RETRO: „Betonáž na K-S 5“

4.6.2016
Martin Marek

Původní reportáž internetového zpravodaje fanoušků československého opevnění ze západních Čech. Opětovné uveřejnění v sérii „RETRO“.


Logo ZBZ
Reportáž č.10 , vyšlo dne 8.7.2003 , Betonáž na K-S 5

Před několika dny se na internetovém diskusním fóru Pandora objevila zpráva, že 28. a 29. června 2003 bude probíhat na srubu K-S 5 „U potoka“ betonáž okolo prostředního pancéřového zvonu. Informace obsahovala také výzvu k účasti pro všechny, kdo by se chtěli na této zajímavé události osobně podílet. Vzali jsme to s plzeňskými kolegy jako dobrý námět. Zhruba týden trvala korespondence prostřednictvím elektronické pošty. Na zmíněnou akci jsem pak vyrazil jen já s Martinem Stupkou.

zbz1001ms

K-S 5 „U potoka“ (ms)

K-S 5 je od Plzně vzdálen více než 300 km. Naše čtyřhodinová cesta proběhla poměrně v klidu. Se štěstím jsme minuli policejní radar před Žebrákem a vyhnuli se hromadné srážce asi sedmi aut u Chlumce nad Cidlinou. Nakonec se nám podařilo bez obtíží dorazit na louku nedaleko srubu. Zbývající vzdálenost jsme museli zdolat pěšky. Přístup je přehledně značen šipkami. Přímo pod objekt nás dovedl betonový práh protitankové překážky. Obtěžkáni bagáží jsme zdolali mírný svah a byli na místě. Následovalo krátké přivítání se členy KVH Kralka a několika jejich příznivci. Za skomírajících zbytků slunného dne jsme se přidali k přátelskému posezení u táboráku. Nocleh byl pro nás zajištěn uvnitř srubu.

Druhý den začal nutným úklidem některých místností. Jednalo se především o místa navštěvovaná v rámci prohlídek. Přes noc posloužila jako provizorní ložnice. Po vydatné snídani přišla příprava dvou nejdůležitějších úkolů dne. Betonáže kolem středového zvonu pro těžký kulomet a opravy dalších místností. Nejprve jsme se s Martinem Stupkou rozdělili. Mým úkolem bylo vysušení chodby a prostoru pod zvonem, u kterého měla probíhat betonáž. Martin pomáhal venku. Asi po půl hodině jsem dokončil svěřenou práci a přidal se ke skupině na střeše srubu. Tam bylo nejvíce rušno kolem betonové makety, nahrazující původní zvon z ocelolitiny. K-S 5 potkal podobný osud, jako některé další těžké objekty. Neušel pozornosti pracovníků národního podniku Kovošrot. Na sklonku padesátých let došlo k odstranění pancéřových zvonů odstřelem. Tyto unikátní prvky našeho opevnění nenávratně zmizely v nenasytném chřtánu hutí. Vlastní pevnosti zůstaly zcela zmrzačené, s hlubokými ranami. Díky tomu podlehl interiér postupné devastaci. Pronikající vlhkost a činnost obyvatelstva z okolí udělaly své. Rekonstrukce srubu musela vyřešit dvě věci – uzavření a následnou restauraci zničených partií. Uvedení do původní podoby ovšem není zdaleka jednoduché. Nejprve se musí vyřešit chybějící pancéřový díl. Potom dobetonování vnějšku. Na K-S 5 to již jednou výborně zvládli. Při opravě levého křídla osadili maketu zvonu pro lehký kulomet z betonu a provedli kompletní dobetonování křídla.

zbz1007ms

Podoba levého křídla K-S 5 po opravě (ms)

 

To samé se nyní odehrávalo ve středové části. Maketa byla již dříve usazena na svoje místo včetně nezbytné fixáže betonem. K dokončení bylo potřeba vybetonovat chybějící části. Veškeré přípravy se proto zaměřili na výstavbu bednění, skládání potřebného kameniva a čištění zbytků původních stěn od nečistot. Zatímco Martin Stupka pomáhal s bedněním, já jsem se nejprve přidal ke skupince nosičů kamení. Když bylo materiálu dost, přešel jsem na čištění stěn. Pomocí drobných nástrojů jsem odstraňoval mech, náletové traviny i hlínu z prasklin. Vcelku pohodové tempo dopoledních prací bylo předzvěstí intenzivní námahy, která měla přijít odpoledne.

zbz1002ms

Příprava bednění (ms)

zbz1009kc

Zamyšlení při čištění stěn (ms)

Přesně v jedenáct hodin přišel na řadu oběd v podobě pikantního gulášku a vynikajícího domácího chleba. Následoval odpočinek spojený s čekáním na příjezd míchačky s betonem. Ta dorazila na místo chvíli po dvanácté. Dvacítka lidí se rozdělila na tři skupiny. Podavače materiálu, betonáře a kolečkáře. Martin Stupka i já jsme se zařadili do posledně jmenované.

zbz1010kc

Dáváme si do nosu gulášek (kc)

zbz1011jv

Míchačka přijíždí (jv)

Naším posláním se na několik následujících hodin stala přeprava betonu od míchačky na stropnici objektu. Tato poměrně jednoduchá záležitost se na K-S 5 oblékla do podoby atletického výkonu. Nejprve se šestice koleček seřadila v půlkruhu kolem míchačky. Z výsypky obdržel každý svůj náklad betonové směsi.

zbz1003jv

Nakládání koleček betonem (jv)

Nyní bylo nutné dojet k pravému křídlu a rozběhem zdolat malý, ovšem o to prudší kopeček s ostrou zatáčkou doleva. Pokud se to povedlo, čekal na místě pomocník s hákem. Jakmile se zahákoval, nastala finálová fáze, běh s kolečkem po svažitém záhozu až na střechu srubu. Při tom se musela dvojice trefit do poměrně úzké dráhy z prken. Dále se kolečka rozdělovala k vyprázdnění podle potřeby. Samozřejmě se přeprava betonu neobešla bez drobných nehod. Sem tam někdo nevybral ostrou zatáčku a mířil si to s nákladem do lesa. Došlo k několika uklouznutím i k vysypání části obsahu. Většina kolečkářů zůstala u svého úkolu až dokonce. Občas došlo k výměně rolí. Voziči se  vyměnili s pomocníky. Po své dávce koleček jsme se také my dva nechali vystřídat.

zbz1012jv

Martin Stupka s pomocníkem v akci (jv)

zbz1013ms

Dráha z prken na stropnici objektu (ms)

Vlastní betonáž byla stejně náročná jako transport základního materiálu. Zpočátku se do připraveného bednění postupně rozprostíral navozený beton, prokládaný kameny. Po naplnění bednění se musely další práce přizpůsobit požadovanému tvaru. Na místech, která měla posléze zmizet pod obnoveným záhozem, to bylo trochu jednodušší.

zbz1015jv

Zkušená bunkrologická betonáž alá Kočičák (jv)

Okolo zvonu k tomu sloužila příslušná šablona. Jakmile se podařilo dosáhnout hrubých obrysů, přišel na řadu přizvaný profesionální zedník. Postupně domodeloval tvary podle předlohy a provedl uhlazení povrchů.

zbz1014jv

Vysypání betonu na určené místo (jv)

zbz1016ms

Do akce nastupuje profesionální zedník (ms)

 Nakonec se ukázalo, že dovezený beton nestačil a muselo ještě několik koleček namíchat přímo na místě.

zbz1017kc

Improvizovaná příprava chybějícího betonu (kc)

Kromě vnějších oprav probíhaly práce také uvnitř objektu. Snaha se soustředila na původní místnost ubikace pro poddůstojníky. Bylo do ní zavedeno elektrické osvětlení. Oplechování stěn se muselo broušením zbavit koroze a důkladně natřít syntetickou barvou. Zatímco u lidí pracujících venku vymalovalo pražící slunce na nechráněné pokožce rudé reliéfy, kolegové uvnitř se museli vyrovnat s prachem a výpary. Horší byly bezesporu výpary z barev. Jejich působení v  uzavřeném prostoru nemělo daleko ke skutečné toxikomanii.

zbz1018kc

Broušení a vrtání bez ochranných pomůcek? To nejde ! (kc)

zbz1004kc

Jirka Vaněček v roli elektromontéra (kc)

Po celou tu dobu muzeum přijímalo víkendové návštěvníky. A tak zatímco se intenzivně pracovalo, probíhaly prohlídky objektu. Všem příchozím se dostalo odborného výkladu a ukázky exponátů. Osvětlení interiérů zajišťoval po celou dobu elektrický agregát, blafající vedle srubu. Sobotní harmonogram se podařilo splnit díky plnému nasazení a výbornému počasí. Hlavní práce skončily za počínajícího soumraku.

zbz1019ms

Stav těsně po betonáži, bednění podpírá přidaný materiál (ms)

Pak vyrazilo několik odvážlivců za očistou do ledového proudu řeky Moravy. Smytí celodenního potu bylo před plánovanou návštěvou místní hospody příjemné. Bohužel, v té chvíli, se k nám štěstí otočilo zády. Zpráva o nečekaném uzavření hospůdky přinesla jen zklamání. Večer jsme tedy strávili u ohně s tím, co dům dal.

zbz1023kc

Dokončená oprava křídla (kc)

Následující den se náš program zcela změnil. Zatímco osádka K-S 5 pokračovala v dalších úpravách, my jsme využili naší přítomnosti v tomto zajímavém kraji a vydali se na bunkrologickou procházku. Od K-S 5 jsme po betonovém prahu došli až k protitankovému příkopu, za kterým se tyčí poničený srub K-S 4 „ U cesty“.

zbz1020ms

Srub K-S 4 (ms)

zbz1022ms

Jeden z řopíků nedaleko cesty (ms)

Po krátké prohlídce jsme pod žhavým sluncem stoupali nahoru do svahu k jeho bezprostředním sousedům K-S 3 „U lesa“ a K-S 2 „ Na kótě“. Obě pevnosti nás překvapily mírou devastace. S úžasem jsme si prohlíželi zcela roztrhaný objekt K-S 3, který jen stěží připomíná původní stavbu. Celé scenérii vévodí obrovský kráter a zbytek týlové stěny. Úlomky betonu jsou všude po okolí. Také K-S 2 je těžce poškozen. Popraskané stěny, naprosto zničené pravé křídlo, podlahy odtržené od stěny a propadlé zhruba o 1,5 metru dolů. K uvedenému popisu snad ani nemusím dodávat, že se nezachovala drtivá většina pancéřových prvků. Oba sruby se s největší pravděpodobností staly obětí mega výbuchů ve svém nitru.

ZBZ10_mapax

Mapka oblasti (mm)

zbz1021ms

Pohled do poničeného interiéru K-S 2 (ms)

Jen několik minut stačilo Martinovi Stupkovi k pořízení snímků. Sotva dokončil v lesním příšeří u K-S 2 poslední záběr, začali jsme se vracet po stejné trase. Pod K-S 4 se v hledáčku fotoaparátu ocitl i jeden z řopíků, zesilujících obrannou linii pěchotních srubů. Pak jsme se naposledy zastavili za přáteli na K-S 5, kde stále pokračovala rekonstrukce plným tempem.

zbz1026jv

Společná fotografie na závěr dne (jv)

Zdrželi jsme se jen krátce. Pár okamžiků trvalo pózování pro společné fotografování a potom byl čas na definitivní rozloučení. Úmorné polední vedro nás provázelo cestou domů, kterou jsme ovšem využili ještě k jedné zastávce. Tentokrát se jí stalo muzeum umístěné v těžkém objektu K-S 8 „ U nádraží“. Prohlédli jsme si jeho prostory. Seznámili jsme se s expozicemi. Před odchodem jsme si ještě okoukli provedenou rekonstrukci pancéřového zvonu. Na K-S 8 šli jinou cestou než na K-S 5 a místo betonové makety použili železný kotel. Provedení na obou srubech jsou díky tomu poměrně odlišná. Návštěvníci těchto muzeí tak mohou porovnávat, které z nich je věrohodnější.

zbz1024ms

K-S 8 „U nádraží“

Další seznámení s opevněním Králicka se nekonalo. Parno, ubíhající čas a velká vzdálenost nás přiměla k téměř nepřetržité jízdě. I když bylo nedělní odpoledne, projeli jsme všechna kritická místa velice hladce a před pátou hodinou odpolední nás přivítala sálající Plzeň.


 

zbz1006ms

Plzeňáci na u prostředního zvonu na K-S 5 (ms)

Realizace článku:
Text Martin Marek.
Fotografie poskytnul Martin Stupka (ms) , Jiří Vaněček (jv) a Kočičák (kc).
Mapa převzata z publikace Pěchotní srub K-S 5 „U potoka“ aneb historie jednoho muzea, do barevné verze přepracoval Martin Marek.
Bližší informace o rekonstrukci srubu a dalších navštívených objektech můžete získat na internetové adrese muzea K-S 5.


ropik_rekl2

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>