Dioráma: „Říjen 1938 – triumf bez boje“

11.10.2017
Martin Marek

sdkfz1_nahlPřed několika lety mě jeden kolega z KVH Praha navedl na myšlenku postavit dioráma s řopíkem dle dobové fotografie. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, jenže on mě vyloženě naváděl ke konkrétní situaci. Nakonec jsem prohledal fotoarchív lehkých objektů. Ten obrázek tam opravdu byl. Kvalita není příliš dobrá. Ovšem kompozice velmi zajímavá. Získal jsem neobvyklou inspiraci. Fotografie je důkazem triumfu. Triumfu bez boje. Bez prolité krve. Pro tentokrát. Psal se říjen roku 1938.

Po záboru pohraničí, odstoupeného následkem mnichovské dohody, se němečtí vojáci často nechali fotografovat před opuštěnými opevněními. Díky tomu se do dnešních časů dochovalo velké množství historicky cenných fotografií. Obrázků s bojovou technikou u opevnění je však poměrně málo. Při prohlídce obrázku najdeme vše podstatné. Obrněný automobil stojí na hraně přibližovacího zákopu. Za ním je dobře vidět Čs. lehký objekt vz. 37 – známý řopík. Automobil zakrývá pravou stanu pevnůstky, proto se dá jen pravděpodobně určit, že se jedná o provedení A, tedy dvě zbraně střílející do boků. Obvykle se jednalo o těžké kulomety vz. 24 nebo vz. 37, doplněné o lehký kulomet vz. 26. Úhel sevření palebných os se z fotografie nedá určit. Objekty typu A tvořily největší skupinu realizovaných objektů vzor 37, postavených v průběhu opevňovacího programu ČSR. Tyto bunkry byly charakteristické tím, že jejich nejsilnější stěna byla orientována směrem k očekávanému nepřátelskému útoku. Vlastní obranu tvořil systém bočních paleb. Objekty se stavěly do linie takovým způsobem, že vytvářely palebnou přehradu, kryjící sousední pevnůstku. Tato taktika výrazně eliminovala vliv dalekých paleb protivníkova dělostřelectva a nutila nepřátelské jednotky vstoupit do palebné přehrady. Použité zbraně jednotné ráže 7,92 mm měly k dispozici průrazné střelivo, které bylo dostačující na vážné poškození většiny tehdejší obrněné techniky Německa. Kromě toho se plánovalo doplnění linie postaveními kanónů proti útočné vozbě vz. 37 ráže 37,2 mm. Plně dokončené obranné postavení, tzn. včetně překážkového systému a s podporou baterií těžšího dělostřelectva, představovalo značný potenciál pro vedení bojů proti nepoměrně silnějšímu nepříteli. Bohužel, takových míst nebylo v září 1938 ještě dostatečné množství.

Ropiky

Typický pohled na linii řopíků. (1)

Bunkr je bez maskovací kamufláže. Vypadá kompletně stavebně dokončený včetně zemního krytu střechy. V pozadí je vidět další postavení v linii. Situace okolí ukazuje na hornatý terén. Při ústupu z pohraničí byly v rámci možností provedeny vyklízecí práce. Jednalo se především o demontáž vybavení, včetně likvidace překážek. Za mobilizace, kdy docházelo k aktivaci objektů na tzv. HOP (hlavní obranné postavení), se v případě absence plánovaného překážkového systému, urychleně budovaly alespoň obvodové překážky jednotlivých objektů. Tvořily je obvykle dřevěné kůly a ostnatý drát. Dále se využívaly háky na pevnůstce k provizornímu maskování. Pro ten účel posloužily větve, porost apod., případně v kombinaci s dráty. Také toto bylo z valné většiny odstraněno. Co nešlo odmontovat a odvézt, mělo zůstat nepoškozené na místě. Někdy se naši vojáci neudrželi. Pokusili se pevnůstky znehodnotit tím, že zapálili vnitřní výdřevu objektu. Proto lze na některých fotografiích najít charakteristické očouzení u střílen, vchodu i větracích mřížek.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Čelní pohled na dioráma napodobující historickou scénu. (MM)

Vozidlo je lehký obrněný automobil SdKfz 222. Používal se k průzkumu a podpoře pěchoty. Byl vybaven otočnou věží s výzbrojí. Tu tvořila kombinace rychlopalného protitankového kanónu KwK 30 ráže 20 mm a kulometu MG 34 ráže 7,92 mm. Kulomet mohl být libovolně přemístěn na levou nebo pravou stranu kanónu. Věž měla pletivovou nástavbu zabraňující vhození granátu dovnitř vozidla. Po jejím odklopení bylo možné celou sestavu vertikálně vyklopit a použít pro palbu proti letadlům nebo například do pater vyšších domů. Čtyřkolový podvozek poháněl benzínový motor Horch o obsahu 3,5 litru. Náhon se dal zvolit na jednu i obě osy. Pancéřování se pohybovalo mezi 6,58,5 mm Osádku tvořili tři lidé. V první fázi druhé světové války výzbroj plně postačovala pro likvidaci většiny nepřátelských tanků. V průběhu ruského tažení už stačila jen na lehké tanky sovětské produkce, jako T-70 nebo T-26. Při střetnutí s tanky druhé generace již neměla mnoho šancí. SdKfz 222 byl nicméně velmi rozšířený typ. Uplatnil se na všech frontách s německou účastí prakticky po celou dobu války, ačkoli jeho produkce skončila už v roce 1942. Na fotografii je dobře vidět, že postrádá některé úpravy známé z válečného období. Hlavně zakrytí světlometů a vybavení klopeným světlem Notek.

Vyfotografovaný objekt, sloužící jako podklad, by měl být X/506/A-140 z úseku opevnění Nový Heřmínov na Bruntálsku. SdKfz 222 bylo v té době naprosto běžným typem. Existují dokonce snímky, kdy je  tento typ – pravděpodobně – zachycen při průjezdu obcí Chřibská 6.10.1938. Detail se však zaměřuje na obrněný vůz SdKfz 221. Nelze tak identifikovat, zda se jedná o stejné vozidlo jako na předmětné fotografii. Nicméně z obrysů lze poznat, že druhý jedoucí automobil svým vzhledem odpovídá těžšímu SdKfz 222SdKfz 221 bylo v podstatě stejné.  Od své sesterské varianty se lišilo především výzbrojí a rozměrem věže.

Kreibitz-25

Pro model jsem z důvodu místa zvolil měřítko 1:72. Vlastní stavbu jsem zahájil přípravou objektu. Pevnůstku jsem použil ve formě staršího sádrového odlitku od firmy Samek Models, určeného pro zástavbu do dioráma.  Vybral jsem typ A-180. Výrobce je odléval vcelku, včetně náročnějších partií, jako jsou střílny. Jejich věrnost je poměrně dobrá a pro modeláře pohodlná, protože nemá s jejich zpracováním žádnou práci. Vchod je naznačen obdélníkovým otvorem. Vnitřní část není uzpůsobena pro práce s interiérem. Objekt se dodával v kartónové krabičce. Kromě vlastního odlitku se v balení nachází drát pro výrobu háků, dva odlitky hříbků periskopů a vchodová mříž. Vše z rezinu. Stavební návod je ve formě stránky A4. Obsahuje stručnou historií Československého opevnění, popis stavby a kresby.  Jeho kvalita je střední. Vzhledem k tomu, že Samek Models je již skoro tradičním producentem sádrových řopíků, očekával bych lepší grafické zpracování. Samotnému modelu se téměř nedá nic vytknout, kromě dvou věcí. První je geometrická pozice střílen. Ty nejsou úplně kolmé ke stěně. Při dobré kompozici okolí se podobný nedostatek dá výrazně omezit. Pokud by bylo jejich pootočení větší, už by se tato vada schovat nedala. Druhým jsou výdechy ventilace. Samek je znázorňuje vystouplé na povrch. Ve skutečnosti však byly mřížky zapuštěné do stěny. Odlitek se v tomto rozchází s předlohou. Jinak jsem byl docela spokojen.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Model řopíku pro zástavbu do dioráma. (MM)

Nejprve jsem z přiloženého drátu vyrobil háky pro maskování. Ty jsem zasadil do otvorů, vyvrtaných malým vrtáčkem po obvodu střechy bunkru. Počet a rozteč byly na odlitku naznačeny prohlubněmi.  Vylepšil jsem odvrtáním výstup granátového skluzu vlevo od vstupu do objektu. Do stropu jsem zasadil periskopy a sádrovou zálivkou vytvořil zemní kryt. Jako poslední jsem větším štětcem nanesl na stěny velmi řídkou sádru pro zdrsnění povrchu. Výrobce dodával odlitky hladké, což nekoresponduje se strukturou omítky. Nejedná se o závadu.

Pak přišla na řadu příprava podkladu. Tím se stala polystyrénová deska tloušťky 5 cm. Vyřízl jsem kus o velikosti stránky A4.  Na ten jsem umístil bunkr a provedl si nakreslení výsledné kompozice. Protože terén měl být členitější, připravil jsem si ještě jeden díl stejné velikosti, tentokrát o síle 3 mm. Do toho jsem vyřízl otvor na bunkr a broušením vytvořil základní konturu krajiny. Pak přišly obě desky slepit. S okopem mi pomohlo vytvarované očko transformátorové páječky. Terén se přebrousil. Když jsem byl s výsledkem spokojen, zasadil jsem do krajiny pevnůstku a pojistil jí sádrovou zálivkou. Broušením jsem z odřezku polystyrénu vyrobil tvar zemního záhozu. Následně byl nalepen na požadované místo. Sádrou a modelářským tmelem jsem ho domodeloval i vyplnil mezery mezi ním a pevnůstkou. Celek byl opět přebroušen. Další operací se stalo natření všech ploch, vyjma bunkru, latexem. Po dokonalém zaschnutí jsem podklad přilepil na podložku z lamina a žehličkou navařil dýhovací pásku. Tím se skryl přechod mezi oběma podklady. Na několika místech jsem zasadil kamínky nasbírané na zahradě. Následovalo potažení polystyrénových částí akrylátovým tmelem. Ten mi výrazně pomohl schovat typický bublinkový povrch polystyrénu a vytvořit nepravidelný vzhled okolí objektu. Vrstvu tmelu jsem nanesl až k pevnůstce. Jakmile zaschl, vytvaroval jsem štětcem namočeným ve vodě odváděcí drážku kolem týlové stěny od „ucha k uchu“.  Obdobně jsem vytvořil koleje po průjezdu vozidla, když jsem jednou nápravou s koly projížděl v navlhčené tlustší vrstvě tmelu. Naprosto stejné to bylo se stopami bot v bahně. Nohu jednoho z vojáků jsem obtiskoval do tmelu, krok krokem. Kamení na stěnách okopu simulují krystalky cukru.

model_ptaci

Barvení jsem zahájil na pevnůstce. Používám téměř výhradně pardubickou Agamu. Vlastní objekt obdržel nátěr barvou betonu. Hříčkou bylo barvení střílen, což je u objektů našeho opevnění docela zapeklitá záležitost, která vydá na samostatný článek. Zvolil jsem světle šedou. Háky, výdechy ventilace, vchodová mříž a hříbky periskopů dostaly khaki tmavou. Veškeré okolí jsem pokryl zemitou hnědou, vyjma kamínků z cukru. Na ty přišla tmavá šedá. Základní barvy jsem přetřel matným lakem Humbrol MATT COTE. Největší patinování bylo na pevnůstce. Nejprve jsem černou barvou naznačil očouzení vchodu, střílen a výdechů. Nanesenou barvu jsem štětcem namočeným ředidlem tak dlouho přetíral, až jsem dosáhl nepravidelného zbarvení s různou intenzitou. Stěny objektu jsem zašpinil velmi ředěnou černou barvou. Stejně silně zředěná zemitá hnědá mi pomohla znečistit partii pod vchodovou mříží. Stejnou barvou jsem naznačil stopy po stékající vodě ze střechy. Tím práce s patinou skončila.

lo_zprava

Na závěr jsem vše opět přelakoval matným lakem a pustil se do tvorby travního porostu. Ten dělám ze sypané směsi, zakoupené v prodejně se železničními modely. Nejedná se o klasické piliny, ale o syntetická vlákna. Stojí o pár desetikorun víc, ovšem vzhled je efektnější, a dokonce lze vhodným vrstvením tvořit nepravidelné shluky porostu. Tam kde měla být tráva jsem povrch natřel lepidlem Herkules, zasypal hustě směsí a co nejvíce zamačkal. Zhruba po hodině jsem model důkladně vyčesal větším štětcem. Co nechytlo, odpadlo. Takto jsem postupoval tak dlouho, až jsem dosáhl požadované hustoty. Nakonec jsem vzal štětec s řídkou barvou zemitou hnědou a důkladně zabahnil trávu v místě kolejí po průjezdu vozidla. Zcela poslední byla patinace zákopu bahýnkem vyrobeným smícháním hlíny a ředěného Herkulesu.

1516

Krabice setu vozidel (3)

Sehnat model SdKfz 222 v měřítku 1:72 byl docela slušný problém. Uvědomil jsem si, že větší měřítka nabízí daleko lepší možnosti. Nakonec se mi podařilo koupit tzv. „Reconnaissance set“ od Airfixu. Obrňák je v něm v sadě se známým Kubelwagenem. Ten se vyráběl až od roku 1940, proto ho nešlo použít. Byla to moje první stavba pozemní bojové techniky. Nevěděl jsem, co mě čeká.  Krabička byla pěkná, barevná, na horní straně kreslená situačka z afrického tažení. Po rozbalení stavebnice jsem vyndal dva rámečky s díly, obtiskový aršík a srozumitelný návod na stavbu v deseti různých jazycích, kromě češtiny. Krátkou prohlídkou jsem zjistil, co znamená u Airfixu obtížnost pro méně zkušené modeláře. Celkový vzhled je relativně odpovídající, výbava chudá. Nezbylo mi než najít na internetu větší množství fotografií a jít do toho.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Boční pohled na vozidlo s osádkou a řopíkem. (MM)

Začal jsem osazením náprav, které jsem potřeboval pro úpravu terénu dioráma. Do dolní poloviny trupu pod nárazník jsem umístil dva háky vyrobené ze slabšího drátu. Interiér bez výbavy obdržel nátěr světle šedou (měla být asi bílá). Po slepení obou polovin trupu jsem osadil blatníky a na zadní část vozidla doplnil větrací mřížku motorového prostoru. Na tu mi stačilo několik vlákýnek vytažených z rámečku nad svíčkou. Následovalo osazení světel a výfuků. Přední blatníky jsem doplnil o obrysové tyčky tzv. policajty. Opět mi posloužila tyčka vytažená z rámečku v kombinaci s ložiskovou kuličkou o průměru 1 mm. Výroba zpětných zrcátek mě stála trochu přemýšlení. Nakonec jsem nalepil sekundovým lepidlem plátek vyhlazeného alobalu na víčko od margarínu a zrcátka vysekal 2 mm vysekávačem. Po přilepení na tyčky jsem zbytkem vlákýnka doplnil zajišťovací sponky. Rezervní kolo mívala většina vozidel zabalených do plachty. Proto jsem rezervu před přilepením obalil mikroténovou fólií. Poslední mě daly docela zabrat výstupky na bocích vozidla. Sloužily jako stupátko při nastupování na korbu auta. Fotografie zachycují jejich využití pro zavěšení různých předmětů, například helem osádky. Tentokrát jsem sáhl po zbytku z leptu nábojových pásů v kombinaci s drátem. Vzhledem k měřítku to byla skutečná piplačka.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Scenérie v záběru přes střechu. (MM)

Tím skončila jednodušší fáze stavby. Na řadu přišla věž s výzbrojí. Na té se Airfix příliš nevyznamenal. Nejprve jsem jehlovými pilníky vytvořil výřezy pro kulomet. Kanón bylo nutné doplnit o držáky kulometů, které byly z obou stran. Také zde pomohly rámečky z modelu a dráty. Do pravého držáku přišel kulomet, upravený z výbavy Kubelwagenu. Ten ještě obdržel schránku s nábojovým pásem. Sestavu jsem izolepou uchytil do věže a podle rozteče zbraní dopiloval výřezy. Výrobce evidentně nepočítal s podobnou úpravou, protože bylo docela obtížné vše do věže dostat. Nejdéle mi trvalo ochranné pletivo. Z fotografií jsem poznal, že existovaly min. dvě varianty. Zvolil jsem tu, co se vyskytovala nejčastěji. Jako základ posloužila modelářská síťovina. Vyzkoušel jsem různé postupy  i materiály rámu. Od výroby jako celku po jednotlivé části. Od plastikových vláken po drát. Zvítězil smaltovaný drát o průměru 0,31 mm. Po zhruba dvaceti pokusech-omylech, jsem pletivo vytvaroval přímo na věži. Nejdříve jsem slepil dva boční díly k vrchnímu. Celé se to po zaschnutí přilepilo na věž do správné polohy, k čemuž mi pomohla podložka z kousku plastelíny. Dolepil jsem zbývající části a tmelem Humbrol zahladil přechody. Výbavu obrňáku pak doplnil hever. Na ten výtečně posloužily špendlíky, kousek plechu z leptu a modelovací hmota, kterou jsem si půjčil od dcery.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Detail zadní partie SdKfz 222. (MM)

Vozidlo dostalo jednotný nátěr tankovou šedou. Zbraně jsem barvil tmavou šedou a barvou dřeva. Kola černou matnou, plachtu okrovou, vršky policajtů bílou. Podle fotografie mělo SdKfz trámové kříže. Z obtiskového archu jsem proto použil znaky a poznávací značky určené pro Afrika corps.  K patině jsem sáhl po osvědčené kombinaci kovová-černá plus hnědá vodová barva na stopy po mokrém prachu. Spodní části vozidla dostaly povlak bahýnkem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Průzkumný automobil na hraně okopu. (MM)

Vojáky jsem použil resinové od Extratechu. Dodávaly se v sadě, dva pěšáci a obsluha kulometu pod názvem „German machine gun crew“. Pěkně připravenému setu se snad dá vytknout jen horší kvalita některých dílů, například bodáky. Z celkem čtyřech šly použít jen dva. Ostatní byly špatně odlité, přesněji řečeno krátká torza. Dále by mohl být lepší návod ve věci vybarvování, který není česky. I zde jsem si musel pomoci hledáním na internetu. Jinak jsem byl spokojen. Vojáky jsem nemohl naaranžovat jako na fotografii. Nevešli by se do věže. Z kulometčíků vznikla nasedající osádka. Předěláním nohou a rukou jsem dosáhl potřebné orientace. Pěšáky jsem zase dosadil do role amatérských fotografů. Figurkám nebylo v celku co doplňovat. Všichni dostali řemínky přileb. Plynovým maskám jsem dodělal popruhy páskami z alobalu. Jedna postavička má v ruce fotoaparát. Na základní barvy přišlo špinění černou barvou a na boty bahno.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dvojice pěšáků s fotoaparátem.(MM)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Detail výzbroje a výstroje pěšáka. (MM)

Zcela naposled jsem vše důkladně pokryl nastrouhanou hnědou křídou. Tím zanikly lesky. A dioráma bylo hotovo. Vyzkoušel jsem si postupy nalezené na internetu i v časopisech. Vše se mi nepovedlo, jak bych si přál, hlavně na vozidle. Ovšem celá stavba splnila dva vytyčené cíle. Podařilo se mi napodobit historickou fotografii a docela dobře jsem se skoro dva roky pobavil.

Použité fotografie:

*1 – https://sk.wikipedia.org/wiki/S%C3%BAbor:Ropiky.JPG

*2 – publikováno v knize “ Šluknovský výběžek “ z edice nakladatelství FORTPRINT na str. 68

*3 - https://www.scalemates.com/kits/164325-airfix-02312-reconnaissance-set

*MM – fotografie dioráma pořízené autorem

Použité zdroje:

Lubomír Aron a kol. Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1998

Pavel Šrámek a kol. Když zemřít, tak čestně, Brno 1998

B.Hamák a F.Beran Šluknovský výběžek, Dvůr Králové 2001

Internetové stránky s obrněnou technikou http://www.wwiivehicles.com

podpora_VIM_web_zmensene

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>