Štěstí v neštěstí u Zborova

Přibližná doba čtení: min.

30.06.2022 Martin Marek Historie

Druhý červenec sedmnáctého roku dvacátého století se mělo stát dějištěm přelomového okamžiku naší národní emancipace. Dobrovolníci z ČS střelecké brigády se chystali vyrazit na Ruské frontě Velké Války proti zákopům Rakousko-Uherské armády u Zborova. Poprvé měli bojovat společně jako samostatný celek. Poprvé jim bylo dovoleno ruským vedením sestavit plán útoku. Jeho duchovním otcem se stal pozdější generál Stanislav Čeček. Významně se na něm podíleli další dva budoucí nositele lipových ratolestí – Jan Syrový a Otakar Husák. Do života posledně jmenovaných však zasáhla nečekaná náhoda. Vlastní bitvy se nezúčastnili.

Rakouská armáda brání své zákopy. Snímek z rekonstrukce zborovské bitvy u příležitosti stoletého výročí v Milovicích (1)

Fronta u Zborova byla poměrně dlouho statická. Rakušané vybudovali zesílená postavení. Rusové se k “ničemu” zásadnímu neměli. Směr hlavního postupu plánované Kerenského ofenzívy byl jinde. Zborov měl všechny atributy vedlejšího bojiště bez překvapení. Nicméně Rakušané tušili, že se něco děje. Prováděli dělostřelecké přepady pozic, kde se připravovala Československá střelecká brigáda na svůj výpad. Jejich pozornosti neušla jedna z polních pozorovatelen. Když na ní ráno 2.7. 1917 před devátou hodinnou ranní vyslali několik granátů ze svých děl, netušili, že se tam právě nachází dva zkušení velitelé – J.Syrový a O.Husák. Chystali se vyrazit se svými útvary na zteč. Jan Syrový tam ani neměl být. Jenže rakouská dělostřelba rozrušila telefonické vedení. Proto krátce před zahájením útoku zašel od svojí roty za Otakarem Husákem. Ačkoli pozorovatelna byla zodolněná, zásahy děl měly devastující účinek. Otakar Husák celou situaci popsal ve svých vzpomínkách takto: “….právě mi předávali z pluku poslední rozkaz…odkládám telefon a v tom cítím, letím, padám na cosi teplého, tma dusím se…po břiše teče něco horkého, lepkavého. Mám jedinou myšlenku – tak tohle tedy je tak smrt!“. Utrpěl těžká zranění. Hlavně na zádech a hlavě.

Otakar Husák v uniformě ČS dobrovolníka v Rusku (2)

Obdobně na tom byl Jan Syrový. V jeho případě se jednalo o obličej, respektive o oko. Ostatní osazenstvo pozorovatelny bylo též těžce raněno. Především potrháním plic tlakem explozí. Navzdory zraněním a zhmožděninám se podařilo oběma opustit nebezpečný prostor. Měli velké štěstí, když pískový val v jejich bezprostřední blízkosti zasáhl 15 cm granát. Písek ztlumil jeho ničivé účinky. První jejich cesta vedla na obvaziště v Cecové. Zde jim bylo poskytnuto základní ošetření od plukovního lékaře doktora Haeringa. O.Husák ztratil poměrně dost krve díky její špatné srážlivosti. Jak sám uvedl, měl plné holínky krve. J. Syrový na tom byl o něco lépe, avšak zraněné pravé oko nevypadalo dobře. Na obvazišti se Otakar Husák dozvěděl, že existovala šance včas utéct, leč varování se k němu nedostalo. V pamětech si povzdechl: „Náhodným zraněním přišel jsem o žeň své práce a o satisfakci stanout v nepřátelských okopech“. Stav obou vyžadoval převoz do nemocnice v Kyjevě. Ačkoli byli důstojníci, nečekalo je žádné privilegium. Nejprve putovali na káře do Krásna. Pak do Jezierné a konečně autem do Tarnopole. Tam se jim podařilo dostat do vlaku, jímž se do zázemí odváželi ranění ruští vojáci. Přestali v těplušce, která je dovezla do Podvoločysky. S trochou drzosti nastoupili do vlaku přeplněného vojáky směr Kyjev. Museli vzít za vděk podlahou v kupé. Pro Otakara Husáka se několik hodin cesty proměnilo na utrpení. Ležet mohl pouze na břiše. Střepiny v zádech a hlavě vyvolávaly s každým pohybem návaly bolesti. Syrový následkem zranění zase často zvracel. Měli na sobě jen to, co jim zůstalo po návštěvě obvaziště. Do Kyjeva dorazili dva dny po svém zranění. Na rozdělovacím stanovišti však nevěděli co s nimi. Rozhodli se vydat do bytu známého O.Husáka, doktora Girsy. I se zraněním to zvládli místní dopravou a následně pěšky. Doktor Girsa jim nejprve převázal zranění ve své ordinaci. Následně zařídil jejich přijetí do kirilovské nemocnice. V nemocnici je svlékli a umyli. Následovala další péče. Oko J.Syrového bylo ve špatném stavu. Naděje na jeho záchranu rychle padla. Začalo ohrožovat i to zdravé. Lékaři se proto rozhodli zraněné oko vyjmout. Syrový tak sice jedno ztratil, ovšem zrak mu zůstal. O dvě dekády později si dokonce díky tomu vysloužil přirovnání k legendárnímu Janu Žižkovi. Otakar Husák měl naproti tomu rozsáhlé povrchové zranění na zádech a hlavě. Ztratil hodně krve. Pravá ruka se mu již nikdy zcela nevzpamatovala. Postihlo ho dočasné ochrnutí poloviny obličeje. Tlaková vlna mu pravděpodobně nevratně poškodila cit pro rovnováhu. Začal trpět závratěmi. Následkem toho se mu špatně jezdilo na koni. Používal ho od té chvíle jen v nezbytném případě. Zdravotní problémy se pro oba staly celoživotním údělem.

Jan Syrový na vrcholu své vojenské kariéry (3)

Přežili válku. Vrátili se domů. Jan Syrový z Ruska. Otakar Husák přijel do vlasti v uniformě francouzských pluků ČS vojska. I jejich další osud byl rozdílný. J. Syrový pokračoval ve vojenské kariéře. Stal se armádním generálem. Od září 1938 nesl na svých bedrech těžký úděl Československa až do jeho likvidace v březnu 1939. O.Husák působil ve státních funkcích poměrně krátkou dobu. Přes prezidentskou kancelář došel do úřadu ministra národní obrany. Záhy však z této sféry odešel. Začal pracovat v chemii. Stál u zrodu výroby třaskavin v R.Č.S., když založil továrnu v Semtíně u Pardubic. Následně se podílel na vyjednávání o licencích na zbraně se SSSR. Přežil koncentrační tábor. Po nástupu komunistické diktatury se ani jemu nevyhnulo věznění z politických důvodů, stejně jako J.Syrovému, jehož navíc odsoudili za kolaboraci. Život obou vyhasl krátce po sobě. O Husáka v roce 1964. J.Syrového už za probíhající normalizace v roce 1970.

Čest jejich památce

Fotografie:

*1 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bitva_Zborov_1917_21.jpg

*2 - Autor: CZ: Autorem této fotografie je neznámá osoba.EN: Author of this photo is unknown person. – Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. "Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920" [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 54., Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=67167852

*3 - Autor: Unidentified photographer – http://www.army.cz/ministr-a-ministerstvo/historie/galerie-ministru/1926-a-1938---1939---armadni-general--41245/, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=14910401

Zdroje:

JDI! Vzpomínky legionáře Otakara Husáka, KNIHA I., Epocha, 2017

---

Tagy:

Československá obec legionářská Československé legie ČS armáda Historie Zborov

---

Podobné články: