RECENZE: Kniha „Jsme napadeni…“ od Daniela Švece.

28.8.2018
Martin Marek

Becvar_1Knih na téma našich letců za druhé světové války vyšlo mnoho. Stále se můžeme setkat s novými tituly. Většina se zaměřuje na popis osudu konkrétní osoby, případně určité skupiny. Některé byly zfilmovány. Jiné vznikly v podobě komiksu. Najdou se mezi nimi výjimečné počiny. Prvotina z pera soukromého badatele PhDr. Daniela Švece aspiruje na zařazení mezi ně. Vyšla pod názvem „Jsme napadeni…”. Její hlavní obsahovou linkou je životní cesta jednoho z nejlepších navigátorů ČS letectva a později RAF, Karla Bečváře.

Karel Bečvář prožil dospívání v atmosféře první republiky. Škola i výchova v rodině mu vštípily základní morální hodnoty tehdejšího Československa. Mimo jiné vlastenectví a hrdost na odkaz našich legionářů. Ve škole se také zrodila jeho přezdívka „Bimbo“, která ho nakonec provázela po zbytek života. Jeho další kroky vedly zcela logicky do náruče branné moci Republiky Československé, přesněji řešeno do jejího letectva. Podařilo se mu projít náročným sítem zkoušek. Mezi letecký personál se zařadil jako pozorovatel. Řekneme si upřímně, létat v otevřeném prostoru dvou plošného stroje, přičemž kromě boje s nevlídným okolím musel plnit zadané úkoly, bylo samo o sobě husarský kouskem. Ovšem právě tohle zocelilo „Bimba” natolik, že po rozbití státu odešel bojovat za jeho obnovení do ciziny. Po různých peripetiích se stal příslušníkem dobrovolné zálohy RAF. Britské ostrovy měly být zemí, kde Karel Bečvář prokázal naplno své vlohy. Svoji předválečnou praxi bezezbytku využil na palubě bombardovacích Wellingtonů 311. ČS bombardovací perutě. Kromě hrdosti na svůj národ skrývala jeho osobnost další podstatné vlastnosti. Byly mezi nimi pečlivost a tvrdohlavost. Prostě chtěl odvádět perfektní práci. A to dělal. Dokázal skvěle navigovat podle hvězd. Kapitáni letounů to velice oceňovali. „Bimbo” znamenal velkou jistotu návratu na správné místo. Na druhou stranu ho nesnášeli, samozřejmě obrazně, za nezvyklou preciznost při zaměřování cílů. Pokud dobře neviděl, museli opakovat nálet, třeba několikrát. Za neustálého šmejdění německých světlometů a střelby protiletadlového dělostřelectva to býval opravdový nervák. Asi největšího úspěchu dosáhl Karel Bečvář při náletu dne 27. 12. 1940. „Velouš” měl svůj smrtící náklad vyklopit na známý francouzský přístav Le Havre. Tma byla jako v pytli. Bimbo nic neviděl. Určitou možnost skýtalo osvětlení cíle svržením jedné pumy do města. Jenže bombardování nevojenských cílů v okupované Francii Britové zakázali. Nakonec z patové situace vyplynulo nezbytné řešení. Jednoduše „jí” tam někde pustí. I stalo se. Výbuch osamělé bomby311_EX pomohl. Podařilo se zaměřit cíl a shodit zbytek nákladu. Po návratu během pohovorů se zpravodajskými důstojníky celou věc nedopatřením „zatkoukli”. Mohl být konec epizody. Jenže nebyl. Zcela náhodou se totiž podařilo právě touto jednou nedovolenou pumou trefit hotel s německými důstojníky. Taková věc přirozeně neunikla pozornosti zpravodajců ani francouzského odboje. Karel Bečvář měl v tomto případě štěstí hned dvakrát. Díky tomuto husarskému kousku unikl přísném potrestáni za porušení předpisů. A ještě dostal vyznamenání. S podobným štěstím dolétal celý předepsaný turnus bez újmy. Měl možnost zanechat bojových letů. Jenže on si neuměl práci v zázemí představit. Dobrovolně se tedy vrátil k operační činnosti. Peruť procházela komplikovaným obdobím. Za své nasazení zaplatila těžkými ztrátami. Proto došlo k jejímu převedení pod Velitelství pobřežního letectva RAF, tedy „Costal command”. Zásadně se proměnila podoba akcí. Místo náletů nad pevninou, se naši letci ocitli nad mořem, kde prováděli hlídkovou činnost proti nepřátelským lodím a ponorkám. Při jedné z nich nakonec Karla Bečváře jeho pověstné štěstí opustilo. Stalo se tak 18.8.1942. Jeho stroj (Wellington DV665 KX-B) se stal pravděpodobně úlovkem německého stíhače. Tomu odpovídala poslední depeše, obsahující ono osudné „Jsme napadeni…”. Jubilejní padesátá mise „Bimba” byla tak jeho poslední. Svůj věcný sen sní spolu s dalšími kamarády ve vodách Biskajského zálivu.

Becvar_2

Pasáže popisující běžný život našich letců.

Jak je uvedeno v úvodu, publikace má atributy patřit mezi výjimečnější díla ve své kategorii, Proč? Především autor se nesoustředil jen na osobu, jíž je kniha věnována. Text obohatil o kontext v širším pojetí, než to obvykle dělají jiní. Čtenář získá nejen informaci o dobových souvztažnostech, ale dozví se o mnoha skrytějších detailech, například náročnosti vstupních testů a podobně. Daniel Švec často využívá citátů pamětníků, čímž výklad dostává osobitější rozměr. Popis se nevyhýbá ani takovým věcem, jako jsou předměty denní potřeby. Fotografie poskytnou pohled na dochované artefakty. Koneckonců sám autor jich několik vlastní, přičemž je používá při své přednáškové činnosti. Čte-li knihu začátečník, má na jejím konci povědomost o osobě Karla Bečváře. Rozumí též většině aspektů života našich letců. Publikace navíc disponuje bohatým obrazovým materiálem. Částečně pochází ze sbírky autora, hodně pomohlo městské Muzeum Blovice. Unikátní jsou fotografie z rodinného archívu. Část pochází od dalších držitelů nebo fotoarchívu VHA. Nechybí doplňující ilustrace. Samozřejmostí je poznámkový aparát, uvedení zdrojů či seznam použité literatury. Daniel Švec neopomněl vložit tabulku s porovnáním hodností v Československé armádě s hodnostními stupni v RAF a Luftwaffe.

Letec musí jíst i dobře vypadat, kniha popisuje, jak tomu bylo v RAF.

Letec musí jíst i dobře vypadat, kniha popisuje, jak tomu bylo v RAF.

Kromě nesporných kladů má kniha určité nedostatky. Především nešťastná volba typů písma. Použity jsou snad až čtyři fonty. Pro některé pasáže byl zvolen font v podobě rukopisu, který se nečte právě dobře. Například strany 18 a 19 mají text vyveden ve čtyřech různých druzích písma, plus poznámkový aparát. Autor se nechal strhnout módním použitím boxů na doprovodný výklad. Tím velmi trpí čtivost jinak výborného textu. V některých místech lze narazit na kombinaci boxů, hustého poznámkového aparátu, a ještě různých typů písma. Pro čtenáře mého typu – čtu vždy celou stránku najednou – poměrně náročné na pozornost. Do tisku knihy se vloudila chyba na straně č.111, kde je místo mapy uvedené v popisu fotografie. Oprava je ve formě vložené stránky, kde je také korekce kroku obsahu.

Příklad překombinované sazby textu. Šipky označují různé typy písma.

Příklad překombinované sazby textu. Šipky označují různé typy písma.

Kniha je ve formátu A5, brožované provedení s měkkou obálkou o 158 stranách. Vyjma národní trikolóry na obálce je publikace vytištěná v odstínech šedi.  Vydalo Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, p.o. v roce 2017 nákladem 800 ks. Slavnostní uvedení proběhlo u příležitosti dne veteránů 11.11.2017, kdy zároveň proběhl pietní akt připomínající blovické občany bojující v řadách RAF. Prodej probíhá za velmi příznivou cenu. Dostupnost lze ověřit například u autora na e-mailu: danielsvec@yahoo.com

Osobní vzpomínky dodávají knize lidský rozměr.

Osobní vzpomínky dodávají knize lidský rozměr.

Navzdory drobným nedostatkům je kniha netradičním počinem, jež dokáže obohatit knihovnu nejednoho fanouška našich letců v uniformách RAF.
Fotografie:

Přefotografováno z recenzované publikace pro dokumentační účely.

Odkazy:

 

podpora_VIM_web_zmensene

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>