Monografie kulometného objektu VIIa/27/C.

5.11.2018
Martin Marek

V druhé polovině třicátých let dvacátého století, se Československo rozhodlo posílit své obranné možnosti výstavbou stálého opevnění. Nicméně výstavba pěchotních srubů a dělostřeleckých tvrzí byla poměrně časově náročná. Zrodil se tedy plán na zajištění nejohroženějších pohraničních úseků pomocí jednoduchých kulometných pevnůstek. Inspiraci poskytly lehké objekty v předpolí francouzských pevností. Sloužily k vedení přímých paleb. Naše koncepce počítala s provedením pro dvě nebo tři zbraně. Výjimkou je varianta pro jeden kulomet. Konstrukce odpovídala potřebě rychlé a nenáročné stavby. Objekty disponovaly velkými střílnami, tvarovanými přímo z betonu. Tvořila je jedna střelecká místnost. Armatura nebyla příliš hustá. Díky tomu měly omezenou odolnost, především proti dělostřeleckému ostřelování. Výdřeva samozřejmě po betonáži zůstala. Výbavu představovaly zesílené dveře, pancéřové uzávěry střílen, střelecké stolky a ve stropnici otvor pro periskop. Nechyběla jímka na vodu pro chlazení hlavní. Jejich budování začalo od roku 1936. Proto se někdy označují jako LO vz. 36, objekty z roku třicet šest či jen objekty staršího provedení. Většina vybetonovaných vycházela ze zavedených vzorů, vyjma jižní Moravy, kde došlo k místním úpravám. Ačkoli se počítalo hlavně s umístěním na úbočích kopců s dobrým výhledem, najdou se i v polních postaveních. Příkladem je již zmiňovaná jižní Morava, případně západočeské úseky. Stavba drtivé většiny těchto pevnůstek probíhala jen v uvedeném roce 1936. V dalším roce již přišel nový vzor, známý „Řopík“. S ním se změnila koncepce obrany. Pokračování stavby provizorních bunkrů tak ztratilo smysl. Odhad počtu skutečně postavených objektů se pohybuje v rozmezí 834 a 864. Mezi ně se mohou počítat atypické konstrukce z roku 1936. Zcela spolehlivý pramen tak neexistuje. V literatuře např. Československá zeď, s. 14 – se uvádí oněch 864. Více o typech lehkých objektů z roku 1936 ZDE.

mon_1

V rámci výstavby kulometných pevnůstek, byl zadán také stavební úsek VIIa-Stříbro-jih. Zahrnoval palebná postavení na linii Čerňovice-Milevo. Tvořilo ho celkem třicet dva objektů. Poměr použitých variant byl téměř vyvážený. 10 typu A, 13 typu B a 9 C. Jedním z postavených objektů je také atypický VIIa/27/C. Nachází se na lesním úbočí nad řekou Úhlavkou, nedaleko Kladrub. Jedná se o klasické provedení pro tři zbraně. Při jeho betonáži ovšem došlo k změně půdorysu objektu, zkrácením jedné z bočních stěn, pravděpodobně z důvodu taktických potřeb. Tato jeho úprava tvoří z obyčejného „céčka“ jednu z rarit lehkého opevnění. A právě proto se stala námětem pro monografii, kterou právě čtete.

Hlavní údaje:
  • Zadavatel:          ZVV Praha
  • Stavební úsek:    VIIa-Stříbro-Jih
  • Typ objektu:       C
  • Pořadové číslo:   27
  • Rok výstavby:     1936
  • Vojenský stavební dozor: Mjr. Šprongl
  • Stavební firma:   Ing. Jaroslav Brček, Plzeň
mon_2x
Popis objektu:

Pevnůstka je třístřílnovým objektem z roku 1936, určeným pro těžké, nebo lehké kulomety. Jedná se o provedení se zkosenou střechou. Dovnitř se vstupuje vchodem v týlové stěně. Pod ním je vybetonovaný jeden schod. Dveře byly původně posouvací v kolejnicovém mechanismu. Nad schodem je ve stropě obdélníkový otvor pro periskop (na fotografii). Na pravé straně se nachází v podlaze čtvercová betonová jímka na vodu o hraně 56 cm, hluboká 50 cm. Všechny střílny byly vybaveny pancéřovými uzávěry, posuvnými do stran. Výdřevu objektu tvořila prkna o síle zhruba 2,5 cm (jeden palec) a šířce od 15 do 20 cm. V podlaze pod čelní střílnou se nachází odvodňovací kanál obdélníkového tvaru.

mon_4

Při stavbě objektu se vycházelo z taktických požadavků na palebné vějíře jednotlivých zbraní. Zatímco u klasického typu C svírají obě boční střílny s podélnou osou úhel 45°, v tomto případě je pravá (pohled z týlu) natočena o 52° a levá o 38°. Tato úprava měla za následek nesouměrnost půdorysu pevnůstky. Vpravo, větším vytočením osy střílny, došlo k podstatnému zkrácení boční stěny. Vlevo je naopak boční stěna o něco delší. Čelní střílna je umístěna v ose stěny, která je posunuta o 8 cm vpravo od příčné osy objektu. Tvary levé a čelní střílny jsou totožné a odpovídají běžnému provedení pro 90° rozevření palebného vějíře. Naproti tomu pravá střílna má šířku o 10 cm větší a její pravé boční stupně jsou vždy o cca 3 cm širší než levé. Toto řešení umožňuje odměr zbraně až 94°, právě o navíc směrem doprava od osy střílny. Podrobnější představu o provedení střílen a jejich úhlovém uspořádání je možno získat z přiloženého výkresu.

vykres_2x

 

Hlavní rozměry půdorysu téměř odpovídají údajům, které jsou uvedeny v práci Jiřího Nováka o objektech LO 36 v Orlických Horách. Největší odlišností je světlá šířka interiéru. Od publikovaných 180 cm se liší o 15 cm, tedy šířka tohoto bunkru je pouhých 165 cm. Další rozdíl je ve světlé délce stavby. Zatím co Novákova práce uvádí 505 cm, na této pevnůstce byla naměřena hodnota 510 cm. Rozdíl mezi délkou levé a pravé boční stěny je rovných 49 cm.

vykres_1x
Vojenské jednotky:

Objekt VIIa/27/C patřil díky svému umístění pod I. Sbor, konkrétně do úseku 1. strážní roty se sídlem v Pozorce (Kladruby). Rotě velel pravděpodobně nadporučík pěchoty Josef Dolejší. Tato rota byla součástí Strážního praporu č.XVI s velitelstvím ve Vlkýši. Od poloviny září 1938 došlo k včlenění praporu do mobilizovaného pluku ZLO č.153, 32 hraniční oblasti. Vlivem mobilizace se zvýšil počet mužstva o příchozí záložníky.

 bann_ropik2

Současný stav:

Vnější stav nedoznal za posledních několik desítek let podstatnějších změn. Prvním důležitým prvkem jsou střílny. I když byl objekt částečně reaktivován, unikl osudu jiných pevnůstek v bezprostředním okolí. Jejich střílny zredukovaly ženijní jednotky v poválečném období na pozorovací průzory. O důvodu můžeme spekulovat. Lze se domnívat, že tomu výrazně napomohla poloha bunkru. Je poměrně nevhodná k pozorovacím účelům. Proto kromě výdřevy, nalezneme střílny téměř v původním stavu. To je u pevnůstek z roku 1936 v této oblasti opravdu vzácné. Do prvního ozubu každé z nich jsou vsazeny ocelové kolíky o průměru 2 cm, zatím neznámého účelu. Zemní zásyp sahá až do vnějších okrajů střílen.

mon_5 mon_6

Objekt nese stopy maskování zelenou barvou. Před střílnami je natažen dvojitý, hladký drát, pocházející pravděpodobně z doby reaktivace, kdy mohl být součástí maskování. Střecha je pokryta kamennou rovnaninou, již prorostlou vegetací. Boky pevnůstky jsou zakryty zemním zásypem a také vegetací, která plní bezezbytku svoji maskovací funkci.

mon_7 mon_8

Vstup do pevnůstky není uzavřen žádnými dveřmi. Chybí veškerá výdřeva, stěny jsou však obíleny. Otvor pro periskop je odkryt, provizorní uzávěra chybí. Původní mechanismus dveří ani uzávěry střílen už dnes v objektu nejsou. Posledními stopami po originálním provedení jsou zbytky úchytů. Zmizel i rošt na jímce vody. Objekt je zcela prázdný, kromě běžného nepořádku (listí a pod).

Lokalizace:
mon_mapa
Použité prameny:
 Literatura:
  • Vladimír Bednár,  Opevnění na Stříbrsku vybudované v letech 1936-1938, Stříbro 2001
  • Jiří Novák , Lehké opevnění z roku 1936 v Orlických Horách, Žamberk 1988
  • Lubomír Aron a kol. ,  Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1998
 Ostatní:

 

bann_kvh

 Realizační tým:
  • Námět, texty a aranžmá:  Martin Marek
  • Technický popis objektu: Jiří Fuchs
  • Informace o vojenských jednotkách: Vladimír Bednár
  • Fotografie: Martin Marek, 2018
  • Zpracování technických dat a dokumentace: Jiří Fuchs
  • Zpracování výkresové dokumentace: Tomáš Kamenský
  • Mapa a popis lokalizace:  Martin Marek

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>