Rozloučení s generálem Pavlem Vranským

Přibližná doba čtení: min.

30.06.2018 Martin Marek Společnost

Pavel Vranský, brigádní generál, bojovník od Tobruku i lovec německých ponorek nad nekonečnou plochou Atlantického oceánu, se vydal v pátek 29.června 2018 v 10:00, na svojí poslední cestu. Vyprovodit ho přišlo zhruba dvě stě padesát lidí. Zcela symbolicky na místo dorazili poslední žijící váleční veteráni. Mezi nimi stíhač, generál Emil Boček, který následně přednesl řeč. Loučil se s Pavlem Vranským za kamarády, kteří jako on prošli různá bojiště druhé světové války.

Váleční veteráni přijíždění na poslední rozloučení

Své projevy měli také další hosté. Například ministr vnitra Hamáček, nebo letecký historik Rajlich. Československá obec Legionářská se zúčastnila s historickým praporem. Se zástavami přišli Policie ČR, Skauti a ČSBS. Armáda České republiky zajistila česnou stráž i hudební útvar. Salvy na rozloučenou zazněly ze zbraní čestné jednotky AČR. Nad strašnickým krematoriem provedly dvojnásobný přelet dva bitevní vrtulníky vzdušných sil. Mezi hosty nechyběli ani nadšenci v „šedomodrém“, tedy ti, jenže se aktivně věnují uchovávání památky na naše letce, působící v RAF. Jejich snažení právě Pavel Vranský podporoval.

Členové vojenských klubů v historických uniformách

Hudební doprovod zdůraznil životní cestu Pavla Vranského. Kromě smutečních a vojenských skladeb zazněla také část z Verdiho opery, podtrhující židovský původ generála. Jeho působení v řadách RAF připomněla známá píseň Johna McCormacka - It s A Long Way To Tipperary.

Rozloučení s generálem Pavlem Vranským

Celý ceremoniál byl důstojný a dobře zorganizovaný. Zamrzela snad jen nižší účast veřejnosti. Také dokumentační činnost médií působila především ve velmi pietních okamžicích nedůstojně, někdy až nemístě, zejména pobíhání podivně oblečených lidí s mobilními zařízeními.