Pro slávu hrdinů republiky – Československý válečný kříž 1914-1918.

23.8.2019
Martin Marek

CS_kriz_uvMezi vojenská vyznamenání vysoce oceňující své nositele, patří kategorie křížů. Je to specifická skupina nezaměnitelného tvaru. Svým pojetím vychází z křesťanské tradice evropského kontinentu. Koneckonců právě Evropa je rodištěm tohoto typu medaile. Mají různá přízviska, jako například válečné, železné (typicky pro Německo), záslužné, pro dobrovolníky a podobně. Naše země je součástí Evropy. Tedy ani v tomto směru není výjimkou. Pohlédneme-li do doby, kdy Čechy a Morava byly ovládány Habsburky, najdeme příklad ve formě Českého šlechtického kříže. Ten byl udělován výhradně příslušníkům České šlechtické gardy. Šlechtická garda se starala přímo o bezpečnost císaře. K jeho zřízení došlo 3. května 1814. Kříž obdrželi jen její členové, doprovázející císaře Františka I. na jeho cestě do Paříže. Jednalo se o 38 osob. Život tohoto originálního vyznamenání byl ovšem opravdu jepičí. K jinému udělení již nedošlo. Sám kříž se nakonec stal inspirací pro československý Řád bílého lva, založený v roce 1922 (a). Obdobnou stopu můžeme objevit u Pamětního odznaku osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu z roku 1947. Ten ze šlechtického kříže vychází opravdu podstatně. Eventuálního kandidáta nalezneme ještě ve vyznamenání připravovaném pro útvary působící na Rusi – Husitském kříži. O něm se uvažovalo v roce 1917. Měl být obdobou ruského Kříže sv. Jiří, oceňujícího chrabrost před nepřítelem. Došlo k vydání stanov. Tím to celé skončilo. V republikánské éře naší státnosti se tak prvním křížovým typem medaile stal Československý válečný kříž 1914-1918. Jak sám jeho název napovídá, byl určen pro osoby bojující na frontách Velké Války, především v řadách Čs. zahraničního vojska – legiích. Avšak pro naše předky válka neskončila jedenáctý listopadový den roku 1918. Následovaly další dva roky bojů o hranice republiky. Legie se probíjely Rusí na cestě domů. Proto došlo k úpravě pravidel a kříž na svá prsa obdrželi také stateční vojáci z oněch krušných let.

Tcheco-slovaques_a_la_caserne_de_Reuilly

Legionáři s bojovou zástavou ve Francii (1)

Československý válečný kříž 1914-1918 byl založen jako nejvyšší vojenské vyznamenání 7. listopadu 1918 dekretem Čs. prozatímní vlády. Zakomponování do legislativy vzniklého státu se dočkal k 10. dubnu 1920, zákonem č.243. Jeho zaměření bylo od počátku jasně definováno. Uděloval se „na památku hrdinských činů za osvobození Československa a jako odměna za rekovné činy v bojích a osobní statečnost před nepřítelem“. V souvislosti s válkou o Slovensko v roce 1919, proběhla úprava stanov, čímž mohl být udělen též osobám za „statečné činy při osvobozování Slovenska“ (b).  Autorství je většinou připisováno známé postavě naší umělecké scény, malíři Františku Kupkovi (c). Nicméně existuje ještě jiný výklad. Publikace „ČESKOSLOVENSKÉ ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ“ z roku 1964 (psali jsme ZDE), uvádí jako „autora výtvarného návrhu“ francouzského sochaře Antoina Bourdella (d). Obdobně jeho autorství stvrzuje přímo současný kurátor sbírky faleristiky Vojenského historického ústavu Praha, Mgr. Jan Biederman (e). Co by mohlo být správně? Francouzský sochař skutečně ovlivnil několik známých českých umělců. V roce 1909 vystavoval v Praze. Měl zde dokonce přednášku o sochařství. V podkladech souvisejících s jeho tvorbou jsem však odkaz na autorství ČS. válečného kříže nenalezl. Je ovšem uváděn jako autor jiného vyznamenání ze stejného období, konkrétně Československé revoluční medaile. Naproti tomu František Kupka je bezpochyby autorem akvarelu z roku 1918, který obsahuje hned tři návrhy vyznamenání pro československou armádu. Jsou to Medaile za zásluhy 1917-1918, Řád Zlaté lípy a popisovaný válečný kříž. Z těchto tří návrhů vznikl jen válečný kříž, o němž mluvíme. Řád Zlaté lípy došel realizace až v roce 2008, jako jedno z nejvyšších vyznamenání soudobého Ministerstva obrany. S Československem ho již spojovat nelze. Akvarel tak svým způsobem dokládá autorství právě F.Kupky. Dnes je uložen ve sbírce grafik Vojenského Historického Ústavu. Názor Mgr.Biedermana dokonce vyvrací Ilona Krbcová na stránkách „Projekt 300–100 let“, ze stejného ústavu. Vypadá to, že ani samotné VHÚ v tom nemá zcela jasno (f). Na druhou stranu je nutné vzít v potaz, že František Kupka byl malíř. Proto nelze zapojení Antoina Bourdella – věhlasného sochaře – zcela vyloučit. Kresbu je nezbytné zhmotnit do formy plastického modelu. Následně probíhá ražba vlastního odznaku. A to by mohla právě být jeho role. Anebo návrh vznikl ze spolupráce obou osobností. Sám odpověď neznám. Možná se v budoucnu dočkáme vyjasnění. Pro úplnost musím zmínit, že prezident republiky T.G.Masaryk propůjčil Antoinemu Bourdelleovi Čsl. řád Bílého lva III. třídy v lednu 1925. Jednalo se o ocenění „za zásluhy občanské“ pro „profesora továrny na gobelíny v Paříži“, dle citace z dobového tisku (g).

CS_kriz_2

Antoine Bourdelle se svým dílem, Héraklés – lučištník, dnes k vidění v Metropolitním muzeu umění, New York (USA). (2)

Zastavme se nyní u osobnosti uvažovaného hlavního autora. Většina dnešních lidí si jeho jméno spojuje s horentními sumami za díla ze zpráv aukčních síní. František Kupka byl skutečně výjimečným umělcem, ovlivňujícím široké okolí. Svým dílem se nesmazatelně zapsal do dějin české i světové výtvarné tvorby. Věnoval se především malbě, grafice a ilustracím. Je považován za zakladatele moderního abstraktního malířství. Kromě toho se podílel na vzniku výtvarného směru, propojujícího malířství například s hudební tvorbou – orfismu. Celý život zůstával velkým českým vlastencem. Narodil se 23. září 1871 ve východočeském Opočně. Již od mládí projevoval talent pro malířství. Postupně prošel akademiemi v Praze a ve Vídni. Z Vídně byl jako stipendista vyslán do Paříže ke studiu na škole École des Beaux-Arts. Francouzská metropole mu byla druhým domovem. Přivydělával si malováním plakátů či výukou náboženství. Poprvé se mezinárodně zviditelnil kolem roku 1903, kdy publikoval satirické kresby v pařížském časopisu L’Assiette au Beurre. Určitý zlom v jeho uměleckém životě znamenalo vypuknutí Velké Války. Bezprostředně po jejím začátku oblékl uniformu dobrovolníka. Vstoupil do formující se Roty Nazdar, s níž odešel do pole na podzim 1914. V oblasti Champagne poznal realitu zákopové války. Nakonec byl raněn v bitvě u řeky Aisne. Za svoji obětavost obdržel vyznamenání Řádem důstojníka Čestné legie. Aktivně podporoval výstavbu ČS zahraniční armády ve Francii. Válečná zkušenost ovlivnila jeho tvorbu. Již v průběhu války vnikala některá známá díla. Jmenujme například akvarel pod názvem „Smrt praporečníka Bezdíčka a dobrovolníka Šíbala u Arrasu 9. května 1915“. Tento obraz je svým způsobem ikonický, neboť ztvárňuje, jak mohla vypadat scéna, při níž došlo ke ztrátě legendárního praporu Roty Nazdar. Kromě toho vypracoval pro armádu návrhy stejnokrojů pěších pluků či bojových praporů. Z jeho malířského plátna pochází například bojová zástava 21.čs. střeleckého pluku. Z určitého úhlu pohledu můžeme F.Kupku považovat za současníka dalšího významného výtvarníka spojeného s legiemi – Vojtěcha Preissiga (h). Po skončení konfliktu zůstal Kupka v aktivní službě s hodností kapitána. V květnu 1919 stál u zrodu Uměleckého sboru Ministerstva národní obrany. Ten se později stal jedním ze základních kamenů Památníku odboje. Ve stejném roce František Kupka navrhl státní vlajku RČS, prezidentskou korouhev a další státně významné vlajky. Jenže neshody s Akademií výtvarných umění přiměly Kupku vojenskou kariéru v Československu ukončit. V roce 1920 se vrátil, tentokrát natrvalo, do Francie. Jako zapálený vlastenec republiku samozřejmě navštěvoval. Za svůj život uspořádal mnoho výstav. Získal četná ocenění kulturní veřejnosti. Zemřel 24. června 1957 na pařížském předměstí Puteaux. Místo jeho posledního odpočinku lze najít na pařížském Père-Lachaise, v kolumbáriu, oddělení 87, schránka č. 22696.

CS_kriz_3

František Kupka jako legionář na snímku z roku 1917. (3)

Zmiňovaný válečný kříž je přímým souputníkem jiné legendární dekorace legionářů, a to konkrétně Řádu sokola (psali jsme ZDE). Na rozdíl od něho měl daleko širší přesah. A samozřejmě diametrálně jinou politickou podporu. Především se neomezoval jen na působení ČS vojska na Rusi. Uděloval se jednotlivcům, vojenským útvarům, městům nebo institucím a podobně. Výjimečně docházelo k udělení nevojenským osobám, pokud však vynikajícím způsobem přispěli ke vzniku republiky. I v tomto případě narážíme na značnou nepřesnost v publikaci z roku 1964. Ta výslovně uvádí, že kříž byl propůjčován. Toto tvrzení vyvrací text na příslušných dekretech, jak bude uvedeno níže. Dekoraci obdrželi příslušníci jiných spojeneckých armád. Mezi nimi najdeme samozřejmě příslušníky francouzské armády, armády USA či Ruska. Poněkud exoticky působí několik vysokých důstojníků z Japonska. Jeden kříž byl v exkluzivní podobě vyroben pro hrob neznámého bojovníka v Paříži. Dle dostupných dat ho obdržela tři srbská města – Bělehrad, Kragujevac a Šabac. Srbská metropole je na jeho udělení do dnes náležitě hrdá. Uvádí ho ve výčtu získaných řádů (i). Jednalo se o velmi prestižní vyznamenání. Tomu také odpovídalo, že na vojenském stejnokroji měl být vždy „in natura“.

CS_kriz_4

Znak srbského města Šabac s dekorací ČS. válečného kříže 1914-1918. (4)

Udělení doprovázel příslušný dekret. Svým způsobem je ukázkou dobové improvizace. Středu vévodí nápis „ZEMĚ ČESKOSLOVENSKÉ“. Ten je sjednocujícím prvkem, stejně jako text v jeho zápatí: „TENTO KŘÍŽ BUDIŽ JEMU VÝRAZEM VDĚČNOSTI NÁRODA, KTERÝ NIKDY NEZAPOMENE OBĚTÍ PŘINESENÝCH ZA JEHO OSVOBOZENÍ“. Další provedení dekretu závisí na tom, v jakém roce k udělení kříže došlo. Forma je obdobná. Liší se použitou barvou, tiskovým fontem, vzhledem znaku, umístěním číslování, povahou textu a konečně také tím, kdo vyznamenání uděluje, o razítku nemluvě. Třeba dekrety z posledního válečného roku 1918 uvádí: „ZA NEPŘÍTOMNÉHO MINISTRA VÁLKY MINISTR NÁR. OBRANY…“. Hned v roce následujícím, 1919, obsahují formulaci „VELITEL ARMÁDY/DIVISE NA ZÁKLADĚ VÝNOSU MINISTERSTVA NÁRODNÍ OBRANY Č.28.350 ZE DNE 7. ČERVNA 1919 UDÍLÍ…“. Pozdější dekrety mají jednotnou definici: „VLÁDA ZEMÍ ČESKOSLOVENSKÝCH NA ZÁKLADĚ VÝNOSU ZE DNE 7. LISTOPADU 1918, NA ZÁKLADĚ VÝNOSU MINISTERSTVA VÁLKY ZE DNE 8. LISTOPADU 1918 A DOKLADU VRCHNÍHO VELITELE ZE DNE (datum) UDÍLÍ…“. Dalším rozdílem je provedení kresby kombinovaného znaku ČS zahraničních vojsk, tzv. legionářského aliančního znaku. I ten vyniká značnou variabilitou. Registrační číslování, respektive matriční číslo, bylo vpisováno ručně nebo strojově, stejně jako jméno dekorovaného. Lze takto zaznamenat nejméně 4 různé typy dekretů. A to nepočítáme dekrety k válečným křížům s dodatečným oceněním jako například „s divisijní pochvalou“. Problematika dekretů by vydala na téměř samostatnou studijní práci. (j)

CS_kriz_5

Československý válečný kříž 1914-1918 oboustranně. (5)

Kdo mohl ocenění tímto válečným křížem získat jsem zmínil již v úvodu. Pro připomenutí shrňme, že se se muselo jednat „o prokázání osobní statečnosti před nepřítelem, úspěšný čin výkonný či velitelský a jiné záslužné bojové činy, při kterých byl dekorovaný vystaven nebezpeční života nebo život přímo obětoval“. Kříž se mohl udělit jako takový, případně s dalšími doplňky na stuze. Pro vojáky útvarů, jímž se dostalo pochvaly jako celku v příslušném armádním rozkazu to byla lipová ratolest ražená z kovu. Došlo-li k vyjádření pochvaly vyššímu celku – divize případně sbor – pak se jednalo o kovový lipový lístek. Individuální pochvalu v armádním rozkazu vyjadřovala stříbrná hvězdička. V divizním rozkazu bronzová, za boje na Slovensku zlatá. Počet doplňku se opakoval podle počtu pochval. Množství vzniklých variant je tedy nepřeberné.

CS_kriz_6

Doplňky na stuhu ČS válečného kříže 1914-1918. (6)

První vlna udílení proběhla v období před rokem 1920. Dodatečné udělování pokračovalo až do období krátce před mnichovskou kapitulací. Tomu také odpovídají produkční série. První tj. 1918-1920 souvisí jednoznačně s probíhajícími bojovými operacemi. Druhá, 1920-1938, uspokojovala potřeby dodatečného udělení. Nelze ani vyloučit „dokoupení“ dekorovanými legionáři jako náhradní kus za ztracený a podobně. Poslední výroba se rozběhla krátce po obnovení Československa v roce 1945. Legionáři prožívali euforické období obnovené slávy. Pro nově pořizované uniformy potřebovali nové kusy. Obdobně bylo raženo určité množství Řádů sokola, Revolučních medailí, a dokonce i ruských Křížů svatého Jiří. Díky tomu existuje několik variant, s mírnými odlišnostmi. Vydány byly i miniatury kříže a poněkud překvapivě také stužky (k). Ačkoli nedlouho po únoru 1948 začala destrukce většiny toho, co spojovalo legionáře se vznikem státu, Čs. válečný kříž 1914-1918 podobné stigmatizaci víceméně unikl.

CS_kriz_7

ČS válečný kříž 1914-1918 na obrazové kartě publikace z roku 1964, „ČESKOSLOVENSKÉ ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ“. (7)

Vlastní řád tvoří stuha a přívěšek. Přívěšek má tvar kříže o rozměrech 37,15 mm. Je ražen z bronzu, bez barvení anebo smaltování.  Jeho ramena jsou tvořena čtyřmi, vzájemně do sebe zapuštěnými kruhy, jejichž okraj je tvořen dvojkružím. Tento motiv velmi připomíná vlajku Olympijského hnutí. U averzu jsou kruhy vyplněny zemskými znaky Čech, Slovenska, Moravy a Slezska, umístěnými svisle. Měl symbolizovat propojení historických zemí v nové státní formě. Prakticky stejný motiv se opakuje na hrotech bojových zástav pěších pluků Československé branné moci předmnichovského období. Kruhy na reverzní straně mají okraj plasticky zvýrazněný. Uvnitř kruhů se nalézají lipové trojlisty s květem, v samotném středu je opět plasticky propletená iniciála ČS, částečně překrývající kruhy. Na vrcholu kruhu se znakem Čech na averzu, je nálitek, jímž prochází upevňovací kroužek ke stuze.

CS_kriz_8

Averz přívěšku . (8)

CS_kriz_9

Reverz přívěšku . (9)

Stuha kříže je utkaná z červeného hedvábí se třemi bílými pruhy šíře cca 4 mm, v jejichž středu probíhají tenké červené proužky a dále jedním bílým pruhem vždy u okraje stuhy. Jejichž šíře odpovídá polovině středových pruhů. Šířka se pohybuje dle provedení mezi 36 a 40 mm. Stuha pravděpodobně neměla jehlici. Dekorace se našívala na uniformu nositele. Délka celého vyznamenání – mnou vlastněný kus – vychází na 104 mm. Váha samotného přívěšku přesahuje 25 g, včetně stuhy se jedná o více než 27 g. Pro porovnání, Řád sokola z mé sbírky (přívěsek + stuha) váží prakticky stejně 27 g.

Vyjmenovat všechny dekorované tímto křížem zcela přesahuje možnosti článku. Nelze vynechat nejvyššího představitele zaniklého Československa, jímž byl legionář, generál, ministr národní obrany a posléze prezident ČSSR – Ludvík Svoboda. V jeho případě se jedná dokonce o čtyřnásobné udělení.

CS_kriz_10

Ludvík Svoboda jako prezident ČSSR při návštěvě Bratislavy v roce 1969. (10)

Pro další známé jméno nemusíme chodit daleko. Skutečný vlastenec, odvážný muž a oběť pomsty okupantů generál Alois Eliáš (psali jsme ZDE). Exilový ministr obrany, generál Sergej Ingr nebo jeho jmenovec, rozhodný zastánce obrany republiky v roce 1938 a jedna z prvních obětí komunistické zvůle u nás – generál Sergej Vojcechovský. Hlavní architekt novodobého opevnění republiky, generál Karel Husárek. Energický důstojník a jeden z představitelů organizace Obrany národa – generál Bedřich Homola. Poslední velitel, který bránil území podkarpatské Rusi v březnu 1939, generál Oleg Svátek a takto bychom mohli pokračovat dál.

CS_kriz_11

Generálové B.Homola, S.Vojcechovský a O. Svátek na společné fotografii z roku 1927. (11)

Československý válečný kříž 1914-1918 měl ve své době prestižní postavení. Představoval ocenění hrdinských činů a stál u základů tradic novodobé státnosti Českého a Slovenského národa. Stmeloval legionáře bojující na různých frontách. Podtrhoval nasazení těch, kdož obětovali své životy během těžkého období konsolidace hranic republiky. Mezi jeho nositeli jsou významné osobnosti vojenského i politického života Československa. S odstupem doby a po turbulentních dekádách naší historie jeho význam zcela logicky upadl. Bohužel podobně povědomí širší veřejnosti. Navzdory tomu má své pevné místo v dějinách českého a slovenského vojenství.
Doplňující informace:

(a) Historie a vojenství, 1/2019, Jan Biederman, Český šlechtický kříž, str. 152
(b) Válka REVUE, červenec-srpen 2015, str. 34
(c) https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Kupka
(d) https://cs.wikipedia.org/wiki/Antoine_Bourdelle
(e) http://www.vhu.cz/miliony-vyznamenani-z-velke-valky-aneb-byl-jsem-u-toho/
(f) http://www.vhu.cz/frantisek-kupka-navrh-radu-zlate-lipy-1918/
(g) Národní politika, číslo 3, 3.1.1925, strana č.5, první sloupec zleva.
(h) https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Preissig
(i) https://www.mzv.cz/belgrade/cz/informace/stopy_cechu_v_srbske_historii/srbska_mesta_belehrad_kragujevac_a_sabac.html
(j) https://www.valka.cz/15539-Uvod-do-typologie-dekretu-cs-statnich-vyznamenani-1918-1989
(k) http://www.1-prapor-sos.wz.cz/clanky/vyznamenani/valecny_kriz.html

Fotografie:

*1 – https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tcheco-slovaques_a_la_caserne_de_Reuilly.PNG

*2 – https://ca.wikipedia.org/wiki/Fitxer:Antoine_Bourdelle_b_Meurisse_1925.jpg   https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Antoine_Bourdelle-Hercules_the_Archer-Metropolitan_Museum_of_Art.jpg

*3 – https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Frantisek.Kupka.(1871-1957).Legionar.1917.gif

*4 – http://podrinske.com/finansiranje-troskova-racunovodstvenih-usluga/

*6 – Koláž Martin Marek ze zdroje https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%BD_v%C3%A1le%C4%8Dn%C3%BD_k%C5%99%C3%AD%C5%BE_1914%E2%80%931918

*7 – reprodukce „ČESKOSLOVENSKÉ ŘÁDY A VYZNAMENÁNÍ“, Naše Vojsko 1964, Martin Marek

* 8-9 – Martin Marek

*10 -https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:Prezident_Ludv%C3%ADk_Svoboda_a_minister_Martin_Dzur_v_roku_1969.jpg

*11 – https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Homola_Vojcechovsk%C3%BD_Sv%C3%A1tek_1927.jpg

Zdroje:

podpora_VIM_web_zmensene

5 Komentářů. Napsat komentář

Jaroslav Kozolka
9.1.2021 13:14

Dobrý deň.

Vyjadrujem pochybnosť o tom, že na čs. VK 1918 sa mohli dávať zlaté hviezdičky. Podľa smerníc, ktoré mám k dispozícii sa čs. VK 1918 udeľoval za osobné hrdinstvo (formy hrdinstva sú upravené predpise) iba raz in natura. V pôvodnej úprave sa na VK nedávali žiadne odznaky za ďalšie individuálne hrdinstvo (hviezdičky), ale iba za osobnú účasť vyznamenaného v bojoch, v ktorých jeho jednotka bola pochválená v armádnom rozkaze (lipová ratolesť) alebo divíznom rozkaze (lipový lístok). Čiže vojak dostal za boje v 1. sv. vojne (spätne) za individuálne hrdinstvo čs. VK 1918 a mohol ho mať „ovenčený“ iba lipovými lístkami alebo ratolesťami s každým pochvalným citovaním jeho jednotky v rozkaze, nie za ďalšie osobné hrdinstvo (to bolo priamo vylúčené v predpise).
Hviezdičky na VK sa zaviedli až v súvislosti s bojmi o Slovensko a tu išlo o úplne inú úpravu. Úprava hovorí, že každý vojak, ktorý bol za individuálne hrdinstvo citovaný v rozkaze, mal nárok na udelenie VK a spolu s ním obdržal buď striebornú hviezdičku (pochvala uvedená v armádnom rozkaze) alebo VK s bronzovou hviezdičkou (ak bola pochvala uvedená v divíznom rozkaze). Takže každý vojak vyznamenaný v bojoch o Slovensko dostal VK s hviezdičkou. Každé ďalšia individuálna pochvala vojaka po udelení VK (teda nie pochvala jednotky) bola ocenená striebornou alebo bronzovou hviezdičkou (teda na VK mohlo byť viac hviezdičiek). Pre čs. VK 1918 nikdy nebola zriadená zlatá hviezdička!!! Tu si niekto zmýlil udeľovanie hviezdičiek (zlatá, strieborná, bronzová) na francúzskych VK! Naši vojaci si mohli zlatou hviezdičkou iba neoficiálne „vylepšiť “ svoj čs. KV.
Vyskytujú sa čs. VK 1919, ktoré obsahujú napr. lipovú ratolesť (lipový lístok) a hviezdičku. To je v poriadku, nakoľko sa jednalo o čs. legionára z talianskej alebo francúzskej légie, ktorý za individuálne hrdinstvo počas I. sv. vojny dostal VK (spätne) a ktorého jednotka bola počas I. sv. vojny pochválená (lipová ratolesť, lipový lístok), pričom za osobné hrdinstvo počas bojov o Slovensko, ktorých sa neskôr zúčastnil, bol citovaný v rozkaze a dostal za to hviezdičku. Žiadny z čs. legionárov v Rusku nemohol dostať na čs. VK striebornú alebo bronzovú hviezdičku, nakoľko sa nezúčastnil bojov o Slovensko.

S pozdravom
Kozolka

Odpovědět
Petr Chalupa
2.4.2021 23:10

Dobrý den,
děkuji za celkem pěkný článek, ohledně udělování našich prvních vyznamenání koluje celkem dost nepřesných informací.
Především si myslím, že je třeba při popisu vycházet z primárních zdrojů. Základním zdrojem informací jsou tedy stanovy, vydané fe Francii 7.11.1918 a potvrzené později ve Věstníku MNO (část34, č.779, 21.6.1919). Ve stanovách je uvedena možnost polepšení stuhy o odznaky lipové ratolesti nebo lipového lístku pouze vojákům jednotek, které byly pochváleny jako celek (nejméně rota), a to buď v armádním rozkazu (ratolest) nebo v rozkazu armádního sboru či divize (lístek).
Ohledně označování hvězdami má pravdu p. Kozolka :
Další upřesnění bylo vydáno dodatečně na základě bojů na Slovensku, a to opět ve věstníku MNO (část 34, č.779, 21.5.2019), kde v bodě 5 se uvádí :
Různé druhy pochvaly v různých rozkazech označují se viditelně na čs. vál. kříži takto : Osoby vojenské, pochválené jednotlivě armádním rozkazem, vyznamenány budou čs.v.k. se stříbrnou hvězdou. Všichni pochválení divisním rozkazem obdrží čs.v.k. s bronzovou hvězdou. Výše uvedené rozkazy byly současně jedinou možností udělení, tedy každý kdo obdržel čs.v.k. za boje na Slovensku (nebo na Těšínsku) je obdržel s nějakou hvězdou. Zlatá nikde zmiňována není.
K dalšímu doplnění ovšem ještě dochází o 5 roků později, kdy opět ve věstníku MNO (část 10, č.80, 16.2.1924) je doplněn bod 5 původních stanov o všeobecném právu polepšení čs.v.k. až o 4 lipové ratolesti pro příslušníky ruských legií, kteří se účastnili těchto bojů :

1. Příslušníci České družiny od 1.10.1914 až do bojů u Zborova
2. Boje u Zborova
3. Boje při odchodu z Ukrajiny a u Bachmače
4. Odchod z Ukrajiny, boje na Volze, na Uralu a v Sibiři (všechny vojenské jednotky ruských legií)

Současně se zavedlo právo – pokud účastník výše uvedených bojů neobdržel čs. válečný kříž – mohl tyto ratolesti nosit na stuze Čs. revoluční medaile.

S pozdravem

Petr Chalupa

Odpovědět
Martin Marek
7.4.2021 9:19

Dobrý den

Děkuji za velmi užitečné doplnění včetně odkazů na relevantní zdroje.

M.Marek

Odpovědět
Petr Chalupa
2.4.2021 23:22

A ještě jeden dodatek, opět z věstníku MNO (část 65, č.1207, 6.12.1919) :
Nošení čs.vál.kříže.
Důrazně se upozorňuje, že jest nepřípustno nositi více čs.válečných křížů než jeden.
Za druhou a každou další pochvalu dostává pochválený nový diplom, nikoli však nový kříž.
Každá pochvala označuje se příslušnou hvězdičkou na stuze uděleného již kříže.

Odpovědět
Martin Marek
7.4.2021 9:22

Dobrý den

Děkuji za velmi užitečné doplnění včetně odkazů na relevantní zdroje.

M.Marek

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>