RECENZE: Kniha „V oblacích i na zemi“ od Daniela Švece

Přibližná doba čtení: min.

16.06.2019 Martin Marek Historie

V březnu 2019 se množina knih, věnovaných našim letcům, rozrostla o další zajímavý exemplář. Stala se jím druhá publikace z pera soukromého historika PhDr. Daniela Švece. Mapuje osudy málo známých příslušníků RAF, původem z Karlovarska. Na více než stovce stran vrací čtenáře zpět do nelehké doby plné zvratů a úskalí. Příslušnost k určitému národu nebo náboženské skupině, doslova rozhodovala o životě či smrti obyvatel starého kontinentu. Devastující válečný požár zasáhl celé generace. Přežití ostrovního království viselo v létě roku 1940 na vlásku. Rozhodujícím činitelem se na misce dějinných vah stala relativně malá skupina lidí, kteří nedovolili německé Luftwaffe získat vzdušnou převahu nad nebem hrdého Albionu. Tato legendární bitva měla své hrdiny. Více než osmdesát jich nosilo na ramenou domovenku nedávno rozbitého státu. Obyčejný Angličan o něm mnoho nevěděl. A to byl jen začátek příběhu. V jeho závěru na britských ostrovech operovaly tři stíhací perutě a jedna bombardovací, hlásící se vyloženě k Československu, přičemž další příslušníci našeho letectva našli uplatnění v jiných útvarech RAF.

Kniha Daniela Švece „V oblacích i na zemi“ má vypovídající podtitul: „Životní příběhy letců z Karlovarského kraje RAF“. Čím se tito muži z Podkrušnohoří odlišovali od ostatních? Měli stejné šedomodré uniformy, na rukávech stejné nápisy „Czechoslovakia“, ale někteří patřili k jiné národnostní skupině. Zkrátka byli Němci. Není to fikce, ale skutečnost. A nejednalo se o kluky, zajaté při invazi do Normandie. Mnozí odešli z vlasti ještě před vypuknutím války. Když se podíváte na mapu, odkud pocházeli naši letci v RAF, objevíte pár šipek také v karlovarském kraji. Tento region se v předválečné R.Č.S. vyznačoval značnou převahou německého obyvatelstva. Koneckonců samy Karlovy Vary patřily k baštám Henleinovy SDP. Proto je oněch zmiňovaných míst tak málo. Letců je rovných dvacet. Mezi těmito dvaceti statečnými jsou samozřejmě Češi. Avšak několik mužů se hlásilo k národnosti německé. Český jazyk téměř neovládali. Naproti tomu uměli třeba anglicky. Najdete mezi nimi osoby židovského vyznání, lékaře či muže středního věku – 52 let. Dva piloty – 312. ČS perutě RAF a 311. ČS perutě RAF – létající personál 311. ČS perutě RAF i pozemní podporu. Za svou službu získali četná vyznamenání.

Snad nejznámější fotografie strojů 311. ČS perutě RAF. (1)

Nevyhnula se jim smrt, ani poválečná odměna v podobě věznění z politických důvodů. Těmto několika „z mála“ je věnována celá kniha. Pro mnohé je existence takových spoluobčanů naprostým překvapením. Sami jsou pak příkladem toho, že historie naší země nebyla v pohnutých letech vyloženě černobílá. Z nejzajímavějších osudů mohu zmínit například toužimského rodáka Bedřicha Holznera. Aktivně bojoval jako stíhací pilot u 312. ČS stíhací perutě RAF, přičemž na jeho kontě je několik desítek ofenzivních akcí – sweepů – nad nepřátelským územím. Létal například se známým Karlem Peřinou. Výjimkou potvrzující pravidlo by mohl být Josef Jakob. Němec, katolík. Místo služby nové říši odešel do exilu ještě v říjnu 1938, aby válku prodělal ve funkci zbrojíře u stejné perutě, jako B.Holzner. Ještě exotičtější je osud jiného československého občana německého původu, Františka Weisskopfa. Ten dlel pracovně v indické Bombaji. Zde požádal o vstup do Royal Indian Air Force. Je to možná překvapivé, jenže jak sám uvedl, česky neuměl. Anglicky však ano. Jelikož byl považován za občana původem z Československa, musel požádat o povolení ke vstupu do cizí armády prezidenta Edvarda Beneše. Ten mu povolení vydal, byť žádost byla sepsána německy. Pro úplnost dodejme, že F.Weisskopf dosáhl u RIAF hodnosti Flying Officer, tedy náš nadporučík.

Knihy připravené k prodeji v rámci představení publikace veřejnosti. (2)

Na nezasvěceného člověka může působit téma publikace poměrně jednoduše. Jednoduché ovšem rozhodne není. Dostupné zdroje nedávají v mnoha případech ucelený pohled na životní pouť popisované osoby. Tím se stává, že text působí někdy poněkud suše. Mezi nejhojnější bílá místa patří kupříkladu informace, jak se konkrétní člověk dostal do Velké Británie. Kusé záznamy často neposkytují detaily o poválečném životě, včetně úmrtí. Čeká-li čtenář obsáhlé životopisné statě, bude pravděpodobně zklamán. Autor se však s nedostatkem látky vyrovnal opravdu originálně. Do obsahu zařadil výtahy z dobového tisku, přepisy rozkazů či popisné bloky, objasňující problematiku života našich letců ve službách RAF. Svoji stránku má například tahoun prvních misí 311. ČS bombardovací perutě RAF, známý dvoumotorový „Velouš“. Čtenář se také seznámí s průběhem výcviku pilotů a podobně. Dílo tak podává velmi komplexní materiál, důstojně reprezentující zvolené téma.

Ukázka doplnění tématu (REP)

U osobních dat se Daniel Švec soustředil na dostupné detaily. Každá osoba disponuje unifikovaným medailonem, kde kromě jména a dat narození/úmrtí, je osobní číslo v RAF, fotografie, dosažená hodnost, znak příslušné perutě a také přehled získaných vyznamenání/odznaků. Čtenář od začátku ví, s kým má tu čest. Nechybí samozřejmě bohatý obrazový materiál v černobílé podobě, korespondující s grafickým pojetím díla. V závěru publikace se nachází rozsáhlý poznámkový aparát, včetně příslušných vysvětlivek. Za standard lze považovat autorský úvod, doslov i stručné uvedení do historie, objasňující kontext doby pro málo znalé. Text má velmi příjemnou čtivost.

Unifikovaný medailon s dostupnými informacemi k dané osobě. (REP)

Vše lidské má určité nedostatky. Ani tato kniha jich není prosta, byť se nejedná o nic zcela zásadního. Mnou vlastněný kus má část stran neúplně dotištěných. Vada se vyskytuje více na levé straně u okraje, kdy tam vytištěný text má výrazně slabší barvu. Jinde je naopak napravo. Vada jde napříč celou stránkou. Někdy hlouběji do textu. Někdy mělčeji. Pravděpodobně chyba při procesu tisku, která prošla kontrolou kvality. Nicméně text je čitelný.

Ukázka stránky s nedotištěným textem vpravo. (REP)

Autor neodolal a opět použil různé styly písma na rozdílné druhy pasáží (jako v jeho první knize viz níže). Tentokrát ale místo „boxů“ přímo v textu, použil řazení za sebe. Tím sice zůstaly zachovány mírně rušící přechody mezi styly, avšak čtivost tento postup nesnižuje. Výhodou je jasné rozpoznání textů u dobových zpráv a rozkazů.

Červené šipky ukazují různé typy písma, zelená formu poznámkového aparátu. (REP)

Přetisky z dobových novin v angličtině shledávám zajímavé. Pro angličtináře žádný problém. Čtenář neovládající tento jazyk může maximálně získat dojem, jaký mohli mít naši letci v Anglii, než se naučili tento jazyk. Jako poměrně nestandardní vnímám popisky u fotografií, kde se poněkud úporně opakuje, kdo je autor fotografie, kdo jí upravoval apod. Pokud knihu čtete a stále narážíte na takové popisky, za chvíli Vám to začne lézt na nervy. Jenže motivace autora k touto postupu je víc než jasná. V dnešní době se dost lpí na autorských právech. Uvedením takových podrobností se autor publikace určitě snaží vyhnout případným nechutným diskusím. Možná by bylo lepší fotografie očíslovat a tyto detaily uvádět v rejstříku na konci publikace. Podobná úpornost se projevuje u poznámkového aparátu v zápatí stránek. Při citaci z jiných zdrojů jsou u poznámek uvedeny takové informace, jako je rok vydání a dokonce ISBN. Někdy dochází k citaci stejného zdroje několikrát, a také jeho násobnému uvedení mezi poznámky – např. strana č. 78 anebo č.96. U vyloženě odborné publikace pro užší okruh lidí, je to vcelku pochopitelná věc. V případě širší veřejnosti si nejsem jistý, zda tento styl laičtější čtenáři ocení. Nehledě na to, že zdroje ve stejné formě uvádí rejstřík na konci. Odpověď, proč tomu tak je, podává sám autor již v pasáži „Slovo autora“. Kniha byla sepsána tak, aby se pohybovala na rozhraní odborné literatury a beletrie. Ambici svého díla určitě naplňuje. My, méně odbornější čtenáři, mu oněch pár detailů navíc rádi odpustíme.

Příklad poznámek na různých stranách. (REP)

Navzdory uvedeným nedostatkům má v sobě tato další kniha Daniela Švece to, co měla již ta první. Srdce, namísto skryté komerce. Sám autor věnuje odkazu letců z Karlovarska hodně času, ve formě přednášek pro veřejnost i školy. Pro tyto účely vznikl tematický panel, využívaný pro výstavní činnost. Často je součástí akcí oblíbené autorské čtení.

Panel putovní výstavy věnovaný letcům z Karlovarska. (3)

Slavnostní uvedení knihy provázela bohatá akce v březnu 2019, organizovaná za podpory knihovny Karlovarského kraje (psal jsem ZDE). Sám kraj se na vydání finančně podílel. Další zdroje pak autor získal od soukromých dárců, jako například přes portál Hithit. Dárci obdrželi verzi s vlastnoručním věnováním autora a originálním certifikátem. I já jsem se sponzorsky zúčastnil na vzniku této hodnotné publikace. Mám tedy k dispozici kus s věnováním, včetně zmíněného certifikátu. Dílo o velikosti A5 vytisklo nakladatelství Marientprint spol. s r.o. v počtu tisíc sto padesát kusů. Autor ho vydal vlastním nákladem v roce 2018.