Vlastimil Fiala – dělostřelec na křídlech

Přibližná doba čtení: min.

12.08.2023 Martin Marek Historie

Historie skrývá různá překvapení. Například úplně první československý letecký útvar založil dělostřelec – Vlastimil Ottakar Fiala. Plukovník generálního štábu, legionář, nositel řady vyznamenání, významná postava z počátků československého letectví a otec známé herečky Květy Fialové.

Vlastimil Fiala jako československý letec – Nitra 1922 (1)

Narodil se 11. srpna 1893 Františkovi a Anně Fialovým v obci Opočnice u Poděbrad. Ještě před vypuknutím Velké války (22. května 1914) narukoval do Rakousko-Uherské armády jako jednoroční dobrovolník. Stal se dělostřelcem. Prošel posádkami v Krakově a ve Vídni. Služba u artilérie ovšem dobrodružné povaze Fialy příliš nevyhovovala. Proto využil příležitosti a přihlásil se na přelomu let 1915 a 1916 k rakousko-uherskému letectvu - K. u K. Luftfahrtruppe. Protože byla aviatická služba považována za velice riskantní, mohli tam sloužit jen dobrovolníci. Vstoupil do kursu pro letecké pozorovatele ve Vídeňském Novém Městě. Jako příslušník dělostřelectva k tomu měl ty nejlepší předpoklady. Letectvo bylo v té době ještě považováno za podpůrnou složku, zabývající se průzkumem. Úspěšně dokončil výcvik a odešel k elitnímu Fliku 1 na východní frontu. Zde získal 9. dubna 1916 podíl na sestřelu ruského stroje, při letu s pilotem českého původu Ottem Jindrou. Za to ho povýšili do hodnosti poručíka v záloze, v tehdejší terminologii „Leutnant in der Reserve“. O rok později už byl v ruském zajetí. Nouzově přistál u Sučavy v Bukovině, dnešním Rumunsku. Verze, jak k tomu došlo jsou různé. Fiala tvrdil, že přeletěl frontu dobrovolně. Ruské záznamy mluví o vzdušném vítězství carského letounu v uvedeném prostoru. Hned se přihlásil do ČS zahraničního vojska na Rusi, tedy legií. Dle služebního záznamu byl přijat k 15. 5. 1917. V srpnu stejného roku ho zařadili k 5. střeleckému pluku v hodnosti poručíka. Naše brigáda pro jeho kvalifikaci neměla využití. Šel proto létat k Rusům. Těm se zkušený austriák hodil. Užil si proto několik měsíců intenzivní činnosti. Létal u 9. sborového leteckého oddílu ruské armády na severoněmecké frontě. Po říjnové revoluci musel tuto jednotku opustit. Dne 25. listopadu 1917 se V. Fiala vrátil do Kyjeva. 5. prosince téhož roku je přidělen k 5. ukrajinskému leteckému parku ve Svjatošině jako technický ředitel a začal zde shromažďovat oddíl Čechoslováků. Tvrdohlavě vyjednával založení letecké jednotky u ČS vojska, až se mu to v únoru 1918 skutečně povedlo. Vzniklo „Čechoslovácké aviatické oddělení", náš úplně první letecký útvar. Sídlem mu byl právě ukrajinský Kyjev. Techniku zrekvíroval na okolních letištích po evakuovaných spojeneckých leteckých misích. Jenže Němci mířili ke Kyjevu. Oddíl se rychle naložil na třicet sedm vagónů a za probíhající kanonády doslova v poslední chvíli odjel na východ. Cesta to ale nebyla jednoduchá. Rudé gardy požadovaly něco za umožnění průjezdu. Fiala tak musel odevzdávat letadla i automobily. Nakonec zůstali měsíc zablokováni v ruském Serdobsku. Zde proběhl historický první let československého vojenského letadla – konkrétně 10.4.1918. Dvojice Lev Melč/Jaroslav Skála vzlétla na stroji Sopwith 1/2 Strutter ev.č 1203. Po necelém okruhu skončila nouzovým přistáním v mladých břízkách.

Příslušníci leteckého oddílu se Sopwith ½ Strutter ve Serdobsku v dubnu 1918, V.Fiala uprostřed s rukou na vzpěře (2)

Další lety už byly úspěšnější. Sám Fiala také usedl za řízení jednoho z dvouplošníků. Cestu jim Rusové krátce na to umožnili, nicméně za její uvolnění platil oddíl zbývající technikou, až mu nezbylo nic. Útvar se během přesunu na dálný východ přejmenoval na „1 československý letecký a automobilový oddíl“. Bez techniky probíhala alespoň teoretická příprava. Příjezd do Vladivostoku v červnu 1918 znamenal rozpuštění oddílu. Fiala se vrátil k dělostřelectvu. Naposledy ve svém životě. Vydržel tam čtyři měsíce.

Vlastimil Fiala jako ČS legionář (3)

26.9.1918 byl zřízen „Letecký oddíl 2. čs. střelecké divise“. Velitelem jmenovali osvědčeného Fialu. Začal se hned pídit po vhodné technice. Ta ovšem nebyla k dispozici a pro nákupy v Japonsku zase chyběly peníze. Dočkal se až po Novém roce. V lednu 1919 přišly bedny s letadly, zakoupenými z USA. Bohužel se jednalo o značně opotřebované stroje LWF Model V Tractor.

Bokorys letounu LWF Model V Tractor (Jiří Soukup / Aviation Art Gallery)

Naši letci sice pět kusů sestavili, jejich technický stav byl však ubohý. Velení divize s nimi zakázalo létat. Fiala zákaz ignoroval. Na počest narozenin prezidenta T.G.Masaryka vzlétl s pozorovatelem Antonínem Hartmannem 7. března 1919 nad Ussurijský záliv. Dopadlo to špatně. Zaseknuté ovládání kormidla učinilo letoun prakticky neovladatelný. Následný pád na ledovou plochu zničil letadlo a z obou aktérů udělal válečné invalidy. Na další osudy letců – legionářů v Rusku ztratil Fiala vliv. Velení oddílu převzal Jaroslav Skála.

Momentka z vojenské nemocnice, V.Fiala na vozíku (4)

Po částečném zotavení v Japonské vojenské nemocnici se mohl Vlastimil Fiala vrátit do vlasti. Společně s Antonínem Hartmanem, který s ním v březnu havaroval, získali jako invalidé umístěnku do transportu číslo osm. 12. srpna 1919 nastoupili na loď Heffron a o den později nechali Vladivostok za zády. A byla to opravdu dlouhá cesta. Parník najel u Japonska na skály. Následné vyproštění i nezbytné opravy zabraly nějakou dobu. Loď doplula do italského Terstu až 17. 12. 1919. Na půdu rodné země vstoupili den před štědrým dnem. Po návratu pracoval Fiala nejprve jako referent „pro aviatiku“ na III. oddělení Hlavního štábu ČS branné moci. Zanedlouho se mu podařilo získat zpět potřebnou zdravotní způsobilost. V srpnu 1920 obdržel jmenování „Polním pilotem“. V říjnu 1920 přešel k Leteckému pluku 3 v Nitře a stal se velitelem ČS. letectva na Slovensku.

Pilot Vlastimil Fiala v kokpitu letadla, Nitra, 1922 (5)

Z Nitry se později vrátil na pár týdnů do pražské kanceláře, aby následně zamířil zpět na Slovensko, kde jako major generálního štábu přebral velení Leteckého pluku 3. Rok 1922 přinesl Vlastimilu Fialovi další postup v kariéře. Nejprve odjel v červenci na tříměsíční stáž do Francie a Anglie. Týkala se především leteckých útvarů. Do programu patřilo také seznámení se s chodem souvisejících vojenských i civilních dílen.

S manželkou před Letovem Š-1 na letišti v Nitře v roce 1922 (6)

Ke konci roku se dočkal povýšení na podplukovníka generálního štábu. Kromě toho vydal publikaci pod názvem „Náš vzduch – naše moře“. Zásadně ovlivnila budování československého letectva. Později ve 30. letech na jejím základě vzniklo populární heslo „Vzduch je naše moře“, provázející nás do dnešních dnů.

Vlastimil Fiala jako plukovník generálního štábu v roce 1923 (7)

V lednu 1923 přijal funkci přednosty 18. (leteckého) oddělení Ministerstva Národní Obrany a vrátil se znovu do kanceláří tohoto státního úřadu. Spolu s tím ho čekalo členství v letecké přejímací komisi. Propagoval bezmotorové létání. Stal se předsedou prestižního Svazu československých pilotů. Opravdu hodně publikoval. Na jedné ze služebních cest přiměl Karla Janouška, aby přešel od pěchoty k letectvu. Asi netušil, že Janoušek bude o více než dvacet let později jediným leteckým maršálem v naší historii. Během krátké chvíle se z Vlastimila Fialy stala klíčová postava ČS letectví. Patřil k uznávaným odborníkům své doby.

Vlastimil Fiala rozmlouvá s politiky, zde s tehdejším ministrem národní obrany Františkem Udržalem (8)

Republice bylo šest let a dostavil se Fialův politický pád. Jak k tomu došlo? Indicie jsou dvě. Jedna říká, že při jednání na Kbelském letišti arogantně odmítl návrhy náčelníka francouzské vojenské mise generála Eugène Mittelhaussera jednat o dodávce francouzských letadel. V tehdejší situaci se takový styl chování rovnal politické sebevraždě. Druhá mluví o zapletení Fialy do úplatkářské aféry v souvislosti s objednávkou letadel Aero A-12 pro letectvo. V listopadu 1924 už bylo jasné, že tuhle vývrtku Vlastimil Fiala nevyrovná. Pod tlakem okolí si podal žádost o přeložení do zálohy. Souběžně by superarbitrován ze zdravotních důvodů. V hodnosti plukovníka generálního štábu odešel k 1.1.1925 do zálohy. Na vrcholu kariéry i životních sil. Tím skončil příběh dělostřelce, který ovládl vzduch a významně ovlivnil historii československého letectví.

Poděkování:

Děkuji paní Zuzaně Hášové, dceři paní Květy Fialové, a akademickému malíři panu Vladimíru Pěknému, za povolení použít v článku fotografie z rodinného alba.

Děkuji Radanu Láškovi za pomoc se zpracováním záznamů V.Fialy uložených ve VHA.