Poválečné úpravy lehkých objektů z roku 1936 stavebního úseku VIIa Stříbro-Jih

28.1.2018
Martin Marek
Poválečné úpravy na 28/C (mm)

Poválečné úpravy na objektu 28/C (mm)

Československé opevnění budované v první polovině třicátých let dvacátého století na obranu proti agresivním úmyslům okolních zemí, našlo v plánech poválečné generality nové využití. Jednalo se především o objekty v západních oblastech státu. Tudy vedla pomyslná linie mezi světem dobra – socialismem – a západním imperialismem. Místo dotyku bipolární reality bylo různě zabezpečováno. Přímo na hranici vznikla ženijní opatření. Ta ovšem sloužila spíše proti vlastním občanům. Vojenská opatření se nacházela dále ve vnitrozemí. Obranná postavení tvořily nově budované objekty – prefabrikované stavebnice. Ke slovu přišly samozřejmě předválečné pevnůstky. Známé řopíky i jednoduché šestatřicítky. Všechny modifikované tak, aby mohly odolat případně nukleárnímu útoku. Zatímco s řopíky se počítalo více méně po stejný účel, starší objekty čekala poměrně podstatná úprava. Ta zahrnovala redukci rozměrných střílen na pozorovací průzory, zesílení stropu a často přípravu na dodatečné maskování – bunkry z první vlny opevňování neměly háky známé z modernějších typů. V některých případech byly namontovány ocelové konstrukce pod střílny, pravděpodobné základy pracovních stolků. Původní určení objektů pro vedení kulometné palby vzalo u většiny pevnůstek za své. Až na několik výjimek se změnily na zesílené pozorovatelny. Co by se z nich pozorovalo, je skutečně otázkou. Velice dobrým příkladem takových úprav se staly pevnůstky v okolí Kladrub u Stříbra. Konkrétně stavebního úsek VIIa Stříbro-Jih.

dodmask11

Zachovalé poválečné maskování řopíku na kladrubsku (mm)

Poválečné úpravy jsou vcelku zajímavé téma. Proto si skupina badatelů ČS opevnění vybrala část stavebního úseku VIIa Stříbro-Jih k podrobnějšímu studiu. Ten probíhal krátce pro přelomu milénia. Dnes po mnoha letech se získané poznatky dostávají do zcela jiného světla. Některé pevnůstky získali různí nadšenci, kteří je postupně předělávají. Někdy do stavu z roku 1938. Jindy s nimi mají jiné záměry. V každém případě tato činnost postupně povede k zahlazení stop po reaktivačních úpravách. Článek tak svým způsobem mapuje původní stav, resp. skutečnost z roku 2002. Pro větší srozumitelnost je v dalším textu využito označení dle popisných zvyklostí, tedy stavební úsek, číslo pevnůstky a provedení. (A – dvě střílny, B-dvě střílny, zesílený, C-tři střílny)

dodmask3

Pevnůstka 27/C se zachovalými střílnami (mm)

dodmask1

Úprava střílen na pozorovací průzory objektu 29/C (mm)

Průzkum se zaměřil nejprve na přípravu maskování. V rámci poválečných úprav bylo do stěn objektu VIIa/28/C vyvrtáno několik otvorů o průměru cca 40 mm a hloubce v rozmezí od 9 cm do 14,5 cm (obvykle 13 cm s tolerancí 1 cm). Směřují šikmo dolů. Dodatečné vrtání dokazovaly „nepovedené“ pokusy, například nesrovnatelně mělčí otvor s jasné zřetelnou armaturou na konci. Rozmístění otvorů bylo vcelku pravidelné, ve stěnách a na zkosení střechy. Jejich počet včetně sklonu dedukoval myšlenku, že  do nich měly být zasunuty tyče, na které by se zavěsila maskovací síť, případně pletivo. Tomu by nasvědčoval úhel vrtání. Nejpravděpodobnější řešení nakonec přinesly návštěvy dalších objektů stejného úseku. Pevnůstka VIIa/27a/A na skalním útesu nad řekou Úhlavkou měla v popsaných otvorech zabetonovány držáky ve tvaru „L“, vyrobené z drátu o průměru 10 mm, připomínající drát armovací. Tyto úchyty se již daly pro maskování efektivně využít. Měly ovšem nepravidelné rozměry. Tím vznikla domněnka, že byly vyráběny až na místě. Největší rozdíly se našly především ve vzdálenosti ohybu od stěny, kde bylo naměřeno rozmezí  9,5 – 14 cm. Naopak část, směřující vzhůru,  vypadala poměrně přesně. Její délka se pohybovala kolem 14 cm s odchylkou několika málo milimetrů. Naprosto stejné způsoby dodatečné masky se podařilo najít i na dalších objektech úseku VIIa Stříbro-Jih, například u všech pevnůstek nedaleko vísky Milevo.

dodmask9

Otvory ve stěnách objektu (tk)

dodmask8

Úchyty ve tvaru háků (tk)

Poslední bunkr úseku (VIIa/32/C) měl na hácích zavěšeny zbytky masky, tvořené větvemi a pletivem s kulatými oky, jaké se obvykle používalo v kotcích při chovu domácích králíků.

dodmask6

Zbytky improvizovaného maskování (mm)

Další zajímavou variantou poválečných úprav bylo vyskládání asi 30 cm silné vrstvy větších kamenů na střeše objektu, následně zpevněných zálivkou nekvalitního betonu. Vystupovaly z ní dráty, obvykle nad čelní partii pevnůstky. Pravděpodobně nesloužily jako armatura, protože jsou obdobou háků zasazených do stěn. Na rozdíl od nich měly přesné rozměry a to 10×10 cm. Vrstva kamenů a betonu mohla sloužit jako dodatečná ochrana stropnice objektu i k jeho maskování přírodním materiálem – kamením. V době průzkumu jí překrývala tenká vrstva humusu s porostem. V kamenech šlo objevit prostor pro periskop, který však byl někdy zaslepen.

dodmask13

Pohled na výšku vrstvy kamení zesilující stropnici (mm)

dodmask14x

Částečné zesílení stropnice objektu 23/A (mm)

Na základě uvedených poznatků se dostáváme ještě k jednomu závěru. Dodatečné maskovací háky, případně otvory pro ně, mají většinou objekty, jejichž střílny byly při reaktivaci dobetonovány do pozorovacích průzorů. Tuto domněnku  potvrzoval příklad pevnůstky VIIa/27/C. Její poloha nebyla pro reaktivaci příliš atraktivní, a proto neměla upravené střílny. Postrádala také stopy po hácích. disponovala ovšem vrstvou kamení na střeše. Najdou se však i opačné příklady, jako objekty VIIa/25/B a VIIa/24/C, které měly úpravy na střílnách, nikoliv však háky nebo otvory pro úchyty na stěnách. Střecha VIIa/25/B byla zesílena kamením. VIIa/24/C úpravu z kamenů neměla.

reaktivace_36

Pokud budeme hovořit o průzorech, i v jejich případě se podařilo narazit na další z poválečných úprav, vztahující se možná k maskování. U některých kulometných pevnůstek vystupovaly z dobetonované části prameny slabších drátů. Je nepravděpodobné, že by se jednalo o armování dodatečné betonáže s ohledem na jejich nekvalitní materiál– dobetonované části se drolily do hloubky. Díky tomu se podařilo zjistit podobu vlastního armování. Používalo se velice řídké, většinou formou neuměle ohýbaného drátu. Při bližším průzkumu připomínal drát použitý na háky. Jednalo se snad o další variantu dodatečné masky? Možná ano. U některých objektů byly v drátech zapleteny zbytky kulatiny v délce průzoru. Mohlo tedy jít o masku nebo nějaký systém vnějších uzávěrů pozorovacích průzorů.

dodmask4

Nekvalitní materiál na průzorech 24/C (mm)

dodmask2

Detail drátů vystupujících z betonu se zbytkem nějaké konstrukce (tk)

Další průzkum této problematiky již v dalším období nepokračoval.

Stav zjištěný terénním průzkumem 2000-2002

dodmask_mapa

Realizace článku:

  • Autor textu Martin Marek .
  • Fotografie Tomáš Kamenský (tk)  a Martin Marek (mm)
  • Technický popis Martin Marek a Jiří Fuchs.
  • Zpracování technických dat, mapa a popis objektů Martin Marek.
  • Výkresová dokumentace Tomáš Kamenský.
Použité prameny:

Literatura:

V.Bednár Opevnění na Stříbrsku budované v letech 1936-1938, Stříbro 2001

Ostatní:

  • Osobní průzkum Martina Marka, Jiřího Fuchse a Tomáše Kamenského
  • Podklady poskytnuté Ivem Vondrovským

 

 Logo Klub vojenské historie Klub Vojenství a Historie Praha je dobrovolným občanským sdružením založeným roku 1980, které se zabývá jak teoretickým bádáním o problematice novověkého pevnostního stavitelství z období od 16. do 20. století, Jeho členy jsou dobrovolní nadšenci z řad historiků, architektů, inženýrů, muzeálních pracovníků, pedagogů a ze široké řady dalších profesí, které spojuje společná záliba.
http://www.kvh-praha.cz/

 

podpora_VIM_web_zmensene

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>