Floridský budíček českých vlád

Přibližná doba čtení: min.

10.02.2017 Martin Marek Společnost

Naši politici musí vnímat Donalda Trumpa v Bílem domě jako nepříjemné probuzení ze sladkého snu. Svým pragmatickým přístupem je vytrhává z pohodlného světa slibů, které se, jak jinak, neplní. Že tím dávají zcela opačný příklad svým voličům, je evidentně nezajímá. Další Donaldův budíček zazvonil tentokrát z Floridy. Americký prezident jasně vzkázal, že USA se budou podílet na společné obraně v rámci NATO, pokud budou ostatní účastníci plnit své závazky. Tím je adekvátních podíl na obraně ve formě výdajů, ohraničený hodnotou dvou procent HDP. Je to závazek zcela legitimní. Prostě chci-li kolektivní bezpečnost, musím se na ní podílet odpovídajícím způsobem.

Ačkoli náš stát ústy zvolených vlád deklaroval obchodu vyčlenit stanovená 2 % na obranu již v roce 2002, stalo se tak prakticky jen jednou. Hned na začátku. Tehdy to bylo dokonce více. Celých 2,23 %. V dalších letech vojenský rozpočet klesal přes 1,55 %   až na neuvěřitelných 0,96 % v roce 2014. ČR tak padla mezi státy zapojené do NATO do té horší části pelotonu. A to za situace, kdy různé reformy ozbrojených sil zredukovaly českou armádu na malý expediční sbor profesionálů o velikosti asi tak jedné divize. Bez spojenců jsme se stali prakticky neschopní bránit svoje území.

Obrněnou pěst AČR tvoří zhruba třicítka modernizovaných tanků T-72M4 CZ (1)

A teď to srovnejte s tím, co slyšíte od našich politiků. Na jedné straně žvásty o zapojení do transatlantických struktur. Na druhé otevřené neplnění závazků. Výsledek: Až půjde na krev, spojenci se na nás hypoteticky zase vykašlou. A opět jako v minulosti si za to můžeme sami. Filozof by možná poznamenal, že loajalita zahraničního žoldáka je poplatná velikosti žoldu. V té my rozhodně nevynikáme. Nikdo z přeplácených politiků asi nerozumí základnímu principu. Demokratické základy našeho státu lze udržet pouze mocenským způsobem. Bez efektivních ozbrojených sil, schopných zajistit výkon ústavního pořádku ČR na území republiky, je bezpečí pouze iluze. Žádné smlouvy či hranice na papíře nemají skutečnou cenu. Kdo si myslí, že ano, nechť si vzpomene na září 1938. Sudetoněmečtí teroristé tehdy ovládli pohraniční výběžky a defacto je oddělili od Československa. Teprve nasazení armády obnovilo státní moc na těchto územích. Dalším příkladem je Moravská Chrastová z konce října 1938. Sudetští Němci jí zabrali násilným přepadem. Odzbrojili státní orgány a zvedli svůj pořádek. Až razantní zásah ozbrojených sil pod vedením velitele 13.pěšího pluku vrátil Moravskou Chrastovou zpět do Československých rukou. Za cenu čtyř padlých vojáků.

Srovnání výdajů na obranu členských států NATO (2)

Nedodržování aliančních závazků a plundrován armády v minulosti pod kuratelou vládnoucí politické reprezentace, je naprosto skandální hazard, nejen s bezpečností nás občanů, ale také se základy naší státnosti. Ti, kdož jí vybojovali, již dlouho spí svůj věčný spánek. My jsme jejich potomci. Máme morální povinnost zabránit znehodnocení jejich obětí. Na to je potřeba myslet. Při volbách, když se rozhoduje, kdo bude stát v čele státu a institucí. Ovšem také sami u sebe. Každý z nás si musí zamést před svým prahem. Za republiku nám nebude bojovat Holanďan, Angličan nebo Němec. Jakou oni mají vazbu k naší drahé vlasti? Za naši republiku musíme především bojovat my. Češi.

Aktivní zálohy – jedna z mála možností pro občany k oficiální účasti na obraně země po létech reforem (3)

Ilustrační obrázky:

*1 https://commons.wikimedia.org/wiki/File:T-72M4_CZ-Lesany-2.jpg#/media/File:T-72M4_CZ-Lesany-3.jpg
*2 http://www.natoaktual.cz/foto.aspx?r=na_zpravy&c=A160704_181352_na_zpravy_m00&foto=M00646342_vydaje_003.jpg
*3 https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Aktivni_zalohy_ACR.jpg  

---

Tagy:

AČR Společnost

---

Podobné články: