Moravská Chrastová: Ztracené vítězství

Přibližná doba čtení: min.

30.10.2015 Martin Marek Historie

Přijetí potupné mnichovské dohody mělo přinést Československu klid a prostor pro další zdárný rozvoj národa. Takové argumenty bylo slyšet z úst tehdejších politiků.  Rozvoj bylo možné považovat za utopii. Rozsah záboru se vymykal většině předpokladů. Rozhodně se nejednalo jen o pohraniční oblasti. Na mnoha místech zasahoval do značné hloubky státního území. Díky tomu došlo k těžkému narušení hospodářské infrastruktury, přerušení komunikační sítě a nevyčíslitelným ekonomickým ztrátám. Ty mimo jiné zahrnoval i majetek státu zanechaný na odstoupených územích a to včetně toho vojenského. Navíc vágní formulace v dohodě, jíž se republika podvolila, a institut arbitráže pod tzv. mezinárodní kontrolou neznamenal konec zabírání historických českých zemí. Německo účinně vyjednávalo. Dokázalo získat další území zcela mimo původně dohodnutá národnostní pravidla. Republika dále ztrácela. Další z argumentů, tedy vytoužený klid byl také v nedohlednu. O jeho porušování se z gusta starali Hitlerem právě osvobození „čeští němci“ goebelskou propagandou povýšení na "Sudetendeutsche".  Různými prostředky se pokoušeli o dodatečný zábor. Jednou z cest se stalo přemisťování hraničních kolíků na vytyčené demarkační čáře. Samozřejmě směrem do českého vnitrozemí. Pod různými záminkami vybízeli říšskoněmecké orgány k dalšímu záboru. Ti odvážnější se pokusili rovnou o zbrojený výpad.  Asi nejznámější událostí tohoto druhu je boj o Moravskou Chrastovou.

Mapa odstoupených oblastí po přijetí mnichovského diktátu (1)

Moravská Chrastová leží na východním břehu řeky Svitavy podél hlavní silnice od Svitav na Brno, zhruba padesát dva kilometrů severně od jihomoravské metropole. Tvoří nejlidnatější místní část obce Brněnce. Původně se nacházela v hlubokém vnitrozemí. Jenže ležela na okraji tzv. svitavského jazykového ostrova s centrem v Moravské Třebové. Ten připadl po mnichovské kapitulaci téměř celý Německu. Moravská Chrastová tak zůstala těsně za novou hranicí – demarkační čárou. Navíc se nacházela v oblasti, kde stále probíhaly pokusy o rozšiřování záboru. Styční důstojníci se handrkovali o jednotlivé obce případně o jejich části. K jednání často docházelo přímo na demarkační čáře, protože československým vyjednavačům bylo prostě bráněno v jejím překročení. Československé úřady o možných rizicích věděly. Předpokládaly ozbrojené akce v režii sudetoněmeckých ozbrojenců a pokoušely se vyvolat diplomatický zásah již od 19 října 1938. Navzdory tomu se situace v okolí Moravské Chrastové začala vyhrocovat. Nejprve 25.10.1938 vtrhlo do sousední osady Půlpecen zhruba dvacet uniformovaných němců, přičemž vtáhli také do východně položené Slatiny. Po jednáních došlo k jejich odchodu. Ale to neznamenalo konec. Osudový den pro Moravskou Chrastovou měl nastat dva dny po té, co republika oslavila dvacet let své existence.

Drama se začalo odehrávat skrytě několik dnů po obsazení odstoupených území Wehrmachtem. Nacistům se sice podařilo dodatečně získat Brněnec i Březovou. Moravská Chrastová ale zůstala v Československu a to nemohli stoupenci Konráda Henleina nechat jen tak. Čtveřice sudetoněmeckých exponentů se pustila do shánění podpory. Jména Richard Bader, Franz Jurka, Julius Hönig a stavitel Dittrich se stala hnacím motorem „akce Chrastová“.  Vyjednávali s politickými i vojenskými představiteli třetí říše. Neváhali odjet do Berlína. Intervenovali také u gestapa. Obyvatelstvo v Chrastové začínalo něco tušit. Byla zorganizována petice proti přičlenění k Německu. Probíhala další jednání. 24 října však přišel do Svitav telegram z berlínské hraniční komise, který zábor Moravské Chrastové potvrzoval. O dva dny později začala zprávy o špatném zacházení s němci v této obci šířit německá propaganda. Euforie svitavských němců začala dosahovat vrcholu. Julius Hönig  vyrazil 29.10 do Liberce shánět podporu jednotky SS sídlící ve Svitavách u SS-oberführera Josta. Toho nesehnal a tak se svitavští rozhodli pro akci na vlastní pěst. Soustředili zhruba čtyřista vyzbrojených příslušníků SdP - ordnerů. S pomocí německé policie a několika příslušníků SS postavili údernou sílu čítající tři roty. K dispozici měli nákladní automobily. Díky informátorům přímo na místě znali postavení družstva SOS, Finanční stráže i vojenských jednotek, konkrétně 11. a 12. roty 13. pěšího pluku. Překvapivý útok byl naplánován ze tří směrů. Moravská Chrastová měla být obklíčena. Okolní osady, Mariánské Údolí, Půlpecen a Chrastová Lhota obsazeny. Odpor se očekával malý nebo žádný. Prostě další snadné vítězství nadlidí.

Příslušníci četnického pohotovostního oddílu ruší mostek v Moravské Chrastové na demarkační čáře na podzim 1938 (2)

Půl hodiny před půlnocí 30 října 1938 byla vyhlášena pohotovost pro účastníky akce proti Moravské Chrastové. Na několika místech se shromáždily útočné oddíly. Po půlnoci přijela nákladní auta s vypnutými světly na cvičiště vedle svitavské střelnice pro první část ordnerů. Zhruba v jednu hodinu v noci vyrazila kolona do tmy a cestou nabírala další dobrovolníky. Před Chrastovou na německé straně se vozidla postupně rozdělila na tři proudy. Na určených místech čety sesedly, rozvinuly se do rojnic a vyrazily směrem k demarkační čáře. V Chrastové zatím další němci čekali na dohodnutý signál. Byly dvě hodiny ráno 31. 10. 1938.

V Moravské Chrastové se odpočívalo po místní tancovačce. Kromě stráží bojujících s dušičkovým chladem byly ulice liduprázdné.  Noční hlídka družstva SOS na státní silnici od Lidového domu po demarkační čáru připadla na policejního strážníka Eduarda Hluštíka a vojína Vladimíra Reibla z vojenské posily. V obci procházel hlídkou četnický strážmistr Josef Krempl. Před vojenskými ubikacemi měla armáda vlastní hlídky a v okolí se pohybovala dvoučlenná hlídka finanční stráže. Necelá desítka strážných vůbec neměla tušení o několika stovkách uchvatitelů blížících se tmou. Jako první je spatřil zednický polír Trtílek vracející se z taneční zábavy. Na silnici vedoucí od Mariánského údolí si všiml hustých rojnic postupujících na Chrastovou. Nezmohl se ani na drobný odpor a stal se prvním zajatcem henleinovců. V té době noční ticho přerušil zvuk dvou těžkých nákladních aut. Překročily demarkační čáru směrem od Březové. Zastavily u Lidového domu. Jejich osádka prakticky ihned odzbrojila dozorce Finanční stráže Dočkala. Zhruba padesátka ordnerů v doprovodu pětice říšskoněmeckých policistů následně obklopila Lidový dům, vnikla dovnitř a dokonale překvapila spící skupinu příslušníků Finanční stráže. Útočníkům padla do rukou výzbroj, munice, písemnosti i peníze. Další finančníci byli zajati na svých hlídkách. Jen dvěma strážcům se podařilo utéci k sousednímu oddělení a podat varování. Do zajetí padlo i celé družstvo SOS a osazenstvo četnické stanice. Se zajatci bylo mnohdy surově zacházeno. Násilností se účastnili především uniformovaní příslušníci německé policie. Zajatci byli téměř ihned odváženi za demarkační čáru. Tento osud potkal i některé občany české národnosti. Třešničkou na dortu se mělo stát odzbrojení vojenských jednotek. A to se také z velké části podařilo. Velkou zásluhu na tom měl rozkaz, který zakazoval vojenským útvarům vézt palbu na uniformované příslušníky německé branné moci. Ordneři chytře nastrkovali do prvních řad policisty v uniformách. Zajali tedy větší počet vojáků včetně podporučíka Doležala. Získali značnou část výzbroje počítajíce v to kulomety. Zajetí unikl pouze štábní kapitán Krčmář, kterému se podařilo zburcovat zbývající četu vojáků ubytovaných v obci Rozhraní a urychleně podat telefonické hlášení na velitelství 13. pěšího pluku.

Situační nákres prostoru Moravské Chrastové (3)

Moravská Chrastová zatím byla v rukou henleinovců. Místní sudetoněmecké aktivistky označovaly domy Čechů určených pro zatčení.  A zatýkání skutečně pokračovalo. Nevyhnulo se ani dozorci ve strážním domku č.170 u železniční trati Praha-Brno. Po úplném ovládnutí situace utvořili ordneři kolem zabrané oblasti pás hlídek. Další prováděli prohlídky domů. Samozřejmě se začalo oslavovat velké vítězství. Mezi tím byli odvlečení zajatci podrobováni výslechům. Zbylí obyvatelé české národnosti v obci čelili šikanování. Noví páni se také začali chystat k boji. Na potřebná místa byla roznesena munice. Ukořistěné kulomety umístili do palebných postavení.

Na velitelství 13. pěšího pluku v Boskovicích dorazila první zpráva o situaci v Moravské Chrastové zhruba ve tři hodiny ráno. Pocházela od četnického štábního strážmistra Bedřicha Koubka, kterému se podařilo navzdory střelbě zmizet v noční tmě. Velitel pluku podplukovník Čejka neměl moc na výběr. Všechny plukovní roty a prapory byly poměrně daleko, nepoužitelné pro rychlý zásah. K okamžitému nasazení měl však rotu doprovodných zbraní, dělostřelce a minometníky. Energický velitel se rozhodl neváhat a použít to co má. Podařilo se ještě získat četnický pohotovostní oddíl okresního úřadu. Čítal jen třicet mužů, ovšem bývalých vojáků. K tomu mohl počítat se zbytkem 11. roty zabarikádované v obci Rozhraní. 31. 10. 1938 ve čtyři hodiny a deset minut vyrazil z Boskovic četnický pohotovostní oddíl. V 5:40 vyjely do akce vojenské jednotky i s kanónem proti útočné vozbě.

Škola v Moravské Chrastové po skončení bojů (4)

Československý útok začal rozvinutím četnického pohotovostního oddílu v obci Rozhraní, kde zůstal a očekával vojenské posily. Když tam dorazily, objevil se znenadání osobní automobil se čtveřicí příslušníků německé "Schutzpolizei". Po úvodním překvapení začali němci vyhrožovat útokem letectva a dělostřelectva, pokud padne byť jediný výstřel. Podplukovník Čejka zareagoval zcela jinak, než očekávali. Dva nechal ihned odzbrojit a zajmout. Další dva včetně velitele 2. policejního praporu majora Friedricha Platzera vyslal do Moravské Chrastové jako vyjednavače. Ti se po chvíli vrátili s dvěma zajatci a tím vyjednávání skončilo. Pak dostali ordneři v Chrastové ultimátum, do půl hodiny obec vyklidit. Odpovědí byla střelba z kulometů proti ČS vojsku. Rozpoutala se prudká přestřelka. Jednotky vyrazily vpřed. I když němci zuřivě bojovali, své pozice začali přece jen pomalu vyklízet. Stále při tom pálili z ukořistěných kulometů. Po té co zbytek 11. roty vyrazil ze svého dočasného obležení do boje, postihla je první ztráta. Vojín Tomáš Morávek byl zasažen, pravděpodobně střelou „dum-dum“. Před osmou hodinou ranní bylo Rozhraní opět v československých rukou. Boj se přenesl do vlastní Moravské Chrastové. Na silničním náspu položil život svobodník Antonín Černý, jehož zasáhla kulometná dávka do prsou. Kromě toho začalo přibývat raněných a dalších mrtvých. I na civilní straně. Jako například Antonín Šoščák, kterého smrt zastihla na půdě jeho domu, kde se ukrýval. Další pravděpodobná oběť střely typu „dum-dum“. O půl deváté ráno 31. října 1938 byla ještě Moravská Chrastová a sousední osada Chrastová Lhota chvíli v rukou ordnerů. Pak už jen opouštěli jedno místo za druhým a prchali přes demarkační čáru. Po umlčení posledního postavení u evangelického kostela nastal klid. V ranním větru se všude třepetaly vlajky s hákovým křížem. Vojáci je s gustem strhávali a zašlapávali do bahna. Četníci společně s důstojníky a příslušníky SOS provedli domovní prohlídky. Karta se obrátila. Nyní měli zajatce československé orgány.  Povedlo se mimo jiné zajmout dva z přímých organizátorů vpádu. Konkrétně Juliuse Höniga a jeho „náčelníka štábu“ Rolanda Biera, ČS poručíka v záloze.  Začalo vyšetřování. Vítězství vojáků s četníky proti čtyřnásobné přesile bylo dokonáno.

Scéna odvádění zajatců četníky z živé ukázky v roce 2013 (5)

Další dějství dramatu se odehrálo na diplomatickém poli. Českoslovenští styční důstojníci dostali záhy na stůl potřebné informace o incidentu. Jejich německé protějšky, příslušníci Wehrmachtu, jako například generál Arnim, byli zpočátku ordnerským vpádem zaskočeni. Nicméně za několik dnů se z toho oklepali a začalo zametání pod koberec. Výsledkem bylo především propuštění zajatců. První skupina 3. 11., zbývající pak 5. 11. 1938. Potřebný klid ovšem nenastal. Provokace ordnerů pokračovaly. V noci se opět ozývala sporadická palba. Ke slovu znovu přicházely kulomety.

K.H.Frank se chystá se svojí suitou na vstup do Moravské Chrastové 24.11.1938 (6)

Celá věc měla pro republiku velmi smutnou dohru. Nejprve se začaly množit zprávy o dalším pokusu Moravskou Chrastovou zabrat, na což československé složky reagovaly posílením jednotek. Byla zjištěna snaha posouvat kolíky vyznačující demarkační čáru směrem na československé území. Dělo se to dokonce za bílého dne. 15.11 1938 byli zatčení ordneři propuštěni z vyšetřovací vazby a předáni na demarkační čáře do Německa. Pět dní před tím mezinárodní výbor v Berlíně rozhodl o odstoupení dalších 111 českých obcí, mezi nimiž byla i Moravská Chrastová. Její zábor proběhl 24. 11. 1938 skutečně ve velkém stylu.  Mezi exponenty NSDAP, SA a SS nemohl chybět nikdo jiný než skutečný nepřítel českého národa a jeho budoucí kat K.H.Frank. Po válce se ukáže, že to byl právě on, kdo vydal tajný souhlas k provedení přepadu. Československé jednotky do deseti hodin dopoledne Moravskou Chrastovou vyklidily. Krátce po té nacisté za zvuků pruského vojenského pochodu vtáhli do obce, kde se před třemi týdny bojovalo a umíralo. Nemohli u toho samozřejmě chybět hlavní organizátoři říjnové akce, nyní oslavovaní hrdinové. Před dělnickým domem proběhl akt na upomínku padlých ordnerů, když jim jednotky Wehrmachu a policie vzdaly čest. Všude vlajky s hákovým křížem a frenetické skandování čerstvě „osvobozených“ obyvatel německé národnosti. Prolitá krev československých vojáků přišla vniveč.

Smuteční vzpomínka na „hrdinskou smrt kamarádů“ bezprostředně po obsazení Moravské Chrastové 24 listopadu. (7)

Boj o Moravskou Chrastovou si vyžádal bolestnou daň. Vojáci měli čtyři mrtvé – svobodníka Antonína Černého, vojína Bedřicha Stuchlíka, vojína Aloise Žatka a vojína Tomáše Morávka – dále sedm raněných. Životem zaplatil i jeden civilista a to Antonín Šoščák. Většina úmrtí je přičítána použití zakázaných střel typu „dum-dum“. Zajatých bylo několik desítek. 32 vojáků, 11 zaměstnanců celního úřadu a příslušníků Finanční stráže, 5 četníků a 9 osob zařazených do služby u SOS. Zranění způsobená násilných chováním ordnerů nejsou zmapována. Na straně útočníků se odhadují nejméně tři mrtví a dvanáct raněných.

Zranění ČS vojáci z bojů o Moravskou Chrastovou ve sborové nemocnici č.6 v Brně (8)

Po válce se na Moravskou Chrastovou nezapomnělo. 11. května 1947 byl v obci odhalen pomník padlým příslušníkům 13. pěšího pluku. Projev pronesl jeho bývalý velitel Karel Čejka, povýšený do hodnosti brigádního generála. Ve vlastní obci se událost stále připomíná i živými ukázkami za účasti členů vojenských klubů a historických spolků, jako například 23.11 2013. Akce se mimo jiné zúčastnil zapsaný spolek Četnická pátrací stanice Pardubice, na jehož stránkách se dají najít zajímavé fotografie. Pro širší veřejnost je ovšem informací poskrovnu. Nemůžeme hovořit o rozšířeném povědomí. Sem tam se objeví něco ve zprávách regionálních sdělovacích prostředků. K filmovému zpracování pravděpodobně nedošlo. Existují však dvě publikace. Ta první pochází z pera Oty Holuba a vyšla v roce 1988 pod názvem „Poslední pásmo vzdoru“. Druhá byla sepsána autorskou dvojicí Jitka Gruntová a František Vašek, kteří ji pojmenovali „Boj o hranici: Moravská Chrastová 1938“. Vyšla v roce 1998. Kromě toho lze narazit na zmínky na různých internetových stránkách. S ohledem na počet obětí a význam střetnutí pro pochopení událostí z roku 1938 nelze takový rozsah považovat za odpovídající.

Pietní akt u památníku padlým v Moravské Chrastové 23.11.2013 (9)

Ztracený život pěti lidí v bojích 31. 10. 1938 je v porovnání s oběťmi válečného konfliktu, který záhy přišel, možná kapkou v moři. Pro nás by tomu tak být nemělo. Vojáci a příslušníci dalších ozbrojených sborů Československa neplnili jen povinnosti. Bránili svojí vlast s nasazením, jemuž se i dnes můžeme obdivovat. Nestali se z nich hrdinové na nebi Anglie, u Tobruku či Sokolova. Krváceli na půdě naší domoviny a mnozí se nedočkali uznání vůbec nebo jen v omezené míře. Ačkoliv další vývoj znehodnotil cenu jejich vítězství, pro náš národ je jeho morální hodnota nevyčíslitelná. Za to jim buďme vděční.

Literatura:

PaedDr. Jitka Gruntová a František Vašek – „Boj o hranici : Moravská Chrastová 1938“ http://portaro.eu/huav/documents/32475
Ota Holub – „Poslední pásmo vzdoru“ http://www.databazeknih.cz/knihy/posledni-pasmo-vzdoru-21598

 Fotografie:

*1 – http://leporelo.info/mnichovska-dohoda#
*2 -4 – reprodukce z knihy „Ota Holub – Poslední pásmo vzdoru“, Mladá fronta 1988
*5 – Četnická pátrací stanice Pardubice z.s., ukázka 23.11 2013
*6 -8 – reprodukce z knihy „Ota Holub – Poslední pásmo vzdoru“, Mladá fronta 1988
*9 – Četnická pátrací stanice Pardubice z.s., ukázka 23.11 2013

Odkazy:

Četnická pátrací stanice Pardubice z.s. http://www.cpspardubice.cz/
Popis situace po mnichovské kapitulaci: http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/po-mnichovu
Rekonstrukce bojů o Moravskou Chrastovou 23.11.2013 http://www.cpspardubice.cz/fotoalbum/2013/bitva-o-moravskou-chrastovou/
13.pěší pluk http://forum.valka.cz/topic/view/72790/Pesi-pluk-13-1920-1938
Databáze padlých příslušníků SOS http://www.codyprint.cz/padli/index.html
Detailní informace o praporech SOS http://codyprint.cz/sos/index.html

 

---

Tagy:

1938 ČS armáda Historie Mnichovská dohoda SOS

---

Podobné články: