OSUDOVÉ OSMIČKY: Bachmač – vítězství bez poražených

Přibližná doba čtení: min.

13.03.2018 Martin Marek Historie

V roce 2017 jsme si připomínali stoleté výročí významného vystoupení ČS vojska na Rusi v bitvě u Zborova. Shodou okolností téměř o rok později se odehrál další památný boj našich legionářů. I v tomto případě se jednalo o Ukrajinu. Tentokrát šlo o významný železniční uzel – Bachmač. Jen místo nebylo jiné. Podstatně se změnila též válečná situace na celé východní frontě. U Zborova Čechoslováci nastupovali na straně spojeneckého Ruska. Jejich nečekaný průlom v nevýznamné bitvě velké války byl promarněn, díky morálnímu rozkladu ruské armády. A neměl to být konec. Sotva se podařilo přečkat těžký ústup k Tarnopolu, propadla se východní říše do chaosu bolševické revoluce. Do té doby existovalo jasné rozdělení, kdo je nepřítel a kdo naši. Revoluce zamíchala kartami až neuvěřitelným způsobem. Nepřátelé – Německo a Rakousko-Uhersko – se nezměnili. V Rusku byla situace však najednou úplně jiná. Kdysi mohutná carská armáda se rozutekla. Mocenský systém zachvátila revoluční agónie. Jen naši legionáři zůstali. Pokračovali v boji za neexistující stát, na území jiného státu, který se zrovna sám rozpadal.

Vůdce bolševické revoluce v Rusku, Vladimír Iljič Lenin. (1)

Část Ruska měla po říjnové revoluci nové pány. Byli jimi bolševici, vedení Vladimírem Iljičem Leninem. Jedním z jejich hlavních cílů bylo vyvedení země z války se centrálními mocnostmi. Proto zahájili v Brestu Litevském jednání o separátním míru. V určitém momentu ovšem uvázla na mrtvém bodě. Ve chvíli, kdy byla přerušena, vyrazily jednotky Německé a Rakousko-Uherské armády na chvatný postup k východu. Účel byl jasný. Obsadit co největší území. V cestě jim téměř nic nestálo. Ruská armáda zmizela. ČS vojsko na Rusi bylo zatím jen svědkem bojů mezi ukrajinskými separatisty a bolševiky. Do těch nezasahovalo. Udržovalo si neutralitu. Nástup nepřátelských armád situaci podstatně změnil. Útvary 1.čs střelecké divize se nacházely západně od Kyjeva. Zhruba v pásu od Polonného k Žitomiru. Od 18. února sice zahájily pěší ústup na východ, jenže postup Němců byl tak rychlý, že se kontaktní vzdálenost začala snižovat, až 25. února proběhly první střety u Korostyševa. Vlastní Kyjev se podařilo dosáhnout 1.3.1918. Za sporadických bojů legionáři přešli na druhý břeh Dněpru. O něco dramatičtější to měli příslušníci aviatického oddílu. Jejich vlaková souprava opustila ukrajinskou metropoli za dělostřeleckého ostřelování. Přechodem řeky nebylo ještě vyhráno. Evakuace ČS sboru směrem na východ předpokládala kromě zajištění dostatečných přepravních kapacit také volné dopravní cesty. V centru zájmu se tak ocitl významný železniční uzel - Bachmač.

ČS legionáři v Bachmači (2)

K němu se Němci blížili hned z několika směrů. Zabezpečení Bachmače a přilehlého okolí připadlo za úkol především příslušníkům 4, 6 a 7 pluku. K těm se přidalo pár oddílů bolševiků. Pomoci improvizovaných obrněných vlaků vyjeli vstříc postupujícím Němcům. 8. března se rozhořely první střety. Trvaly s menšími přestávkami dalších pět dní, tedy do 13.3.1918. Legionáři uplatnili talent pro zdržovací taktiku. Prováděli protiútoky a případný ústup probíhal za vedení boje. Následným vyjednáváním o lokálních příměřích získávali čas. Bylo ho dost na to, aby o půlnoci z třináctého na čtrnáctého března odjel z Bachmače poslední československý ešalon. Úkol se podařilo splnit. Legie se odpoutaly od Němců a byly na cestě do hloubi Ruské země. Každý boj přináší oběti. Bachmač toho nebyl výjimkou. 45 legionářů padlo, 210 bylo raněno a 41 zůstalo nezvěstných. Němci na tom byli podstatně hůře. Odhaduje se zhruba tři sta padlých a několik stovek raněných. Navzdory ztrátám však legionáři vyšli z boje morálně posíleni. Dokázali odolat silnějšímu nepříteli. Úspěšně obstáli v boji, kde nebylo přímých vítězů a poražených. Kromě toho československý armádní sbor u Bachmače bojoval poprvé jako celek a některé nové útvary si právě zde odbyly svůj bojový křest. Legionářské příběhy obohatily boje o most přes řeku Desnu. Do historie vešla také krvavá srážka u Doče, kde se proslavila především Olomoucká kulometná rota "Colt" 6. Hanáckého pluku. Nezapomenutelným se díky svému velitelskému umění stal budoucí generál Stanislav Čeček. Bez nadsázky můžeme konstatovat, že Bachmač se stal spolu se Zborovem významným zdrojem bojových tradic československého vojska na Rusi.

Stanislav Čeček, významná postava bojů u Bachmače. (3)

Odkaz Bachmače silně procházel legionářskou komunitou i veřejností v poválečném období.  Bitva patřila k významným okamžikům Československa. Na její počest se konaly oslavy. Umisťovaly pamětní desky, jako například v Olomouci. Sošku legionáře v zimní výzbroji vytvořil známý sochař Otakar Španiel. V době okupace byla zničena. V roce 1948 došlo k jejímu obnovení.

Pamětní deska bitvy u Bachmače v Olomouci. (4)

V souvislosti s dvacátým výročím významných legionářských střetnutí vyšla série poštovních známek, kde kromě Doss Alto a Vouziers, nemohla chybět ani bachmačská bitva. Známky měly nominální hodnotu 50 h. Aršík se skládal ze tří kusů s kuponem. Návrhy vytvořil malíř a grafik Jindra Vlček. Sám jako bývalý dobrovolec prodělal boje na Rusi. Měl tedy k tématu velmi úzký vztah. Byl také autorem známky věnované bitvě u Zborova, vydané o rok dříve. Rytiny zpracoval Bohuslav Heinz. Hlavní téma známky jsou dva legionáři v typické výstroji pro ruskou frontu. Jeden v beranici. Druhý ve furažce. V pozadí umístěný železniční vagón podtrhuje fakt, že boj se vedl především o železniční uzel. Kupon – mohl být levý nebo pravý – má ve svém středu do kozelce postavené pušky s nasazenými bodáky, přes něž je zavěšena polnice. Nad zbraněmi je nápis „BACHMAČ“, doprovázený letopočty 1918 a 1938. K vydání došlo 11.3.1938.

Poštovní známka vydaná ke dvacátému výročí bojů. (5)

Po skončení druhé světové války se ještě jednou dostalo bachmačskému střetnutí oficiálnějšího připomenutí, a to ve formě vydání pamětní medaile na stuze. Shodou okolností tomu bylo těsně po „vítězném“ únoru. Změnil se samozřejmě dějinný výklad. Podle ideologů nastupující moci, měla připomínat „třicáté výročí významných bojů ČS jednotek u Bachmače, za udržení celistvosti armády proti Němcům a prvního vystoupení po boku Rudé armády“. Gottwaldova vláda jí založila svým usnesením dne 5.3.1948. Následně byla publikována ve věstníku č.19 ministerstva národní obrany ze dne 13.3.1948. Medaili propůjčoval ministr obrany, a to všem útvarům, které se činně zapojili do bojů u Bachmače a také všem žijícím, padlým i zesnulým účastníkům bojů. Medaili tvoří bronzový terč o průměru 33 m a barevná stuha. Autorem je akademický sochař Jaroslav Heyduk.

Bachmačská pamětní medaile z roku 1948.

V dalším období potkal bitvu téměř stejný osud jako kult Zborova. Pochopitelně s menším akcentem, protože přece jen v případě Bachmače rezonoval ideově správný boj na straně bolševiků proti germánskému imperialismu. I tak byla postupně zatlačena na okraj a překryta hodnotnějšími tradicemi. Na dlouhá desetiletí. A tak až na sklonku dvacátého století znovu ožil tento příběh. Vypráví o statečných mužích. Stáli na dohled domovu. Ovšem, než mohli obejmout své blízké, museli obejít doslova celý svět a vraceli se do vlasti jako poslední z posledních. Sláva jim.

Fotografie:

*1 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lenin_1919-03-18.jpg
*2 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:%C4%8Cs._legie_na_n%C3%A1dra%C5%BE%C3%AD_v_Bachma%C4%8Di.jpg
*3 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Stanislav_Cecek.JPG
*4 - https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Bachma%C4%8De#/media/File:Battle_of_Bachmac_memorial_plaque.jpg
*5 - http://www.svornost.com/kalendarium-8-13-brezna-1918-bitva-u-bachmace/

Odkazy:

ČSOL http://www.csol.cz/domains/csol.cz/index.php/nastin-boju-u-bachmace

 

---

Tagy:

Československé legie Historie

---

Podobné články: