Projev 23.7.2016 – vzpomínkový akt za pilota RAF

25.7.2016
Martin Marek

Lubenec, 23.7.2016, vzpomínkový akt na příslušníka československého letectva, stíhacího pilota 312 československé stíhací perutě RAF, F/Sgt ,plukovníka  „in memoriam“ Ondřeje Šambergra.


Vážení spoluobčané, milí hosté, dámy a pánové.

recPřipomínáme si dnes československého letce Ondřeje Šambergra. Vzpomeňme při té příležitosti na další aviatiky českého původu, s nimiž je právě jeho osud nerozlučně spjat. Tak jako řeka má svůj pramen i naše vzdušné síly mají svůj počátek. Jejich kolébkou se staly československé legie. V chaosu východní fronty vznikl na začátku roku 1918 v ukrajinském Kyjevě první letecký útvar. Nesl název „Čechoslovácké aviatické oddělení“. Za jeho zrodem stojí nadšení tří mužů. Vlastimila Fialy, Lva Melče a Jaroslava Skály. Odcházející vojenské mise spojenců se staly zdrojem potřebné letecké techniky. Oddíl nejprve prodělal dramatický ústup před armádami centrálních mocností. Na začátku dubna se pak odehrál důležitý okamžik. 10. 4. 1918, uskutečnili příslušníci  aviatického oddělení první let československého letounu v historii. Pro osádku Lev Melč a Jaroslav Skála to byla jen epizoda. Pro naši zem ovšem velmi významná. Založili tak slavnou tradici, na níž v dnešních dnech navazují vzdušné síly armády České republiky a Slovenska. Památným datem vše teprve začalo. Legionáři létali a bojovali na několika frontách. Vznikaly další jednotky. Podařilo se otevřít vlastní leteckou školu. V těpluškách na nekonečných tratích transsibiřské magistrály se rodily myšlenky, které se následně přenesly do budování letectva mladé republiky. Po evakuaci do vlasti byl letecký oddíl začleněn do existující struktury branné moci.

Význam příslušníků zahraničních vojsk pro budování našeho novodobého státu byl vždy zásadní. Ano, myšlenka na obnovu samostatné české státnosti  pochází od tehdejších politických osobností našeho národa. Ovšem republika jako taková, ta se zrodila ve francouzských zákopech na západní frontě, na nekonečných dálavách Ruské země či pod vrcholy horských štítů severní Itálie. Tam všude prolévali krev českoslovenští legionáři. Činili tak dobrovolně, z lásky ke své zemi a za tradice, jenž jim byly tak drahé. Právě za ty tradice, které jsou dnes některými politickými elitami a sdělovacími prostředky označovány za zastaralé nebo překonané, přičemž je propagandistickými nástroji podporován experiment multikulturní společnosti, jehož neblahé důsledky můžeme s obavami sledovat na západ od našich hranic.

V letech 1914 až 1918 narukovalo do Velké Války skoro 1,5 miliónu našich mužů. České matky položily na oltář válečné apokalypsy životy více než sta tisíc svých synů. Téměř pět tisíc jich padlo pod prapory legií a sní svůj věčný sen v různých koutech světa. Bojovali  za stát, který ještě ani nebyl na mapách. Bojovali s obrovským nadšením.  Můžeme je stále obdivovat. V současné době většina z nás podobné nadšení projevuje pouze v případě významnějších sportovních utkání. Ve státní svátek si svůj dům ozdobí českou vlajkou jen hrstka jedinců. Je pouze na nás, abychom to změnili. Nikdo nás k tomu dnes na rozdíl od minulých let nenutí.

Věnujme krátkou vzpomínku všem příslušníkům našich ozbrojených sborů, kteří pro lásku k vlasti ztratili to nejcennější. Milujme svojí vlast stejně, jako ti kdož za ní umírali na bojištích první a druhé světové války nebo v zákeřných bojích o české pohraničí. Milujme ji jako ti, kdož tak činí dnes v řadách armády české republiky. Jsme jim to dlužni.

Děkuji za pozornost

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>