Dukelská pamětní medaile věnovaná hrdinům z bojů o Karpaty

Přibližná doba čtení: min.

14.09.2025 Martin Marek Faleristika

V letních měsících roku 1944 se východní fronta přiblížila doslova na dohled hranic předmnichovského Československa. Satelity hitlerovské třetí říše od Rudé armády najednou nedělily nekonečné pláně Sovětského svazu. Slovensko i Maďarsko čekaly těžké chvíle. Navzdory proklamované loajalitě sílilo především na Slovensku už delší dobu odbojové hnutí. K tomu se přidala skrytá snaha některých progresivnějších osobností slovenské politiky vyvézt národ z područí nacistického ochránce. Od jara probíhaly tajné přípravy na vojenský převrat. Rozbití armádních uskupení Wehrmachtu v Bělorusku dodalo odvahu partyzánským skupinám. Jejich zvyšující se aktivita přerůstala během léta na několika místech v povstání. Pro Němce bylo klíčové stabilizovat frontu. Proto se jejich velení rozhodlo k ozbrojenému zásahu. Svůj souhlas s tímto řešením vyslovil prezident Slovenské republiky dr. Tiso. 29.srpna 1944 začaly německé jednotky překračovat hranice. Odboj na to zareagoval zahájením vojenského odporu, který postupně zachvátil až 53% celkové rozlohy státu. Po válce bude znám jako Slovenské národní povstání (SNP). Bohužel se velmi brzy ukázal rozdíl mezi německou ozbrojenou mocí a povstalci. Německá převaha v letadlech a těžké technice byla zdrcující. Bez vnější pomoci bylo povstání neudržitelné. Sověti proto urychleně naplánovali operaci přes Karpaty, která měla během několika dní prorazit německé linie na Slovensko a spojit se s povstalci. Jednotky Rudé armády doplnil 1. Československý armádní sbor v SSSR, pro nějž to byla příležitost probojovat se skrz hranice své vlasti. Původní prognózy o rychlém postupu se bohužel nenaplnily. Přes hrdinné úsilí a vysoké ztráty pomoc k povstalcům nedorazila včas. Povstání bylo poraženo. Karpatsko-dukelská operace je dodnes považována za největší krvavý střet ČS armády na východní frontě. Téměř dva tisíce příslušníků sboru padlo, přes čtyři a půl tisíce jich bylo raněno, šest set zůstalo nezvěstných. Katastrofální byly ztráty velitelského sboru, kdy se odhaduje, že až 90 % velitelů zemřelo následkem bojů. Nedaleko hraničního sloupu položil svůj život velitel 1. čs. samostatné brigády, brigádní generál Jaroslav Vedral-Sázavský poté, co jeho vozidlo najelo na minu. Stal se tak jediným generálem naší armády, který padl přímo na frontě. Dalším smutným prvenstvím československé armády byla ztráta několika žen-vojaček. O život jich přišlo celkem pět. Podlehly mnohačetným střepinovým zraněním, především z dělostřeleckých nebo minometných přepadů. Najdeme mezi nimi tři radistky a dvě příslušnice obsluh protiletadlových děl. Všem bylo kolem dvaceti let. 


Památník dukelské bitvy Vyšný Komárnik, Slovensko (1)

Kromě emotivního prožitku – dosažení hranic Československa – se našim vojákům dostalo mnohých ocenění v podobě vyznamenání a odznaků. Na jejich udatnost z karpatských kopců se nezapomnělo ani více než dekádu po skončení druhé světové války. U příležitosti patnáctého výročí bojů v Dukelském průsmyku byla vydána Dukelská pamětní medaile. Oficiálně jí zavedlo nařízení vlády č. 36 z 26. 6. 1959.  Medaili uděloval prezident republiky, a to jednorázově v souvislosti se zmíněným výročím. Obdrželi jí všichni žijící, padlí i zemřelí příslušníci 1. čs. armádního sboru v SSSR, účastnící se ve dnech 8. 9. až 28. 11. 1944 bojů u Dukly. Kromě nich se ocenění vztahovalo též na ostatní občany – domácí odboj, partyzány – kteří svou soustavnou a organizovanou bojovou činností přispěli k poškození nepřítele a k pomoci sovětským nebo československým jednotkám. Navíc byla medaile propůjčena útvarům Československé lidové armády, jež byly v dané době nositeli historických názvů a bojových tradic jednotek 1. československého armádního sboru v SSSR účastnících se prokazatelně bojů o dukelský průsmyk. Možnost propůjčení se aplikovala mimo jiné na cizí státní příslušníky. Stejným způsobem bylo možné ocenit danou medailí vojenské útvary jiných armád.


Ikonická scéna z bojů ztvárněná v expozici Dukelského památníku v Ladomirové, Slovensko (2)

Medaile se skládá ze stuhy a přívěšku. Na jeho averzu je dvojice vojáků, hledících vpravo. Voják v popředí má na hlavě přilbu sovětského typu a jeho pravá ruka svírá pažbu pušky Mosin. Viditelná část hlavně pušky je doplněna vavřínovou větvičkou. Voják v pozadí má na hlavě zimní čepici, tzv. ušanku. V horní polovině medaile se po obvodu v nepravidelné poloze nachází opis „ČEST A SLÁVA DUKELSKÝM HRDINŮM.


Averz medaile (3)


Na reversu přívěšku se nachází dvě postavy vlevo kráčejících vojáků, vzájemně si podávajících ruce jako symbol přátelství. Pravý voják je oděn do československého zimního pláště s lodičkou, levý voják do sovětského zimního pláště s ušankou. Československý voják svírá ve své levé ruce sovětský samopal PPŠ-41, sovětský voják nese tentýž samopal na popruhu přes prsa. Na obvodu reversu se nalézá opis „SE SOVĚTSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY“. 


Revers medaile (4)


Přívěšek je kruhovitého tvaru o průměru 35 mm. Hodnoty mnou vlastněného exempláře jsou průměr 35,57 mm při hmotnosti 19,82 g. Je ražen z patinovaného bronzu a opatřen kulovitým ouškem pro kruhový závěs stuhy. Na jeho ztvárnění se podíleli hned dva autoři. Averz pochází z dílny českého sochaře a medailéra Jiřího Prádlera (24. dubna 1929 Sezemice – 30. června 1993 Praha). Iniciála autora – JP – je vyražena pod rukou vojáka na pušce Mosin. Obdobnou iniciálu najdeme na reverzu u ruky československého vojáka svírajícího samopal. Jedná se o písmena JB což odkazuje na výtvarníka, kterým byl sochař, medailér a příležitostný restaurátor Jaroslav Brůha (11. února 1889 Praha – 5. ledna 1976 Praha). V jeho případě narážíme častokrát na jiné datum úmrtí respektive 31. ledna 1969. Tato informace ale bývá méně spolehlivá a často nedostatečně ověřená. Nicméně archiv Národní galerie v Praze v seznamu úmrtí potvrzuje lednové datum z roku devatenáct set sedmdesát šest. Považuji ho za více spolehlivý údaj. Druhý zajímavý nesoulad najdeme v případě autorství medaile, kdy některé zdroje hovoří pouze o Jaroslavu Brůhovi a zcela opomíjí Jiřího Prádlera.


Pohled na kompletní exemplář z obou stran (5)


Šíře nosné stuhy je 35 mm. Středem prochází 2 mm široký zlatý proužek, po jeho obou stranách najdeme 13,6 mm široký červený pruh, 1,4 mm široký bílý proužek a 1,5 mm široký modrý proužek. Stuha je na zadní straně vybavena dvojitou jehlicí pro zapíchnutí do oděvu. Navrhl jí profesor Antonín Kybal (25.3.1901-15.11.1971). Oceněná osoba obdržela společně s medailí velký dekret a průkazku. Dekret je jednostránkový dokument formátu cca A4. V horní části se nachází pěticípá hvězda, v níž je umístěn český dvouocasý lev se štítem na prsou s vyobrazením dvouramenného slovenského kříže. Dokument pokračuje nápisem kapitálkami: „PRESIDENT ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY UDĚLUJE NA PAMĚŤ ÚČASTI V BOJÍCH U DUKLY DUKELSKOU PAMĚTNÍ MEDAILI“. Následují dva řádky pro doplnění jména a datumu narození oceněné osoby. Na tyto údaje se používal psací stroj. Pod tím je vytlačená tzv. suchá pečeť se státním znakem a nápisem MINISTERSTVO NÁRODNÍ OBRANY, jíž prolíná vytištěné datum vystavení dekretu. Pod znakem je podpis úřadujícího Ministra národní obrany (v té době) – armádní generál Bohumír Lomský (22.4.1914-18.6.1982). V levém spodním rohu – pohled z čela – se nachází řádek pro číslo zápisu do matriky. Průkazka vychází ze zpracování dekretu ovšem horizontálního provedení. Velikost odpovídá cca rozměrům A6. Matriční číslo vidíme v levém horním rohu. Ostatní – státní znak a nápisy - jsou totožné. Jméno i datum narození oceněného jsou koncentrovány do jednoho řádku. Pod ním je otisk razítka Ministerstva národní obrany. Datum vystavení je umístěno vlevo od razítka, podpis ministra napravo. Kromě udělení medaile se využíval též institut propůjčení. V tom případě bylo slovo UDĚLUJE změněné na PROPŮJČUJE. Dekret a průkazka s tím korespondovaly. Medaile udělené posmrtně měly nad jménem oceněného ještě psacím strojem dopsáno „in memoriam“.


Ukázka dekretu k medaili (ztvárnění pomocí Ai)


Dukelská pamětní medaile byla předávána v etuji z tvrzeného papíru modré, případně hnědé nebo červené barvy s měkkou vnitřní výplní. Ke každému exempláři náležela stužka. Oceněný nosí tento typ medaile na levé straně za Sokolovskou pamětní medailí. Nosí-li se jen stužka, je napjata na pravoúhlé liště 10 mm široké a 35 mm dlouhé. Medaile bylo vydáno zhruba sedmnáct tisíc exemplářů.


Čest památce československých a sovětských vojáků bojujících v karpatských kopcích.

 

Fotografie:

*1 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dukelsk%C3%BD_pam%C3%A4tn%C3%ADk_%28by_Pudelek%29.jpg
*2 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dukla_Pass_battle_monument.jpg
*3-5 Martin Marek © 2025

Zdroje:

Tagy:

Československá obec legionářská ČS armáda ČS vyznamenání Pamětní medaile Slovenské Národní Povstání

Podobné články:

  • follow us in feedly