V České Třebové jsem předvedl modely raketové a dělostřelecké techniky

Přibližná doba čtení: min.

25.11.2025 Martin Marek Společnost

Sobotu patnáctého listopadu jsem strávil v České Třebové na modelářské akci Českotřebovský vehikl 2025. Zúčastnil jsem se s doprovodným programem RVD 90, který představuje dělostřeleckou a raketovou techniku ČS armády z počátku roku 1990. Jedná se celkem o dvanáct modelů v měřítku 1/35, které pro mě postavil pan Miroslav Hlavatý z Bratislavy. S ohledem na místo bylo modelů vystaveno jen deset. Každý měl svoji podrobnou popisku. Vystavené modely jsem doplnil polofigurýnou ČS vojáka ve výstroji vz.60. Prostor před ním jsem využil pro ukázku obsahu malé polní – jídelní sada, kartáče na obuv plus plechovka leštidla. Kompletní uniformu stejného typu jsem si oblékl i já. Akci provádím pod hlavičkou plzeňského klubu České a Slovenské Obce Dělostřelecké, jíž jsem členem. Proto se na konci stolu nacházela klubová vlaječka a mezi modely dvě plakety s logem klubu.

Celkový pohled na moji expozici

Doprovodných akcí tam bylo více. Sám pořádající klub modelářů KPM Česká Třebová se věnuje památce Otakara Hrubého, letce, který bojoval v řadách RAF. V sále měli stůl s modely a fotografiemi. Bratři z jednoty ČsOL v Ústí nad Orlicí tam byli s výstavkou připomínající dalšího našeho letce v RAF, a to Františka Doležala.

Fotografie a modely připomínající Otakara Hrubého

Výstavka věnovaná Františku Doležalovi

Další výstavka, tentokrát mladého historika, se věnovala pozemním jednotkám naší armády ve Velké Británii za druhé světové války s důrazem na Československou samostatnou obrněnou brigádu. Doprovodný program byl tedy bohatý.

Výstavka věnovaná našim vojákům ve Velké Británii

Vlastní modelářské akce se zúčastnilo přibližně sto modelářů s tři sta padesáti soutěžními modely. Návštěvníků přišlo opravdu hodně. Odhadem tři stovky lidí prošly moderním sálem. K mojí expozici zavítala zhruba stovka osob. Někdo modely jen obhlédl a odešel. Jiní studovali popisky.

Detailní popisky modelů

Dorazil například pán s manželkou, jíž zapáleně popisoval modely včetně technických detailů. Dáma svědomitě naslouchala. Tátové ukazovali dětem rakety a předváděli své vědomosti. Třicítka lidí si přišla vysloveně popovídat. Byli mezi nimi bývalí důstojníci i vojáci základní služby.

Sál byl chvílemi úplně plný

Nejvíc příchozí upoutaly modely kanónu PION a minometu TJULPAN. Kromě impozantních rozměrů též svým významem pro historii vojenských útvarů v regionu. Od poloviny osmdesátých let minulého století byly posádkou v nedalekém Žamberku. Ač patřily k přísně utajovaným zbraním tehdejší ČSLA, veřejnost o nich samozřejmě věděla.

Minomet Tjulpan a dělostřelecký systém Pion byly posádkou v nedalekém Žamberku

Zaslouženou pozornost přitahovala polofigurýna vystrojená v legendární uniformě vz.60, nazývané jehličí. Mnoha mužským návštěvníkům výstavy připomněla léta jejich povinné služby v armádě. Některým vzpomínky vehnaly doslova slzy do očí. Nad výstrojními součástkami i vystaveným obsahem malé polní probíhala živá diskuse. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí. Probíraly se historky z vojny.

Zájem o vystavené modely techniky byl skutečně velký

Skladbu návštěvníků mojí výstavky lze nazvat jako pestrou. Například poddůstojník radiotechnické roty letiště Líně z roku 1963, ženista – řidič vozidla s pontonem, obsluha dálnopisu meteorologické služby PVOS, příslušník železničního vojska, řidič tanku T-72, řidič a střelec oba na houfnici DANA, řidič osobního vozidla na velitelství západního vojenského okruhu v Táboře, operátor radaru, řidič dělostřeleckého systému PION, řidič cisterny s raketovým palivem, praporčík od PVO a další. Nejstaršímu bylo osmdesát let. Nejmladší si vojnu odkroutili na počátku let devadesátých, tedy dnes padesátníci. Vojáka si přišly prohlédnout také děti včetně maminek. Těm se nejvíce líbil – a opravdu nevím proč – skládací hliníkový ešus.

Ukázka obsahu malé polní ČS vojáka na konci osmdesátých let dvacátého století (9)

Z každé hodiny jsem strávil čtyřicet pět minut mluvením s návštěvníky. Regionální televize OIK TV přišla natočit reportáž. Do oběda jsem namluvil skoro tolik, co normálně za týden. Představa, že ve dvě hodiny zabalím výstavku, nebyla reálná. Nakonec jsem tam zůstal až do konce a na cestu domů jsem vyrazil skoro o půl páté. Měl jsem ale štěstí. Dálnice jely, takže jsem v osm už byl doma. A spokojený. Akce se povedla.

Modely RVD inspirovaly vystavující modeláře