OSUDOVÉ OSMIČKY: Do pole, do zbraně

Přibližná doba čtení: min.

17.05.2018 Martin Marek Historie

V polovině května 1945 prožívali lidé u nás euforii. Válka v Evropě skončila. Přinesla milióny mrtvých, značné materiální škody a dědictví cílené likvidace celých národů známé jako „holokaust“. Pro nás to byl navíc konec šestileté okupace. Nejdelší ze států porobených Němci. Válka symbolicky skončila tam, kde před sedmi lety téměř začala. Skoro nikdo si v té chvíli nevzpomněl na to, jak právě v květnových dnech roku 1938 chtěla ČSR bránit svoji suverenitu. Situace tehdy nebyla rozhodně jednoduchá. Březnový „anšlus“ Rakouska významně posílil odhodlání německé menšiny v Československu. Začala se více dožadovat svých „opomíjených" práv. Henleinova Sudetoněmecká strana kladla vládě republiky další a další požadavky. Množily se národnostní konflikty, především v pohraničí. Docházelo k případům nerespektování státní moci na územích s převahou německého obyvatelstva. Naopak česká část populace dávala najevo nespokojenost s příliš „měkkým“ postupem vůči českým Němcům.

Ve třicátých letech ČS branná moc intenzivně cvičila. Zde s TK vz.24. (1)

Celospolečenské napětí významně vzrostlo. Také mezinárodní atmosféra se nevyvíjela zcela ve prospěch Československa. Propaganda třetí říše zdůrazňující útlak Němců v republice přinášela své ovoce. Ochlazování vztahů s hlavními mocnostmi, Francií a Velkou Británií bylo viditelné. Podobný vývoj se začal pozvolna vkrádat i do vazeb se spojenci v rámci „Malé dohody“, tedy s Rumunskem a Jugoslávií. Vedení země si toho bylo vědomo. Obavy o další vývoj se staly všudypřítomným faktem. Navíc od poloviny měsíce začaly zaznamenávat ČS zpravodajské složky zprávy o pohybu německých vojsk v blízkosti státních hranic. Dvacátého května dorazily do zpravodajského oddělení Hlavního štábu Československé branné moci alarmující informace. Hovořily o možnosti, že Německo využije vojenských manévrů a překvapivě vstoupí do ČSR. Hlavním zdrojem byl agent ČS zpravodajství s krycím kódem D-14, přesněji místostarosta Lipska, Willi Lange. Obdobné poznatky přišly také od vojenského atašé v Německu, k němuž se záhy přidal jeho francouzský kolega. A nebyli zdaleka sami. Navíc klíčový agent, pod označením A-54, Paul Thümmel, se nečekaně odmlčel. Po válce se zjistí, že byl dvojitým agentem. Obavy dosáhly vrcholu. Situace byla vyhodnocena jako krajně riziková. Náčelník Hlavního štábu, armádní generál Ludvík Krejčí, předal prezidentovi a vládě návrh kroků k zajištění státní hranice.

Armádní generál Ludvík Krejčí. (2)

Politická reprezentace se rozhodla jednat. Vyhlásila „Opatření ministra národní obrany“, později známé jako „Částečná mobilizace“. Ta zahrnovala okamžité povolání jednoho ročníku zálohy a vojskových specialistů na mimořádné cvičení. Tím odstartovala tzv. víkendová krize. Ve 21:20 bylo Hlavním štábem ČS branné moci vyhlášeno heslo „Zborov“, čímž se věci daly do pohybu. Po zveřejnění povolávací výzvy se záložníci hlásili téměř okamžitě u svých útvarů. Těžká opevnění přešla z udržovací služby do stavu bojové pohotovosti. Připravené linie lehkých pevnůstek byly obsazovány přicházejícími útvary a aktivovány pro očekávaný boj. Družstva Stráže Obrany Státu obsadila obranné pozice. Do pole vyrazily těžké zbraně. Krytu státní hranice bylo dosaženo již 21.5.1938. Postupně se počet aktivních vojáků zvýšil na 383.000 mužů.

Po květnových událostech vznikalo mnoho vlastenecky laděných fotografií, jako tato. (3)

Energický nástup československé armády vyvolal okamžité reakce. Sebevědomí henleinovců dostalo vážnou ránu. Maďarští extrémisté záhy přestali agitovat za „Velké Maďarsko“. Česká veřejnost akci uvítala, stejně tak protifašisticky naladěná část západní společnosti. Německo se samozřejmě cítilo uraženo. Mocnosti naproti tomu dávaly najevo překvapení. Protože k válečnému konfliktu nedošlo, byla opatření postupně odvolávána. Nejprve 6.6.1938 na hranici s Maďarskem, k 13.6.1938 na hranicích s Německem a konečně 22. června přešla branná moc republiky zpět k mírovému stavu po celém území státu. Květnové události byly, svým způsobem, generálkou na mobilizaci v září. Získané zkušenosti k tomu velmi dobře posloužily. Část nedostatků se podařilo do podzimu vyřešit. Ukázala se také flexibilita vyššího velitelského sboru, který pod tlakem situace musel improvizovat a úkoly splnil. Naproti tomu armáda předvedla nepřátelům podstatnou část svého nástupního plánu, což lze považovat za nevýhodu. Jenže jiná možnost v té chvíli nebyla. Morální dopad, na českou a slovenskou veřejnost, měl v krizovém roce cenu nedozírnou. Politici ukázali jasné odhodlání bránit republiku. Do dnešních dnů ovšem zůstává otázkou, co vlastně stálo za krizovými událostmi z května 1938. Některé zdroje uvádí, že Německo se na vpád nechystalo. Vedení státu mohlo zpravodajské informace přecenit. Případně uvěřilo špionážní provokaci. Ani po tolika desetiletích to není jasné. Odpověď již pravděpodobně nikdy nenajdeme.

Fotografie:

*1 - https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Manoeuvres_Tcheco-slovaques.PNG
*2 - https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Ludv%C3%ADk_Krej%C4%8D%C3%AD.gif
*3 – J.F.Loskot, Jelšava, 1938, originál vykoupen na portále Aukro.

 Zdroje:

Bedřich Hamák, Ivo Vondrovský, Mobilizovaná Československá Armáda 1938, 2011
Pavel Šrámek a kolektiv, Když zemřít, tak čestně, 1998
http://www.vhu.cz/castecna-mobilizace-v-kvetnu-1938-od-domnenek-k-faktum/

 

---

Tagy:

Částečná mobilizace ČS armáda Historie Ludvík Krejčí

---

Podobné články: