Ohlédnutí za vzpomínkovým aktem na vrchu Vítkově

Přibližná doba čtení: min.

30.10.2017 Martin Marek Společnost

Vyrazil jsem s manželkou do Prahy. Naším cílem se stal Národní památník na Vítkově. Zde se odehrávalo tradiční připomenutí vzniku Československa.

Jan Žižka zhlíží na své následovníky z největší jezdecké sochy v Evropě.

Tentokrát se oslavy nesly ve znamení dvou magických devítek. Příští rok nás čeká rovná stovka.  Pod taktovkou organizátorů se zde sešly vybrané útvary Armády České Republiky, Hradní stráže i Policie ČR.

Příchod jednotek ozbrojených sborů.

Nechyběli váleční veteráni, politická reprezentace včetně zástupců významných společenských organizací jako třeba ČS obec legionářská, Český Svaz Bojovníků za Svobodu či Sokolové.

Veteráni před začátkem oslavy.

Na vlastní oči jsem mohl vidět vrcholné ústavní představitele. Prezidenta, premiéra, předsedu senátu, náčelníka generálního štábu a ministra obrany. Průběh byl tentokrát chudší, nicméně stále důstojný. Kromě dujícího větru počasí přálo. Účast veřejnosti odhaduji spíše na průměrnou. Ten, kdo opustil pohodlí před televizní obrazovkou, mohl nasát výjimečnou atmosféru význačného okamžiku. A to byl i náš případ.

Nechci zde popisovat na co se každý může podívat ze záznamu na ČT. Proto se zmíním jen o několika věcech. V prvé řadě bych chtěl podtrhnout nejsilnější okamžiky, kterým byla účast válečných veteránů, a především příchod historických praporů.

Nastoupené útvary vzdávají čest historickým praporům.

Zástavy při slavnostním defilé.

Prapory ve mně vyvolaly skutečné dojetí. Překvapením pro mě byla hojnost zastoupení žen v přehlídkových útvarech, a to včetně Hradní stráže. Je vidět, že AČR jde s moderními trendy. V některých případech je z mého pohledu až moc liberální. Například jeden z praporečníků s historickou zástavou by se svojí náušnicí mohl aspirovat na komparzní roli v nějakém filmu o pirátech.

Praporečníci s historickými zástavami.

Bohužel silné překvapení ve mně vyvolal i příchod prezidenta republiky, Miloše Zemana. Působil fyzicky slabě, až zchátrale. V porovnání s válečnými veterány, kterým je mnohdy o dvacet let více, to bylo značně viditelné.

Nastoupené jednotky a historické zástavy při pokládce věnců.

Velmi negativním dojmem bylo úplné vynechání vrcholných okamžiků tohoto typu oslavy, jako průlet letectva a slavnostní pochod nastoupených útvarů před veterány a ústavními činiteli. Upřímně říkám, na to jsem se nejvíc těšil. Zatímco absenci letadel si dokážu vyložit dejme tomu nedostatkem peněz, proč chyběl slavnostní pochod? Jestliže byly jednotky již na místě, provedení pochodu nebylo vůbec náročné. Navíc, pro příslušníky ozbrojených sborů, je obvykle takový pochod jednou z věcí, jíž si dlouho pamatují. Nemám tím na mysli reprezentační útvary, které to mají, takříkajíc v popisu práce. Ve svém životě jsem měl jednu takovou příležitost a do dnes na ní vzpomínám. Bohužel, nestalo se tak. Akt se tím zkrátil o zhruba dvacet minut. Závěr akce se nakonec stal terčem kritiky některých politiků. Překvapivě ministerstvo obrany nedokázalo ústy svého šéfa – smutného ministra -  důvěryhodně odpovědět, proč k tomu přistoupilo. Byl důvodem stav prezidenta Zemana? Nebo se jedná o něco jiného? Například o předělávání tradic, tak aby byly dle představy nastupující garnitury?

Skupina sokolů po ukončení aktu. Navzdory všemu byla osobní účast na vzpomínkové akci na vrchu Vítkově nezapomenutelným zážitkem.

Organizátorům patří dík. Všem ostatním doporučení, aby využili nejbližší příležitosti k jeho návštěvě na „živo“.

 

Autor textu a fotografií:

Martin Marek ©2017

---

Tagy:

AČR Historie Společnost

---

Podobné články: