Náš generál František

Přibližná doba čtení: min.

15.08.2015 Martin Marek Historie

Miloval létání, nebál se riskovat a věřil ideálům své generace. Ve válečné vřavě rozpoutané fašismem se stal uznávaným rytířem nebes. Po válce ho neminul osud mnoha „zápaďáků“. Měl štěstí. Dočkal se své rehabilitace. Získal i další zasloužená ocenění. Stal se čestným předsedou svazu letců. Osobně se účastnil mnoha akcí obnovujících prestiž československého letectví. Z jeho pera vzešlo několik knih. Český letec, stíhač, účastník bitev o Francii a Británii, hrdina západní i východní fronty, tím vším byl a příkladem pro nás stále je generál František Fajtl.

Generálporučík František Fajtl se šviháckou hůlkou(1)

Jeho životní příběh se začal psát nedaleko Loun 20. 8. 1912. Vytoužený syn manželů Fajtlových ovšem nechtěl jít cestou, kterou mu plánoval jeho otec. Místo kariéry mlékaře nejprve absolvoval obchodní akademii a po maturitě nastoupil vojenskou službu. V roce 1932 byl prezentován u pěšího pluku v Mostě. Vystudoval pražskou vojenskou školu pro důstojníky v záloze. Po úspěšném zakončení studia se přes velitelskou funkci u pěchoty vypracoval na velitele minometné čety. Protože ho bavila technika a chtěl zůstat v armádě, podal si přihlášku na Vojenskou akademii v Hranicích. Se svojí přihláškou uspěl. V roce 1934 se mladému frekventantovi Františkovi splnil sen. Zahájil letecký výcvik v tehdejší líhni našeho letectva, Prostějově. První vzlet uskutečnil 29. 8. 1934 s Letovem Š-218. I když to bylo s instruktorem, ukázalo se, že si našel lásku na celý život. V červenci měl už za sebou potřebný výcvik. Na scénu vstoupil poručík František Fajtl, letec.

Prvním působištěm mladého poručíka se stal Letecký pluk 2 v Olomouci. Zde se setkal s hlavními stroji československého letectva. Dokázal létat jako pilot i pozorovatel. Byl velmi svědomitý. Odpovědný. Dodržoval kázeň a plnil svěřené úkoly. V roce 1937 se stal prvním důstojníkem, což se rovnalo pozici neoficiálního zástupce velitele letky. Osudný rok 1938 se pro Františka nesl ve znamení přeškolování na nové letouny - dvoumotorové bombardovací stroje Aero MB-200 a Avia B-71. Protože německá hrozba nabírala konkrétních obrysů, velení letectva se snažilo navyšovat počet stíhacích pilotů. Byl proto zařazen do zkráceného výcviku na tehdy páteřní stroj stíhacích letek, Avia B-534. Následovalo převelení do Přerova ke zvědné letce. Jenže pak přišel hořký podzim, Mnichov, kapitulace a odstoupení pohraničí. Nepřátelé republiky ovšem svou kořist nenechali uniknout. 15 březen 1939 prožil František smutně a potupně. Byl prvním důstojníkem letky. Zastupoval nemocného velitele. Připadl mu tedy úkol předat letadla německému důstojníkovi. Podobnou scénu plnou emocí můžete vidět ve filmu režiséra Svěráka „Tmavomodrý svět“. Místo samostatného státu se na mapě Evropy objevil útvar zvaný protektorát.

Obdobně jako mnoho dalších se ani František Fajtl nesmířil s novou realitou. V červnu 1939 nejprve přešel hranice do Polska. Dostal se do soustřeďovacího tábora pro československé vojáky Bronowice Male. Poláci z počátku nevili o naše piloty zájem a tak nezbylo než využít nabídky zahraničního odboje na odchod do Francie. Mělo to háček. Kdo chtěl odjet, musel nejprve podepsat pětiletý závazek služby ve francouzské cizinecké legii. František se stal legionářem. Z polské Gdyně odplul do francouzského Calais koncem července. Díky překotnému vývoji ale nemusel nastoupit k pozemnímu vojsku. Prvního září vypukl nový světový konflikt. Francouzi splnili svůj slib, že v případě války převedou letce z cizinecké legie k vzdušným silám. V říjnu 1939 proto odešel František Fajtl do Avordu aby se začal přeškolovat na francouzské bombardéry. Začátkem roku 1940 obdržel převelení k provedení stíhacího výcviku. Do „podivné války“ odehrávající se na západní frontě vstoupil za řízením stíhaček Marcel Bloch MB-151 a MB-152. Když se strnulá válka změnila na invazi hitlerovců do západní Evropy, obdržel v červnu 1940 převelení k Groupe de Chasse III/7. U té se létalo s legendárními Morane Saulnier MS-406. Ač se nejednalo o špičku, zruční bojovníci s nimi dokázali protivníky porážet.

S podobným Moranem létat František Fajtl (2)

Fronta se však začala hroutit. Průlom u Sedanu a proniknutí německých tankových formací do nitra Francie vyvolal ústup a neuvěřitelný zmatek. Nevyhnulo se to ani jednotce Františka Fajtla. Postupně se stahovala k jihu, až skončila na letišti v Bergeracu. Zde byla československým letcům odebrána letadla a byli propuštěni z francouzských služeb. František se přidal ke skupině vedené kpt.gšt. Jaroslavem Kulhánkem. Doputovali do malého přístavu Port Vendres. Po složitém vyjednávání se mohla skupina zhruba 250 letců nalodit na spojenecká plavidla a odplout nejprve do alžírského Oranu a pak přes Gibraltar do anglického Liverpoolu. Bitva o Francii pro Františka Fajtla skončila. Čekala ho ale jiná, ještě slavnější.

Na nebe hrdého Albionu se stíhač Fajtl podíval velmi záhy. Nejprve byl 2. 8. 1940 přijat do svazku britského RAF. Díky znalostí jazyků a zkušenostem z Francie nemusel dlouho otálet. Nejprve prodělal zkrácený výcvik na stíhačkách Hawker Hurricane MK.I. Následovalo převelení k 1. stíhací peruti RAF do Northoltu. Potom přešel k 17. stíhací do Debdenu. S ní vstoupil do slavné „Bitvy o Británii“. Mezinárodní koalice pilotů porazila německou Luftwaffe a zabránila připravované invazi. S britskou sedmnáctou si připsal svoje první vzdušné vítězství. O necelý rok později nemohl Flying Officer (nadporučík) František Fajtl chybět u vzniku 313. Československé stíhací perutě. Právě zde se poprvé setkal s další legendou mezi stíhačkami, Spitfirem. Jeho výkony výrazně přispěly k rostoucím úspěchům Františka i celé perutě. Ta se stala prvotřídním útvarem nasazovaným na nejtěžší úkoly.

Hurricane 1.perutě RAF ve Witteringu v roce 1940 (3)

V dubnu 1942 obdržel nabídku na jmenování velitelem 122. stíhací perutě RAF. Stal se prvním Čechoslovákem v hodnosti Squadron Leader (major) u čistě britské stíhací perutě. Operovala ze základny Hornchurch u Londýna. Kromě toho, že nesla čestný název „City of Bombay“, prováděla výpady nad okupovanou Evropu. Doprovázela bombardéry a uskutečňovala celkově rušivou činnost zaměřenou na souboje s německými stíhači. Jedna taková akce se stala Františkovi málem osudnou. 5.5.1942 vyrazila peruť k doprovodu bombardérů nad francouzské Lille. Zde získal sice další dvě vítězství nad obávanými Focke-Wulfy Fw -190, sám byl však sestřelen. Nejprve začal hořet. Chvíli to vypadalo dobře. Strmým sestupem unikl pronásledovateli. Oheň zhasl. Motor pracoval. Jenže pak se zadřel a jedinou možností bylo přistání na francouzské louce nedaleko postávajících rolníků. Opět jak vystřižené z filmu „Tmavomodrý svět“. Na scéně se záhy objevili němci. František ovšem unikl jejich pátrání a s pomocí francouzských odbojářů se přece jen dostal do Španělska. Po pobytu v internaci byl 13. 8. 1942 převezen do Madridu a odtud do Gibraltaru. Do Británie se vrátil den po svých třicetinách 21. 8. 1942.

Typický úsměv sympaťáka v podání F. Fajtla, plnovous začal nosit v Anglii, povolení mu musel dát sám král Jiří VI (4)

Návrat do ostrovního království neznamenal, že mohl hned létat. Nejprve prošel nezbytnými zpravodajskými procedurami. Odmítl nabídku velet výcvikovému letišti v Kanadě. Stal se tedy československým styčným důstojníkem na velitelství stíhacího letectva a druhým velitelem stanice RAF v Churchstantonu. Pro Františka to byly vysoké funkce. Ale on byl stíhač. Létání mu chybělo. Vrátil se proto k bojové jednotce. V září 1943 přijal funkci velitele 313. československé stíhací perutě. Ta nyní doprovázela Američany na denních bombardovacích misích. Opět mohl létat s oblíbeným Spitfirem. V lednu 1944 se rozhodl opustit Anglii a stát se velitelem zřizované ČS letecké jednotky v Sovětském Svazu. 21. 2. 1944 vyplula z Glasgowu loď s názvem „Královna Pacifiku“. Mířila do Suezu. Na její palubě bylo dvacet jedna československých letců. Mezi nimi i František Fajtl.

Letci museli překonat celých třináct tisíc kilometrů, než začal v městečku Ivanovo výcvik 128. československé stíhací perutě. Ústředním bodem byl kromě ruštiny tehdy používaný sovětský letoun Lavočkin LA-5FN. Po zvládnutí výcviku se peruť přesunula do Kubinky u Moskvy. Došlo k jejímu doplnění a přejmenování na 1. československý stíhací pluk. Pod svým velitelem Františkem Fajtlem vyrazil na frontové letiště Proskurov. Vypuknutí Slovenského Národního Povstání znamenalo přesun pluku na povstalecké letiště Zolná u Zvolena. Velmi záhy si vybojoval nad povstaleckým územím vzdušnou nadvládu. 18. 9. 1944 provedli stíhači překvapivou ofenzivní akci proti letišti Piešťany sloužící jako základna Luftwaffe. Do 25 října pokračovali letci pod Františkovým velením v bojích. Napadali kolony Wehrmachtu, likvidovali dělostřelecká postavení. Po potlačení povstání musel pluk ustoupit za frontu na sověty ovládané území. Tam byla zanedlouho ustavena československá smíšená letecká divize. František Fajtl zůstal velitelem stíhacího pluku a dál vodil své piloty do boje. Naši letci se zúčastnili rozsáhlých bojů na konci války. Zlatým písmem se zapsali do historie osvobození Ostravska. Bojovali o Moravskou bránu. Na polském letišti Poremba je zastihla zpráva o pražském povstání. I když toužili vyrazit hlavnímu městu na pomoc, nebylo jim to povoleno. 14. 5. 1945 se celá smíšená divize přesunula na letiště Praha-Kbely. Válka skončila.

Stíhací lavočky LA-5FN (5)

Poválečné osudy Františka Fajtla byly bohaté na zvraty, stejně jako válečná léta. Po vystudování Vysoké školy válečné v Praze se stal plukovníkem generálního štábu a zástupcem velitele pražské 1. letecké divize. Oženil se s Hanou Chládkovou, s níž měl dvě krásné dcery. V pilotní kondici se udržoval létáním na Spitfiru Mk.IXE z výzbroje ČS. letectva. Kromě letce Fajtla byl na scéně také Fajtl spisovatel. Počátky jeho literární tvorby lze vysledovat ještě do válečných let. V obnovené republice mu záhy začala díla vycházet a některá, jako titul „Sestřelen“ jsou populární do dnešních dnů. Od března 1948 působil jako profesor na Vysoké škole válečné. Nové poměry vše brzo změnily. František přišel o hodnost. Na konci roku 1949 byl poslán do výslužby. O rok později ho zatkli a poslali do Tábora nucených prací na Mírově, kde strávil další rok svého života. V republice, za jejíž svobodu bojoval, musel po propuštění pracovat jako pomocný dělník. Vystřídal i další profese. Nakonec se stal vedoucím účetní evidence. S politickým oteplením v šedesátých letech dvacátého století přišla rehabilitace. Nejprve mu byla v roce 1964 vrácena hodnost. Zakrátko získal zaměstnání u Státní letecké inspekce jako samostatný inspektor pro vyšetřování leteckých nehod. V roce 1967 odešel do penze. V sedmdesátých a osmdesátých letech již nebyli piloti ze západu zcela tabu, nicméně úplné satisfakce se dočkal až po roce 1989. Postupně byl povýšen na generálmajora a generálporučíka. Obdržel další zasloužená státní vyznamenání. Stal se čestným předsedou svazu letců. Psal. Od roku 2002 nese jeho jméno základní škola v pražských Letňanech. O čtyři roky později získal čestné občanství Prahy 18. Ve stejném roce nás opustil a spolu s ním jeho sympatický úsměv. Vzpomínky zůstaly. V roce 2008 odhalila obec Donín svému slavnému rodákovi pamětní desku. Další pamětní desky se dočkal v roce 2012. Je na škole v Pražských Letňanech nesoucí právě jeho jméno. Ve stejném roce vyšla také kniha „Generál Fajtl“ autorské dvojice Jitka Režná a Jiří Rajlich.

Vybrané řády a vyznamenáníFrantišek Fajtl, vzor odhodlání a vytrvalosti. Špičkový stíhač. Vlastenec. Slušný člověk. Neváhal bojovat proti nepříteli, i když mu to ve vlastní zemi nebylo umožněno. Ač prošel celou válkou a získal mnohá vyznamenání, nový politický režim ho za jeho zásluhy odměnil degradací, propuštěním z armády a dokonce uvězněním v táboře nucených prací. Nakonec však došel svého uznání. Navzdory postupujícímu věku se stal nezapomenutelným účastníkem mnoha školních besed. Dokázal předávat své poselství mladé generaci. Stal se jedním ze symbolů našich zahraničních letců. V tom tkví jeho odkaz a mimo jiné právě za to mu patří náš dík.

Záslužný letecký kříž(DFC – Distinguished Flying Cross)
Československý válečný kříž – dekorován 4x
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá medaile Za zásluhy 1 st.
Československá vojenská pamětní medaile se štítky F,VB a SSSR
Francouzský válečný kříž s palmou
Star with Battle of Britain Clasp
Air Crew Europe Star
Jugoslávský řád Partyzánské hvězdy 3. st.
Řád rumunské koruny třídy
Sovětská medaile Za vítězství nad Německem
Řád Rudé hvězdy
Řád Rudé zástavy
Řád M.R.Štefánika III.třídy
Řád Slovenského národního povstání třídy
Řád čestné legie třídy
Řád bílého lva za vítězství IV. třídy vojenské skupiny
Řád Bílého lva Třídy
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky

Literární tvorba

1944 Letecké povídky, Londýn
1947 Přítel mraků: Českoslovenští stíhači v Británii, Praha, Toužimský a Moravec (2. vydání, 1991, Praha, Toužimský a Moravec, ISBN 80-900137-1-6)
1947 Sestřelen: Z deníku stíhacího letce, Praha, Naše vojsko (10. upravené vydání, 2002, Praha, Ostrov, pod názvem: Sestřelen: drama československého válečného stíhače, který se nevzdal, ISBN 80-86289-24-9)
1974 První doma, Praha, Naše vojsko (2. vydání, 1980, Praha, Naše vojsko)
1980 Vzpomínky na padlé kamarády, Praha, Mladá fronta (2. upravené vydání, 1991, Praha, Horizont, ISBN 80-7012-052-5)
1984 Podruhé doma, Praha, Naše vojsko
1987 Boje a návraty, Praha, Naše vojsko (2. upravené a přepracované vydání, 2000, Praha, Ostrov, pod názvem: Pouta nebes : (Boje a návraty), ISBN 80-86289-05-2)
1991 Létal jsem s třistatřináctkou, Praha, Naše vojsko
1993 Dva údery pod pás, Praha, Dita (ISBN 80-901214-4-6)
2000 Z Donína do oblak: vzpomínky válečného letce na dětství a mládí, Louny, Městská knihovna Louny (2. vydání, 2008, Praha, Ostrov, ISBN 978-80-86289-60-1)

Autobiografie (audioknihy):

1987 Boje a návraty, Praha, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, čte Jiří Kadlec (2 zvukové desky /16:39:13/ digital, MP3)
1995 První doma, Praha, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, čte Richard Honzovič (1 zvuková deska /12:50:36/ digital)
2013 Sestřelen, Praha, Radioservis, čte Jiří Ornest (1 zvuková deska /3 hod., 55 min./ digital, MP3)

Další dílo (edice):

1985 Vild, Miroslav: Osud byl mým přítelem - zpracováno F. Fajtlem podle rukopisné pozůstalosti, Praha, Naše vojsko (2. vydání, 1988, Praha, Naše vojsko)
1990 Zdráhala, Richard: Válčil jsem v poušti - zpracováno F. Fajtlem podle rukopisné pozůstalosti, Praha, Naše vojsko (ISBN 80-206-0048-5)
1992 Fajtl, František: 50 let od tragické smrti generálmajora in memoriam Aloise Vašátka a českoslovenští letci na západní frontě, Katalog výstavy, Čelákovice 20. června - 6. září 1992, Čelákovice, Městské muzeum
1992 Fajtl, František: Generál nebe - podle vyprávění čs. válečného stíhače Františka Peřiny a jeho manželky Anny, Praha, Naše vojsko (2. upravené vydání - dotisk, 2010, Praha, Ostrov, ISBN 80-86289-22-2)
1997 Fajtl, František: Velel jsem stíhačům - podle pamětí generála Karla Mrázka, Cheb, svět křídel (ISBN 80-85280-47-7)