Dioráma „Září 1938 – příprava k boji“

Přibližná doba čtení: min.

29.09.2015 Martin Marek Modelářství

Jako fanda vojenské historie a člen KVH Praha jsem před několika lety pracoval na recenzi modelu lehkého opevnění v měřítku 1:72 pro jeden známý modelářský magazín. Následně jsem se rozhodl z holého modelu udělat dioráma. Nejsem příliš zkušený modelář, přesto jsem se pustil do scény znázorňující mobilizační přípravu řopíku k boji. Na rozdíl od populárních a komerčně úspěšných témat jsem si musel část věcí vyrobit od nuly. Předmnichovská československá armáda rozhodně netáhne jako Wehrmacht nebo Japonské námořnictvo. Prostudoval jsem hromadu fotografií a dalších podkladů. Nakonec jsem téměř po 3 letech práce s přestávkami dosáhl zamýšleného konce.

Celkový pohled na dioráma (1)

Centrem diorámy je již zmíněný řopík v jehož okolí se odehrává celá scenérie. Ze sedmičlenné posádky je vidět pouze pět vojáků. Tři pracují na maskování, dva jsou na bojové hlídce. Pro sestavu jsem zvolil příhodný název „Září 1938 – příprava k boji“.

Okénko do historie

Řopíky tvořily páteř tehdejší obranné čáry nazývané „Hlavní obranné postavení“. Nejprve byly budovány tvz. uzávěry, kdy několik objektů přehrazovalo palbou riziková místa vhodná pro vpád do vnitrozemí, jako silnice apod. Následně měly být pokračující výstavbou tyto uzávěry propojeny do souvislých obranných linií. I když se do osudného září nepodařilo zcela naplnit uvažované plány, tvořily řopíky významnou sílu. Před aktivací byly pevnůstky uzavřeny a to včetně střílen. Ty se obvykle opatřily ochrannými kryty. V objektu bylo uloženo základní vybavení. Další si s sebou měly přinést příslušné útvary. Po vyhlášení mobilizace začaly jednotky ČS branné moci obsazovat hlavní obrané postavení. Došlo přirozeně k aktivaci řopíků. Střílny byly odkryty a do lafet vloženy zbraně. Mezi bunkry začala výstavba zákopového systému. Posádka zároveň zahájila další potřebné úpravy, například budování úkrytů nedaleko pevnůstek. Pokud nebyl vystavěn překážkový systém, pustili se do jeho improvizované přípravy, především obvodové překážky. Jejím účelem bylo zabránit bezprostřednímu přístupu k objektu. Ke stavbě překážky se použily dostupné materiály, tedy dřeviny a ostnatý drát. Další nezanedbatelnou činností se stalo maskování. Vzhledem k absenci maskovacích sítí i zde přišla na řadu improvizace. Jsou známy případy, kdy se do příslušných háků vplétaly celé větve. Nebo se využil vázací drát jako osnova pro položení větví, malých stromečků apod. O aktivaci se pokoušeli vojáci též u čerstvě dostavěných pevnůstek, případně objektů v hrubé stavbě. V takových případech byla improvizace hlubší. To ale nijak nesnižovalo odhodlání obránců připravených bránit i takové řopíky. S ohledem na situaci se samozřejmě musela začít vykonávat příslušná strážní služba. Získaly se také první poznatky o pobytu v pevnůstkách. Například nocování a odpočinek se řešil ve většině případů zcela mimo bunkry. Důvodů bylo několik. Od zápachu přes vlhkost po teplo z vyzrávajících stěn. Mnichovská kapitulace znamenala urychlenou demontáž všeho, co se dalo odmontovat. Byl-li čas, docházelo k odstranění překážek a odvozu ostnatého drátu do vnitrozemí. Tomuto smutnému okamžiku se ovšem moje dioráma nevěnuje.

Model objektu

Jedná se o model objektu československého lehkého opevnění vz. 37 v provedení A-200z (zesílený) z produkce BOJA-HOBBY. Byl dodáván s odlitky střílen a vchodovou partií, ovšem bez mříže a k dispozici nejsou ani periskopy. Jako podklad pro vnější vhled jsem použil dobovou fotografii od Jana Lakosila. Konečná sestava pak vychází z aktivace za mobilizace, kdy byly urychleně budovány obvodové překážky a masky. Pro zvětšení pestrosti jsem zvolil variantu, kdy polovina objektu bude mít masku již téměř dokončenou, zatímco druhá bude bez ní.

Dobová fotografie pevnůstky typu A-200z (2)

Vlastní objekt je sádrový odlitek s hladkým povrchem a minimem bublin. Tvarově zcela odpovídá předloze. Síla stěn i střílen je v pořádku. Střílny jsem shledal vzhledem k měřítku jako odpovídající. Dobře je vyřešena vchodová partie se schody a výřezem na mříž. Výstupy pro výdechy ventilace byly naznačené jen vývrtem skrz stěnu, bohužel v nesprávné výšce. Drobnou nesrovnalostí je jen špatný poloměr zaoblení křídla. U zesílených objektů byl cca 600 mm, proto jsou ochranná křídla u těchto objektů viditelně kulatější.

Střílny jsou odlity z plastu. Umožňují objekt vytvořit jako vyzbrojený. V některých místech je trochu problematický přechod mezi zuby, to se dá opravit vyškrábáním správného tvaru nožíkem.

Vchodovou chodbičku tvoří sádrový odlitek ve tvaru "L". Střílna na obranu vchodu je přímo odlita, bohužel v nižší kvalitě. Vrtáním je naznačen otvor pro mřížku pro nasávání ventilátoru. Zdařilá partie přesně sedne do připravených výřezů uvnitř bunkru.

Porovnání velikosti modelu s výkresem typu A-180 (3)

Celý odlitek jsem nejprve přebrousil a tím opravil zakulacení ochranných křídel, hran stropnice i tvar týlové stěny. Na závěr jsem převrtal vývod granátového skluzu. Vzhledem k absenci větracích mřížek jsem přijal výzvu a pustil jsem se do přípravy téměř přesných zmenšenin. V mém případě se jednalo celkem o tři kusy. Dva pro výdechy ventilace do týlové stěny. Jeden pro sání ventilátoru ve vchodové chodbičce. Prostudoval jsem několik fotografií a podle podkladů jsem si přepočítal rozměry do měřítka. Kostru jsem zhotovil ze zbytku od leptu nábojových pásů. Čtvercový rámeček o rozměrech 3x3 mm jsem na jedné straně uzavřel plastovou síťovinou. Na obvod jsem nalepil fixační úchyty z drátu a do vnitř vlepil tři tyčinky ochranného armování z drátu 0,3 mm. Celou sestavu jsem natřel barvou Agama "šedá na konstrukce". Původní otvory na týlové stěně jsem zaslepil a podle fotografií vyznačil nové umístění mřížek. Na určeném místě jsem odvrtal větším vrtákem mělký otvor. Menším vrtáčkem jsem odfrézoval materiál v místech pro fixační úchyty. Celé jsem to nabarvil opět šedou Agamou na konstrukce, aby byl prostor za mřížkou také šedý. Po zaschnutí barvy jsem mřížky zasadil do připravených děr, připevnil vteřinovým lepidlem a po jeho zaschnutí jsem sádrou vyplnil všechny mezery. Mřížky byly na skutečných řopících zasazeny pod omítku. Sádrou jsem tedy dotvořil náběhy kolem mřížek, aby byly utopené pod povrchem. Stejný postup, jako na týlové stěně se zopakoval na vchodové partii.

Pohled na větrací mřížky ve vchodu a na stěně objektu (4)

Další přišla na řadu vchodová mříž. Z drátů 0,3 mm jsem slepil celou mříž včetně pantů. Následně jsem tmelem překryl přechody mezi dráty a celek pak přebrousil jemným smirkem. Do vchodu jsem z vnitřní strany vrtákem 0,8 mm vyfrézoval dvě drážky. Aby se mříž dala otvírat a zavírat, nasadil jsem na panty kousky bužírky. Ta mi posloužila jako ložiska pro otáčení. Mříž jsem zasadil do připravených drážek. Ložiska zafixovalo vteřinové lepidlo. Pak jsem do stěny vchodu zasadil petlici. Na řadu přišla sádra, kterou jsem opravil odfrézovaná místa a po zasazení vchodové části do bunkru také domodeloval strop a podlahu. Tím byla vchodová část dokončena. Celá sestava obdržela nátěr barvou Agama "šedá na konstrukce, protože podle dostupných informací se chodbička natírala tmavší šedou, aby se zakryly detaily. Zde si dovolím upozornit na jeden detail. Zavřená mříž vypadá na první pohled divně, protože ze silného rámu jsou vidět jen tři části. Ta poslední je uvnitř objektu. Při otevření celá mříž zapadne do výřezu ve stěně a nepřekáží. Je chyba, pokud má model s uzavřenou mříží vidět celý rám.

Detail mřížových dveří (5)

Pevnůstky LO vz.37 byly podobně, jako těžké objekty československé pevnostní linie, vybaveny háky pro maskování. Osazovaly se po odstranění bednění. Vzhledem k tomu, že žádný předpis nedefinoval jejich provedení, existuje spousta variant. Stavitel obvykle pro tento prvek využil zbytky materiálu po armování. Proto se v terénu můžeme setkat s rozdílným počtem háků, jejich tvarem a dokonce i sílou drátů. Jsou známy případy, kdy na jednom objektu jsou háky ze dvou průměrů (10 mm a 15 mm). Rozhodl jsem se pro hustější variantu s tvarem, odpovídajícím těžkým objektům. Háky jsem vyrobil z drátu 0,315 mm. Pro očka mi jako šablona posloužil malý vrtáček, asi 0,8 mm. Jakmile jsem měl háky připravené, vyvrtal jsem po obvodu pevnůstky otvory na jejich zasazení, rozteč 5 mm. Celou dvacítku háků jsem zafixoval lepidlem. Sádrou jsem pak opravil vzhled stěny.

Montáž střílen byla jednodušší. Nejprve jsem nožíkem zvýraznil na několika místech zuby ochranného stupňování. Špičkou jehlového pilníku zvětšil otvory pro zbraně, protože mým záměrem bylo postavit model osazený kulomety. Po úpravě jsem zasunul střílny do připravených otvorů. Sedly perfektně, jen u jedné jsem musel kousek stěny pevnůstky odbrousit, aby se dala zasunout až na doraz. Z vnitřní strany jsem je přilepil. Akrylátovým tmelem jsem ještě opravil přechody mezi střílnou a stěnou. Tím byl bunkr připraven na poslední zpracování.

Zkompletovaný řopík nejprve obdržel celkový kabát z akrylátového tmelu. Ten na hladké sádře vytvoří drobné zdrsnění a reliéfy, jako u skutečné omítky. Po dokonalém zaschnutí jsem vše přetřel světle šedým Humbrolem č. 127.

Volba kamufláže nebyla složitá. Na fotografii byla vidět nepravidelná pole, kombinace světlých a tmavých barev. Usoudil jsem, že se jedná o schéma používané v roce 1937, tedy okrová, černá, zemitá hnědá a tmavší zelená. Celý objekt jsem nejprve tužkou pokreslil rozložením jednotlivých barev. Levá strana kopíruje fotografii. Na dalších částech pomohla fantazie. Na řadu přišly Agamy. Vždy barva po barvě. Největší lahůdka bylo proložení maskovacích polí do střílen. Háky jsem nabarvil tmavou zelenou.

Rozložení barevných polí a zvýraznění stop po stékající vodě (6)

Patinování jsem mohl začít až po dokonalém proschnutí barev. Na ty nejprve nanesl matný lak Humbrol. Potom jsem si začal hrát s odřeninami a vápennými výkvěty, které za vydatné pomoci povětrnostních vlivů vždy narušovaly barevnost plně kamuflovaných bunkrů. Výkvěty jsem naznačil na několika místech. Především tam, kde přes nějakou hranu mohla stékat voda ze střechy, jako u větracích mřížek, betonové zuby u střílen apod. Odřeniny jsem znázornil ve větší míře u vchodu, se zaměřením na hrany. K tomu jsem použil metodu suchého štětce se silně zředěným Humbrolem č.127. Hnědou vodovkou jsem na omítce vytvořil stopy po stékající vodě, nebo spíš jemném bahýnku, ze zatravnění střechy. Zcela na závěr vše opět pokryl matný lak. Tentokrát ve dvou vrstvách.

Aktivovaný řopík by byl vyzbrojen. Proto jsem z injekčních jehel zhotovil hlavně kulometů a zasadil je do střílen, nabarvené tmavě šedou barvou.

Detail střílny s výzbrojí (7)

Část objektu jsem doplnil maskou uchycenou na hácích. Znázorňuje případ, kdy posádka řopíku použila vázací drát. Z tenčích párátek jsem nejprve vyřezal několik upevňovacích kolíčků. Nabarvil jsem je silně ředěnou Agamou dřevo a zasadil do míst kotvení masky. Pak jsem začal masku vyplétat z drátu průměru 0,1 mm. Vertikální pletení jsem ukončil za vchodem. Horizontální tvoří jen dva dráty, vedené po obvodu. Horní drát pokračuje přes vchod, kde končí smotaný na zemi. Dolní končí u vchodu, kde je pletení vynecháno z důvodu vstupu. V místě střílny je mezera na výstřel. Konstrukce masky dostala nátěr akrylátovou Agamou "hliníkový nátěr 46 Me".

Střílna pod maskou (8)

Podložka

Jako podložku pro model jsem použil rámeček na fotografii. Sklo jsem odstranil a na dno důkladně přilepil sololitovou desku. Tužkou jsem načrtl výslednou kompozici, tedy umístění objektu, ochranný zához a obvodovou překážku. Pak jsem se pustil do výroby kostry ochranného záhozu. Ten kryl čelní stěnu pevnůstky, otočenou k nepříteli. Obvykle zasahoval ke střeše objektu, kde navazoval na její zatravnění. Kostru záhozu jsem vyrobil z kusu polystyrenu. Vyřízl jsem z desky čtverec a požadovaný tvar docílil broušením hrubším brusným papírem. Nakonec jsem si připravil z párátek kůly pro obvodovou překážku. Udělal jsem je delší s tím, že po nanesení povrchu krajiny se zkrátí podle potřeby.

Model řopíku jsem přilepil na podložku neoprenovým lepidlem. Stejné jsem použil na kostru záhozu, kterou jsem přimáčkl až ke stěně objektu, i na přilepení kůlů pro obvodovou překážku. Počkal jsem na zaschnutí a začal nanášet povrch. Ten jsem vytvořil zcela z přírodního materiálu, tedy hlíny smíchané s pískem. Vyplnil jsem jím kompletně celý rámeček. Lžičkou jsem jí ještě nanesl na střechu bunkru a na kostru záhozu. U střechy jsem nezapomněl vynechat důlky na vlepení hlaviček periskopů, které jsem zhotovil vybroušením ze špejlí a zasadil je až na úplný konec.

Zhruba za čtyři dny došlo k vyschnutí první vrstvy (pomohl fén). Stejnou kaší jsem opravil praskliny a odložil k uschnutí, tentokrát na týden.V lehce zavadlé hmotě povrchu jsem tupým koncem pinzety vymačkal přístupovou cestu ke vchodu do pevnůstky. Do prostoru pod granátový skluz jsem zasadil menší kámen. V době mobilizace nebyl ještě dostatek granátů vz.38, určených pro opevnění. Vojáci fasovali běžný nárazový granát, který byl ovšem pro použití v opevněních nevhodný, neboť výška dopadu nezaručovala dostatečnou sílu nárazu k jeho aktivaci. Umístění tvrdé podložky výrazně pomáhalo eliminovat tento nedostatek.

Následně jsem provedl nepravidelné zatravnění syntetickým posypem používaným železničními modeláři. Silné zatravnění jsem znázornil na střeše a záhozu, tam kde se to skutečně pečlivě provádělo. K lepení trávy používám tradičně Herkules. Divokou vegetaci pomohl z valné části vytvořit mech zpevněný bezbarvým lakem. Vyšší traviny jsem vytvořil z vláken motouzu.

Vegetace vytvořená kombinací umělých a přírodních materiálů (9)

Překážky

Jako první jsem vytvořil obvodovou překážku. Vyčnívající kolíčky jsem seříznul na správnou výšku s ohledem k objektu. Každý jsem natřel Herkulesem, který po zaschnutí vytvořil nepravidelnou strukturu, podobnou kůře a aplikoval nátěr vlastním odstínem, v kombinací červená, zemitá hnědá a písková. Na místa řezu byla použita Agama-dřevo, stejně jako na místa, kde byly odsekány větve.

Pro ostnatý drát jsem sáhl mezi lepty od Extratechu. Plochost se v tomto měřítku ztratí a modelář má o práci méně. Ostnáč jsem ještě v rámečcích nabarvil stejně jako masku, hliníkovým nátěrem. Dráty užívané na překážky byly původně pozinkované. Dráty jsem jemně vyřezal z rámečků. Dál jsem pokračoval v omotávání na jednotlivé kolíky, až jsem dosáhl 3 řad nad sebou. Pro fixaci mi opět posloužil oblíbený vteřiňák. Za hodinu jsem měl překážku kompletně hotovou. Barvou jsem opravil špatně natřená místa a vše ošetřil matným lakem.

Průchod v obvodové překážce býval přehrazen přenosnou překážkou zvanou „Španělský jezdec“. Rozhodl jsem se opět pro improvizovanou konstrukci ze dřeva. Kostru jsem vyrobil z párátek. Naznačení kůry je pomocí nepravidelně naneseného pilinového posypu přilepeného disperzním lepidlem. Na neoloupanou část s kůrou jsem nanesl směs barev dřevo+zemitá hnědá+červená. Oloupané části jsou v barvě dřeva. Výplet proveden opět ostnatým drátem na základě dobových fotografií. Drát dostal stejnou barvu jako na překážce.

Vyplétání španělského jezdce ostnatým drátem (10)

Figury

Zde jsem se dostal do úplně nového teritoria, neboť s figurkami prakticky nepracuji. Nicméně výzva je výzva. Stavět figurky úplně od začátku pomocí tmelů to zatím zcela jistě nedokážu, proto jsem musel jít cestou konverze existujících stavebnic. Najít Čs. Vojáka v 1:72 je téměř bez šance, kromě pár výjimek. Zkoušel jsem proto hledat armády s ovinovačkami na nohou, jako Francouze, Italy, Japonce, ale nic mi nevyhovovalo. Proto jsem se z nouze rozhodl konvertovat vojáky Wehrmachtu na příslušníky Československé branné moci. Z části jsem využil domácí vrakoviště, z části figurky z bojového setu od Hasegawy.

Nejkomplikovanější část celé úpravy jsou přilby. Německé se od Čs. dost liší. Československá přilba vz. 32 byla po obvodu rovná, vajíčkového tvaru. Německou není třeba popisovat. Udělal jsem si kopyto a silikonovou formu. Přilby jsem odlil z epoxidu. Na figurce pak stačí odříznout původní helmu a nahradit jí odlitkem. Rychlé a elegantní. Na přesnosti tvaru budu muset ještě pro další diorámy popracovat, neboť zatím nejsou zcela v pořádku a skutečný detailista v tom uvidí spíše přilbu bývalé Národní armády NDR.

Konverze figur německých vojáků na československé (11)

Další odlišností od německých přileb byly podbradníky. Ten byl koncipován tak, že měl uprostřed rozšířenou část s výřezem pro bradu. Tím se přilba lépe fixovala na hlavě a neměla tendenci sjíždět. Nad svíčkou jsem ze zbytku rámečku vytáhnul slabší plastikovou nit. Ze silnější části jsem nejprve na obličej figurky nalepil hlavní část, tedy od přilby kolem tváří a pod bradou. Slabším kouskem jsem pak vytvořil typické obepnutí brady, tj. spojnici mezi levou a pravou stranou v dolní části podbradníku.

V Čs. armádě nenosilo mužstvo holínky, ale nižší boty s ovinovačkami, obdobně jako ve Francii nebo Itálii. Figurka němce má na nohou holínky, které se pro onuci nedají použít. Úpravu jsem proto zahájil nejprve zeslabením nohy od části lehce nad kotníkem pod koleno. Začal jsem odřezáním a pokračoval broušením. Pokusil jsem se udržet tvar lýtka. Pak přišel na řadu alobal, z kterého jsem si nařezal slabé pásky. Postupným navíjením za asistence vteřinového lepidla, jsem vytvořil ovinovačku. Celek jsem pro zjemnění přechodů ještě přetřel vrstvou matného laku.

Řemení bylo velmi obdobné, kromě barvy. Na některých figurkách bylo originální celkem v dobrém stavu. Jen jsem ho doplnil o malé řemínky. Na jiných bylo ale špatně vylisováno včetně fragmentů uniformy. Zde jsem musel nejprve opravit uniformu dolepením kapes apod. nejčastěji z papíru. Následovalo nové řemení, opasky a nárameníky.

Voják připravený ke kompletaci a instalaci do diorámy (12)

Všichni moji pěšáci mají bodáky. Stráže je mají nasazené na zbraních a na opascích jsou jen pouzdra. Vše je vyrobené z párátek a drátků. Stejně tak je každý vybaven dvěma dvojsumkami na puškové střelivo. Zde posloužily sirky, alobal a drátky, rozměr cca 2x1 mm. Jen stráže mají zbraně s řemeny, použil jsem set německých zbraní od Extratechu, německé pušky jsou v tomto měřítku prakticky totožné.

Částečně vystrojený je jen strážný u průchodu s překážkou. Ten je vybaven mošnou malé polní, plynovou maskou vz.35 a polní lopatkou. Lopatka je původně německá z jiné sady doplňků, tvarově upravená aby odpovídala Čs provedení. U ostatních se počítá s tím, že mají výstroj a osobní výzbroj uvnitř řopíku.

Vystrojený strážný – pohled zpředu (13)

Pohled na strážného z druhé strany (14)

Barvení figur

Výběr barev je přizpůsoben vzorníku Agama - syntetické. Měl by plně odpovídat vzoru Čs. uniforem předválečného období.

Přilba - khaki tmavá

Uniforma - využil jsem vzorník Agama a použil předepsanou C19M na uniformy od 1920-1939 pod názvem „Uniformová khaki“. Vojáci vypadají spíše zeleně než khaki. Nicméně jsem se našel v publikaci od Jaroslava Beneše „Stráž obrany státu 1936-1939“ dobovou kolorovanou fotografii pěšáka a barva jeho uniformy se podobá barvám na mých figurkách.

Onuce – zde jsem u části vojáků použil stejnou barvu jako na uniformy, část jsem zesvětlil kvůli oprání přidáním kapky bílé barvy do původní barvy

Řemení, opasky, podbradníky - hnědá

Přezka opasku - za první republiky byly mosazné, se znakem.

Mošna a plynová maska včetně řemení – barva plátna.

Boty - tmavě hnědá

Výložky - barva se lišila podle druhu vojsk. V našem případě se jedná o pěchotu, cípy límců tedy budou karmínově červené.

Rukávové značení - použil jsem vzor „Útočníci a granátníci“ a vyrobil si nášivky jako obtisk a vysekal je přesným vysekávačem 2 mm.
Nárameníky – u vojínů bez lemu, pouze jeden z vojáků je jako svobodník a ten má nárameníky lemované opět červeně vč. plochy pod označením hodnosti – peckou.

Doplňky

Celou scenérii jsem doplnil dřevěnými bednami, v kterých mohla být přivezena výbava. Zde jsem použil sadu od minimali Productions. Muniční bedýnky narovnané u vchodu jsou 100% výstavba z dřeva, vycházel jsem z truhlíku na střelivo vz.35. předlohu jsem našel na stránkách http://www.ropiky.net. Dalším nezbytným doplňkem se stalo nářadí, kde jsem z leptané sady použil palici, sekyrku, kleště a krumpáč. Z dostupných materiálů jsem ještě vyrobil špulku s vázacím drátem, zbytek špulky s ostnatým drátem a hromádku kolíků pro kotvení masky

Podstatnou součástí diorámy se staly větve vegetace na maskování. Použil jsem kombinaci přírodních materiálů resp. větviček a posypu pro vláčkaře, původně určenému na tvorbu zatravnění. Metoda byla jednoduchá nejprve nástřik větviček bezbarvým lakem a následně poprášení posypem přes sítko. Zbytky silnějších větví pomohly znázornit kořínky ze zahrady zpevněné opět nástřikem bezbarvého laku. Listí odpadané v rámci manipulace jsem naznačil volným posypem.

Kryt střílny v detailnějším pohledu (15)

Posledním doplňkem se staly odložené kryty střílen, které ji před aktivací zakrývaly. Byly vyrobené ze dřeva a z vnějšku opatřeny nátěrem tak, aby navazovaly na maskování objektu. Já jsem pro jejich výrobu použil klacík od nanuku a párátka. Rozměr jsem přesně přizpůsobil střílně. Z vnitřní strany jsem aplikoval nátěr barvou dřeva. Z vnější jsem přesně napojil maskování. Na konec jsem se rozhodl jeden z krytů opřít o ochranné ucho a ten druhý položit před střílnu.

Za spolupráci děkuji Tomáši Kamenskému (Technické podklady) a Honzovi Lakosilovi (poskytnutá dobová fotografie a několik rad)

Fotografie:

*1 – Martin Marek
*2 – Jan Lakosil
*3 – Tomáš Kamenský
*4-15 – Martin Marek

Použitá literatura – podklady:

Pavel Šrámek a kol., Když zemřít, tak čestně, Brno 1998
Jaroslav Beneš, Stráž obrany státu 1936-1939, Dvůr Králové 2007
Lubomír Aron a kol., Československé opevnění 1935-1938, Náchod 1998
B.Hřídel a R.Lášek, Opevnění z let 1936-1938 na ŠUMAVĚ, Dvůr Králové 2001

Odkazy:

Internetové stránky www.ropiky.net
KVH Praha http://www.kvh-praha.cz/
MINIMUZEUM československého opevnění 1935 – 1938 http://www.minimuzeum.com/