Je BPI na cestě ke svému poločasu rozpadu?

1.5.2016
Martin Marek

bpiKdyž na začátku tohoto týdne odpálilo vedení BPI mediální bombu ve formě odstoupení od spolupráce s Úsvitem-NK, mohl jsem jako správný generál po bitvě prohlásit, že jsem to čekal. Jako jeden z bývalých členů Bloku Proti Islámu, kteří jeho řady opustili právě kvůli nesouhlasu s dohodnutou formou spolupráce. Ale abych byl upřímný, nečekal jsem to. Situace je pro mě stejně překvapivá jako pro spoustu dalších lidí. A protože se mě to stále částečně dotýká, neodpustím si malé ohlédnutí a úvahu nad důvody a důsledky této skutečnosti.

Jako zakládajícími členu plzeňské divize BPI se mi dostalo důvěry a v červenci 2015 jsem se zúčastnil schůze akční rady. Během několika hodin jsem přišel o iluze. Dokonce i o nadšení. Ukázalo se, že díky velmi přátelskému přístupu Martina Konvičky hrála dominantní roli v jednáních zkušená politička Jana Volfová. Jejím prostřednictvím byla na místě prosazována smlouva s Úsvitem. To mi celkem nevadilo až do chvíle, kdy se ukázalo, že v pozadí všeho stojí Vít Bárta. K tomu jsem zaznamenal nové směřování BPI. Z počátku se jednalo o hnutí, budované zdola na platformě IVČRN. Využívalo nadšení lidí dávající navíc perspektivu čistého subjektu s možností široké podpory občanské společnosti. Jenže v červenci už převládal poněkud jiný koncept. Blok měl začít využívat služeb vyhaslých hvězd politické scény, přičemž jich teoretický mělo být až 30% členské základny. S jejich „zkušenostmi“ vše mělo jít lépe. První vlaštovkou těchto příchozích zkušeností byla právě Jana Volfová.  Samozřejmě se to ihned projevilo na stylu politické práce. Prostě pokud angažujete někoho, kdo dvacet let dělá totéž, nemůžete čekat, že to bude dělat jinak. Následná rovnice měla pro mě jasné proměnné:  1) Blok fakticky řídí někdo, kdo u mě nemá důvěru a není to Martin Konvička. 2) Zákulisním angažováním Víta Bárty se chystá podvod na voliče – já sám bych žádnou jeho politickou formaci nevolil. Proč? Jako podnikatel je určitě úspěšný a já mu to přeji. Jako politik na mě dělá dojem, že rozloží na, co sáhne. Politickou stranou počínaje, vládou konče. 3) Podstatným zapojením bývalých politiků, odpovědných za vývoj v posledních dvaceti letech se BPI stane nedůvěryhodným. Aby bylo jasné, o kom se mluví, tak na akční radě problesklo jméno bývalého rebelujícího poslance ODS. Rebelem se stal po té, co nebyl navržen na ministra financí. Další jméno mohlo patřit bývalému vlivnému ministrovi vnitra za ODS, jehož volební plakáty počmáral jeden řidič MHD v Olomouci- alespoň takový jsem získal dojem z některých obdivných komentářů M. Konvičky později na sociálních sítích.  Výsledek rovnice – sám bych takový paskvil nevolil.  S vývojem jsem nesouhlasil. Pokusil jsem se ještě ovlivnit názory Martina Konvičky, ale když to nikam nevedlo, tak jsem z BPI raději odešel. Situace potřebovala uklidnit.

tisk_zprava

Ukázka tiskové zprávy BPI, získáno na veřejně přístupných sociálních sítích.

Vývoj šel dál. Stejně jako já neuneslo podstatnou změnu kurzu více lidí. Část „potížistů“ odešla dobrovolně. Jiní byli k odchodu různými praktikami donuceni nebo se pro ně vytvořila velmi těžká situace. Aby se zamezilo případnému odporu, proběhla určitá konsolidace členské základny. Obrázek jak to asi probíhalo, bylo možné získat na Moravě. Na sociálních sítích se objevila různá prohlášení či usnesení. Nechyběly tam informace o hlasování, odvolání a nějaké ty silácké formulace. Zda to mělo ukázat, jak je situace pod kontrolou či dát jasný signál členské základně aby přestala brblat, nevím.  Možná se jednalo obyčejné „vyprání špinavého prádla“. Obdobným ovšem skrytějším způsobem se postupovalo v Čechách. Stačilo prostě dosadit svoje lidi na patřičná místa. Příklad ze života. Na členskou schůzi jedné organizace přivedla místopředsedkyně BPI  člověka „z ulice“. I když ho členové viděli poprvé, hlasování proběhlo hladce a stal se z něho hned předseda. Prostě „žádný velký okecávky „. V každém případě tyto metody přinesly docela úspěch. Stav se začal navenek zklidňovat. Nad novým spojenectvím vyšlo slunce a vše správné bylo na obzoru.

Následujících půl roku vše na první pohled fungovalo, jak má. Uskupení na sociálních sítích nešetřilo optimismem. Aktivita začala stoupat. Sem tam sice někdo něco negativního utrousil, nic zásadního to však nebylo. Jen zákulisní účast Víta Bárty zůstala žárlivě střeženým tajemstvím, o němž se nemluvilo. Pokud něco uniklo, používala se taktika mlžení. Všichni původně nesouhlasící „Tomášové“ byli za blbce. Určitou trhlinou na ideálu se stalo vymanévrování blízkého spolupracovníka Martina Konvičky, Jiřího Bartáka. Mimochodem jednoho z lidí, kteří  měli k Janě Volfové rezervovanější přístup. Demokraticky byl nezvolen do vrcholových orgánů. Jinak se nic zásadního nedělo.

Jarní měsíce přinesly první větší překvapení. Další z věrných Martina Konvičky odešel. Tentokrát pověstný „Černý Petr“ dopadl na právničku Kláru Samkovou. To hlavní mělo teprve přijít. Dostaly se ke mně útržky komentářů několika účastníků akčních rad BPI, z nichž jsem si poskládal pravděpodobný příběh vedoucí k rozchodu s Úsvitem-NK. Zde moje dedukce: V členské základně doutnalo silné rozčarování. To vše se různými kanály přenášelo do vyšších pater. Pak se však odehrálo jednání akční rady, které bylo zcela klíčové pro další průběh. V jeho úvodu požádal Petr Hampl o slovo. Chtěl 5 minut bez přerušení. Jeho řeč byla velmi kritická. Možná ho k ní kromě celkové atmosféry v BPI dotlačila i zkušenost z pozvání k Vítu Bártovi na kobereček. V každém případě vše směřovalo přímo či nepřímo na Janu Volfovou což samozřejmě okamžitě vyvolalo její nesouhlasné reakce doprovázené boucháním do stolu. Následná diskuse byla…řekněme… napjatá. Martin Konvička se v jejím průběhu Jany Volfové zastal. Co následovalo, asi všichni víme. Petr Hampl se rozhodl rezignovat z postu místopředsedy, čímž by BPI přišlo o další významnou postavu a Martin Konvička o spojence. V té chvíli si pravděpodobně M.Konvička uvědomil možné perspektivy dalšího vývoje. Pokračování spolupráce s Úsvitem-NK mohlo znamenat v lepším případě ztrátu kontroly nad děním v bloku a jeho naprosté vazalství k Úsvitu. V horším případě rozpad cele iniciativy, do níž investoval mnoho let své práce. Nebo mohl zvolit cestu rozchodu včetně následujícího ukončení spolupráce s Janou Volfovou, označovanou mnohými členy BPI za trojského koně Úsvitu. Bolestivá varianta. Ovšem poslední možnost zachránit co se dá. Rozhodl se ukončit spolupráci s Úsvitem-NK. Jedni to považuji za odvážný krok. Já to spíš vnímám jako správné rozhodnutí, které přišlo pozdě.

Nyní jsme svědky klasické hry argumentů. BPI od pondělí vydalo několik prohlášení o příčinách krachu spolupráce a kupodivu nejsou zcela konzistentní. Každé obsahuje víceméně jiné důvody. Úsvit je samozřejmě překvapený. Zda opravdu, nebo záměrně, čert ví. No prostě jsme se vrátili do atmosféry obdobných skandálů z doby koaličního vládnutí Petra Nečase s VV. Ve vlastním BPI probíhá dle uniklých zpráv silná katarze. Oba subjekty stále nechtějí vyvolat otevřené nepřátelství. Toto samo o sobě bude určitě velmi těžké. Zvlášť pro Úsvit, kterému po rozchodu s BPI hrozí bezprostřední klinická smrt u voličů. Nedivil bych se, kdyby se pokusil kanibalizovat BPI a přetáhnout lidi, o něž má zájem. Také v BPI panuje docela zmatek. Stačí se podívat na názorové veletoče ohledně případné koaliční spolupráce. Nejprve zcela ignorují společenskou poptávku po spojení vlasteneckých sil vydáním prohlášeni „bez kompromisů“. Vzápětí vyzývají k možné spolupráci na krajské úrovni. Docela guláš. A ve finále ohlásí vznik nového politického subjektu, který by mohl jít do voleb. BPI totiž nemůže. Pak je otázkou, proč se zakládalo BPI v té formě, v níž se zakládalo. Paranoik by řekl, že za to zase může zase paní Volfová.

Vsadíte si, co bude dál? Já ne. Jedno ale vím. Vedení BPI od začátku dobře vědělo, s kým se spojuje, kdo je zatím, jaká jsou rizika a co za styl představuje Jana Volfová. Nenaslouchalo členské základně. Nenaslouchalo ani lidem, kteří se do boje za ideály IVČRN dali dobrovolně a s nadšením. Ignorovalo mnohá varování. Pikantní je, že tak udělali přesně to, co kritizují na současném vládním establishmentu či Evropských politických špičkách. Bohužel včetně politického kupčení. Je to diletantismus nebo nezkušenost? Nemám na to názor. Soudit je musí členská základna BPI a lidé, kteří u toho byli. V každém případě vedoucí osobnosti BPI nyní sklízí výsledky svého rozhodnutí. Bude velmi těžké získat zpět to, k čemu jim billboard nepomůže. Tím je důvěra nás, potencionálních voličů. BPI tak dle mého přesvědčení balancuje na cestě ke svému poločasu rozpadu.

1 komentář Napsat komentář

Petr Cholasta
6.5.2016 9:16

Velmi přesný obraz celé situace. Skvělé vyjádřena podstata problému a pádu BPI. Neschopnost Konvičky rozeznat vhodné lidi. Jako odstoupivší krajský předseda BPI Zlínského kraje jsem to viděl naprosto stejně. Volba nového vedení kraje po mém „odchodu“ z BPI probíhala na Zlínsku následovně : Volfová přislíbila post předsedy Patákové které rektální alpinismus a lež i přes její mentální jednoduchost a neschopnost v touze po kousku moci nejsou cizí, Patáková zase přislíbila post místopředsedy svému loajálnímu člověku z Kroměříže (absolventu základní školy) za příslib podpory při volbě, zdárný průběh volby nového vedení paní Volfová pojistila importem nových členů do BPI, jednalo se o lidi z její strany Suverenita, které nikdy nikdo na žádné akci BPI, nebo IVCRN neviděl. Prvním místopředsedou, byl zvolen vytažen z klobouku jakýsi pan Nedbálek – místopředseda Suverenity, kterého do té doby nikdo z vedení BPI Zlínského kraje neviděl. Paní Volfová tímto způsobem zinscenovaných a zrežírovaných voleb a prevratů ovládla celé BPI. Martin Konvička k tomu sám píše, cituji: „byl jsem naivní a nechal jsem se „vodit“ partičkou, které o odpor k islámu až tak moc nešlo … a která si narůstající měrou osobovala moc rozhodovat o vnitřních věcech Bloku.
2. …mnozí z Vás v tom lítali se mnou
3. …politika posledních měsíců nebyla ani tak politikou mou, ale politikou místopředsedkyně Volfové. Slýchal jsem, že mě Petr Hampl vlastně podrazil, jde mi po postu, že se zaprodal, že je „napojen na bývalé členy ODS“, pracuje pro toho či onoho,. Nejčastěji jsem ovšem slýchal, že „Hampl se zbláznil“, je třeba ho odstavit, zbavit se ho. Současně Petr Hampl nabídl svou rezignaci z vedení BPI. Po jeho rezignaci by se místopředsedou stal pan Martin Ambroz z Brna, o čemž se místopředsedkyně Volfová vyjadřovala, že „ho budeme zvát na jednání do Prahy, on nebude jezdit nějak si ho povodíme“…. Tatáž místopředsedkyně se občas vyjádřila, že po Hamplovi půjde Hrindová, udělají se převraty v Liberci a Pardubicích, prostě že celý Blok zkonsolidujeme.“ Ano, takové byly mocenské hry Volfové do kterých zapojila své neschopné, ale zato všehoschopné lokaje a rektální alpinisty jako byly Patáková, Borkovcová a další Volfovou dosazení nohsledi.

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>