Diskuse o tancích u Sokolova v roce 1943 pokračuje

Přibližná doba čtení: min.

02.03.2023 Martin Marek Historie

V září 2014 vyšla v Historii a Vojenství práce historika Aleše Binara, věnována památné bitvě ČS vojáků o ukrajinské Sokolovo. Autor využil poznatků z německých archivů. Přinesla zcela jiný pohled než do té doby publikované materiály. Dostala se mimo jiné do přímého rozporu se vzpomínkami pamětníků. Syntézu z této práce jsem zpracoval pod názvem „Bitva u Sokolova pohledem z druhé strany“ v roce 2015. Obdobný pohled nabídl také další autor historických publikaci Jiří Klůc. Ohlas na obě verze událostí vzbudil značné rozrušení mezi veteránskými organizacemi i veřejností. Diskuse se vyhranila především kolem přítomnosti tanků na Sokolovskem bojišti. Provázela jí řada negativních reakcí. Aleš Binar jejich účast zpochybnil. Ačkoli nijak nesnížil hrdinství našich vojáků, přece jen bitva s těžkou technikou má poněkud jinou váhu než střetnutí s motocyklisty a obrněnými transportéry. Jak to vypadá, celá debata dostává zcela nový rozměr. Se svými poznatky nyní přišel jiný badatel – Dr. Filip Kachel. Pracuje také s německými archivy. Jako syn českých emigrantů žijící ve spolkové republice k tomu má k příslušným zdrojům relativně blízko. Informace o postupu jeho bádání vyšly v Legionářském směru číslo 1 v roce 2022.

Studium článku v Legionářském směru (1)

Místo záznamů německého XXXXVIII tankového sboru, které využil Aleš Binar, našel Dr. Filip Kachel potřebné souvislosti v záznamech jiné jednotky. Tentokrát německého tankového pluku 11. Ten se zúčastnil ofenzívy na Charkovském směru v sestavě bojové skupiny Oppeln. Měl za sebou vcelku bohatou historii. Byl zformován 12. října 1937 v Paderbornu. Následně prošel tažením v Polsku i západní Evropě. Bojoval na východní frontě v roce 1941. Po nezbytném odpočinku a doplnění stavů na území okupované Francie, se v listopadu 1942 ocitl znovu na východní frontě, přesněji stalingradském bojišti. Zúčastnil se pokusu o uvolnění obklíčených vojsk ve stalingradském kotli jako součást skupiny Hoth. V únoru byl jeho velitelem jmenován plukovník Hermann von Oppeln-Bronikowski. Právě pod jeho velením se pluk zapojil do bojů u Charkova.

Německé tanky PZ IV na východní frontě v roce 1943 (2)

K 9. březnu 1943 disponoval uvedený tankový pluk doložitelně dvaceti devíti tanky, které měly být dle bojového deníku nasazeny u Sokolova. Ve svém inventáři měl též plamenometné tanky Flammpanzer III, kolem jejichž výskytu se vedla poměrně vypjatá rozprava. Autor Kachel uvádí, že společně s vojáky vedenými plukovníkem Martinem Unreinem, postupovaly na Sokolovo též tanky jedenáctého pluku. Ne ovšem najednou, ale ve třech vlnách. První a druhá vlna – útočná děla společně s plamenometnými tanky. Třetí vlna - tanky doprovázené II. praporem pluku tankových granátníků 114. Tedy obraz zcela opačný než v práci Aleše Binara a potvrzující vzpomínky přímých účastníků.

Uspenský chrám v obci Sokolovo, místo poslední obrany ČS jednotky (3)

Souhrn poznatků Dr. Filipa Kachela by měl být publikován v souvislosti s osmdesátým výročím bojů u Sokolova. Vypadá to, že se do rukou zájemců dostane brzy další zajímavá kniha, věnována jedné z přelomových událostí československého odboje za druhé světové války. Pravděpodobně neukončí veškeré diskuse o tomto tématu. Vnese možná více světla do otázky, zda tanky u Sokolova ano či ne. Jedna věc zůstane, ať bude výsledek jakýkoliv. Hrdinství československých vojáků při prvním boji na východní frontě. Čest jejich památce.