OSUDOVÉ OSMIČKY: Třetí prezident.

26.11.2018
Martin Marek

V republikánské éře našeho státu nahradil symbol moci, dříve reprezentovaný králem, úřad prezidenta republiky. Je to v našem pojetí instituce té nejvyšší vážnosti. Od vzniku Československa tato funkce náležela otcům – zakladatelům, nejprve T.G. Masarykovi. Posléze Edvardu Benešovi. Vlivem mnichovské kapitulace však E.Beneš 6.10.1938 abdikoval a odešel do exilu. Okleštěný stát si začal říkat Česko-Slovenská republika. Měla jí čekat existence v pravdě jepičí . Na ostrov demokracie ve střední Evropě, dopadala jedna morová rána za druhou. Odstoupení rozsáhlých pohraničních území neznamenalo jen ztrátu budovaných opevnění. Dopravní síť – silniční i železniční – byla na mnoha místech zpřetrhána. Energetika ztratila velkou část soběstačnosti. Vnitrozemí zaplavily desetitisíce uprchlíků z českého pohraničí. Do toho nepřestávaly pokusy o další okleštění státu. Moravská Chrastová byla sice vítězstvím ČS branné moci, ale nakonec musela být odevzdána Německu. Obdobný průběh přinesl boj s Polskem o Čadcu, v druhé půli listopadu 1938. Navíc poměrně silná autonomie pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, podkopávala samotné základy státní existence. Za této situace potřebovala politická reprezentace dát národu, upadajícímu do letargie, alespoň malý kousek normálnosti. K tomu se přímo vybízel inaugurační obřad prezidenta republiky. S těmi krásnými vozy a vojenskou přehlídkou. Výběr osobnosti, které se měly postavit do čela zmrzačené země, nebyl rozhodně jednoduchý. Západní mocnosti pokračovaly v servilitě k fašistickým státům. Bylo nadmíru jasné, do jaké sféry vlivu patříme. Musela být tedy vybrána osoba s dostatečným společenským kreditem, neprovokující Německo a relativně malou zkušeností z velké politiky. Mezi jmény se objevil například Jan Antonín Baťa nebo historik Josef Šusta. Volba padla na právníka, literáta a předsedu nejvyššího správního soudu, Emila Háchu.

Hacha_1

Portrét třetího prezidenta společného státu Čechů a Slováků. (1)

Měl statut nezávislé osobnosti. V politice nepůsobil. Vyhovoval přesně požadavkům na nového prezidenta. Nicméně byl ve vysokém věku a právě rok 1938 přinesl těžké období do jeho osobního života. Nakonec podlehl naléhání okolí. Nabídku funkce přijal. 24. listopadu ukončil svoji soudcovskou kariéru a 30.11.1938 byl zvolen prezidentem. Stal se tak nevědomky osudovým mužem naší novodobé historie. Při volbě obdržel 272 hlasů z 312. Po zvolení složil předepsaný slavnostní slib a vykonal tradiční vojenskou přehlídku.

Hacha_2

Emil Hácha při přehlídce hradní stráže. (2)

Ještě v den zvolení obdržel blahopřejný telegram od Edvarda Beneše. Představy o formální funkci brzy vzaly za své. Druhá republika spěla nezadržitelně ke své agonii. Ve snaze udržet stát pohromadě, strávil Vánoce na Slovensku. Od Jozefa Tisa získal prázdný slib, že je konec slovenským požadavkům. Následně se rozpoutaly boje s Maďary o Podkarpatskou Rus, trvající další tři měsíce. Armáda na počátku března 1939 ještě potlačila pokus o puč v Bratislavě, ale 14.3.1939 vyhlásili Slováci samostatnost. Hácha vyrazil vlakem do Berlína, na jednání s Hitlerem. Přivítali ho jako hlavu státu. Pak byl neuvěřitelným nátlakem nucen ke kapitulaci. Neměl mnoho na výběr. Vždyť republika, jíž přísahal věrnost, držela pohromadě ze dvou třetin jen díky armádě. Pokusil se ještě vzdorovat. Na místě zkolaboval. Nakonec podlehl a podepsal protokol, kterým vložil osud českého národa do rukou Hitlera.

Hacha_3

Hácha s Hitlerem na pražském hradě. (3)

Ve své hořké cestě pokračoval jako státní prezident paskvilu pod názvem „Protektorát Čechy a Morava“. Z počátku aktivně bojoval za práva českého lidu. Tajně spolupracoval s odbojem, především skrz generála a předsedu protektorátní vlády, Aloise Eliáše. Dokonce odmítl složit slib věrnosti vůdci, což byla rozhodně věc osobní statečnosti. K.H.Franka vyloženě nesnášel. Naopak se snažil udržovat dobré vztahy s nacistickými špičkami v Berlíně. Zlom nastal s příchodem R. Heydricha do Prahy. Ten zavedl bezprostředně po nástupu do funkce – symbolicky na svátek patrona Čech – svatého Václava – tvrdá opatření k potlačení odboje. Dokonce došlo k zatčení nejbližšího spolupracovníka Emila Háchy, výše zmiňovaného Aloise Eliáše. Zastupující Heydrich byl naprostým opakem oficiálního protektora, aristokratického Konstantina von Neuratha. Příklad nadřazené rasy, rozhodnutý zatočit s tím českým „ksindlem“. Českoslovenští výsadkáři jeho životní pouť nakonec ukončili v jedné pražské zatáčce.

Hacha_4

Státní prezident se zastupujícím říšským protektorem Heydrichem. (4)

Pro Háchu to byla další katastrofa. Opět čelil vyhrožování Hitlera. Terorizování českého národa a osobní nátlak nacistů, k nimž se přidal český super kolaborant, Emanuel Moravec, podlomily zdravotní stav státního prezidenta. Od té chvíle využívali okupanti zlomeného Háchu coby symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví, v rámci Německé říše“. V rozhlasovém projevu ze dne 30. května 1942, ostře odsoudil útok na Heydricha, včetně činnosti Benešovy exilové vlády. Možná se domníval, že tímto přístupem otupí hrot teutonské pomsty. Bohužel se tak nestalo. Zapletl se do chapadel kolaborace ještě více. Nebo si to ani neuvědomoval. Jak jinak si vyložit fakt, že přijal osobní dar Adolfa Hitlera – luxusní automobil Mercedes, zrovna v době, kdy Němci vypálili Lidice a Ležáky, přičemž jejich obyvatelé skončili jako na jatkách? Snad to byl jen pokus Hitlera, jak ho více kompromitovat ve prospěch válečného snažení říše. Ještě se propůjčil k dotváření svého kultu, když souhlasil s vydáním obsáhlé knihy – Jihočech Emil Hácha. Tím přešel definitivně na stranu nepřátel. „Háchovština“ vstoupila do českého slovníku jako synonymum pro kolaboraci.

Hacha_5

Emil Hácha a představitelé protektorátní vlády hajlují při tryzně za R.Heydricha. (5)

Avšak ani důvěru okupantů si tím neudržel. Jeho zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo. Nacisté ztratili zájem o jeho služby. Jejich novou hvězdou byl Moravec. Z Háchy se stal osamělý, nemocný a duševně zlomený starý muž. Zbytek války trávil v ústraní na zámku v Lánech. Dne 13. května 1945 byl Hácha zatčen a převezen do vězeňské nemocnice na Pankrác. V té nakonec zemřel 27.6.1945, ve večerních hodinách. Pohřeb se konal za přísných bezpečnostních opatření na vinohradském hřbitově, o tři dny později. Uložili ho do hrobu jeho ženy. Náhrobní kámen zůstal prostý, beze jména, přesně dle příkazu tehdejšího ministra vnitra, Václava Noska. Tak neslavně skončil třetí prezident Československa.

Fotografie

*1 – https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Emil_H%C3%A1cha_5.jpg

*2 – https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Emil_H%C3%A1cha_13.jpg

*3 – https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hitler_in_Prague_with_Czech_president_Emil_Hacha.jpg

*4 – https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Emil_H%C3%A1cha_14.png

*5 – https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Emil_H%C3%A1cha_15.jpg

 

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>