OSUDOVÉ OSMIČKY: Rudý prezident

Přibližná doba čtení: min.

11.06.2018 Martin Marek Historie

Historie je někdy plná paradoxů. Naší nevyjímaje. A tak se stalo, že 14. června 1948, byl do úřadu prezidenta republiky uveden představitel komunistické strany v Československu, Klement Gottwald. Jezdil do Moskvy na zaučenou, jak zakroutit demokratům krkem. Přesto se nechal „demokraticky“ zvolit Národním shromážděním. A měl všem ukázat, co umí. Vždyť jeho érou odstartovalo období politických monstr procesů, kdy věznice a popraviště otevřela náruč mnoha nejlepším lidem našeho národa. Jenže boží mlýny někdy melou opravdu spolehlivě. V jeho případě určitě.

Oficiální portrét Klementa Gottwalda. (1)

Klement Gottwald se podle oficiální verze narodil v Herolticích u Vyškova, jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové, 23.11.1896. Nicméně je zapsán v rodné matrice pro Dědice, přesněji Dědice 102. V tomto tedy panuje nesrovnalost. K jeho narození snad mělo dojít přímo na poli během okopávání. Základní školu vychodil ve Vyškově. Byl premiantem. Jedničku dostal dokonce také z náboženství. V docházce pokračoval ve Vídni na německé škole. Stačil se tam ještě vyučit truhlářem. Výuční list získal roku 1913. V hlavním městě starého mocnářství se zapojil do činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží. V době Velké války narukoval na frontu. Mimo jiné se traduje, že zažil bitvu u Zborova v rakousko-uherských zákopech. Tím by vznikla vskutku pikantní situace, neboť v legionářské uniformě vyrážel tehdy do útoku náš jiný budoucí prezident. Ludvík Svoboda. Ovšem i toto je jen nepotvrzená spekulace. Ostatně jako mnoho z jeho života. V každém případě prošel v řadách dělostřeleckého pluku východní a italskou frontou. Po skončení války se dobrovolně přihlásil do armády právě vzniklého Československa. Zde naposledy bojuje proti bolševismu, při potlačování „Slovenské republiky rad“. Pak definitivně upadá do jeho tenat. A nejen do nich. Od prodejné ženy se nakazí nemocí syfilis. Ona žena se jmenuje Marie Holubová. Později si změní jméno na Martu. Porodí mu dceru a po jeho boku se stane „první dámou“.

Legitimace K.Gottwalda jako delegáta kominterny. (2)

Klémova kariéra se však od dvacátých let ubírá směrem k srpu a kladivu. Vstoupí do zrovna založené KSČ. V roce 1929 vyhraje vnitrostranický boj a usedne do jejího čela. Je zvolen do Národního shromáždění jako poslanec. Svými radikálními projevy si zpočátku vykoleduje jen posměch ostatních volených zástupců lidu. Málokdo tuší, že parlamentní řeč Klementa Gottwalda, která dokonce vyjde 21.12.1929 tiskem, se za dvě dekády promění ve skutečnost, přesahující nejtemnější představy tehdejší československé veřejnosti. Kléma ještě více šlápne na plyn. Kandiduje na prezidenta. Svým heslem „Ne Masaryk, ale Lenin“ naplní pohár trpělivosti demokratického zřízení. Přijde o poslaneckou imunitu. Záhy je na něho vydán zatykač. Na čas raději uteče do Moskvy. Zde objeví svoji celoživotní noční můru. Stalina. Z exilu se vrátí v roce 1935, po zrušení zatykače. Mnichovská krize mu pomůže ke zvýšení popularity. Plamenně agituje za obranu státu. Jeho fráze o "bosých Habešanech" do dnes patří ke koloritu té doby. Gottwald dokázal šikovně vycítit emoční poptávku národa. V březnu 1939 opět utíká do Moskvy. Tentokrát před Hitlerem.

KG se členy sekretariátu komunistické internacionály v roce 1935. (3)

Těžká válečná léta tráví ve fešáckém azylu. Realisticky opouští radiální rétoriku. Komunikuje s exilovým vedením Československa. Když v roce 1943 musí Beneš ke Stalinovi, začíná Gottwaldova hvězda nezadržitelně stoupat. Nakonec se mu podaří chytře navrhnout sdružení politických stran v obnovené republice do „Národní fronty“. Tah proti politické konkurenci mu vyjde. Sliby a přetvářkou vyhraje první poválečné volby, s neuvěřitelnými čtyřiceti procenty!  Získá post předsedy vlády. V krizovém únoru 1948 je akčnější. Vymanévruje demokratické strany. Téměř ústavní cestou uzurpuje pro KSČ absolutní moc ve státě. V květnu téhož roku odmítne Edvard Beneš podepsat „po bolševicku“ deformovanou ústavu. Už nemá sílu vzdorovat. Abdikuje. Gottwald tak dostane to poslední co mohl. Stává se prvním „rudým prezidentem“.  Při jeho inauguraci se koná v katedrále svatého Víta a Vojtěcha na Pražském hradě děkovná bohoslužba. Je to svým způsobem překvapení. Před ním se konala jen pro Háchu, neboť Masaryk ani Beneš jí nechtěli. Gottwald chtěl ukázat moc. Dokonce zajel s manželkou do Lán k hrobu TGM. Je to poslední závan starých časů. Od té chvíle už pracuje rudá drtička na plné obrátky. Političtí odpůrci. Vojáci ze západu. Z východu. Sedláci. Inteligence. Církve. Jakékoliv organizace, odmítající se podřídit novému pořádku. Těm začíná zvonit hrana. Semele vše, co jí stojí v cestě. Sokolové si ještě troufnou na veřejný vzdor při svém XI. všesokolském sletu. I na ně posléze dopadne kladivo pomsty. Tyran s dýmkou má v rukávu eso. Politické procesy. Nejprve je to vlastní režie. Následně přijedou moskevští poradci. Věznice se plní. Popraviště popravují. Milost nedá ani Heliodoru Píkovi, ani Miladě Horákové, ani dalším.

Gottwald se svými přáteli – A.Zápotockým a Rudolfem Slánským. (4)

Strachem posedlý ze Stalina nechá zlikvidovat své nejbližší soudruhy. Jako například Rudolfa Slánského. V jeho procesu je obžalováno 14 lidí. Jen tři zůstanou ve vězení. Zbytek si vezme do parády kat. Sám Gottwald kromě svého strachu bojuje ještě s démonem alkoholu a postupující syfilidy. Na veřejnosti buduje svůj kult osobnosti. Nejen doma. Soudruzi z NDR mu dokonce vydají pamětní známku.

Známka východoněmecké pošty vydaná 1.5.1952 (5)

V zákulisí je to těžký alkoholik se sklony k hlubokým depresím. Ty umocní nález odposlouchávacího zařízení v jeho pracovně. Ač prezident, nedokázal zjistit, kdo ho odposlouchával. Izoluje se od okolí. Prezidentský úřad proměnil za krátkou chvíli doslova v symbol „papaláštví“. „První dělnický prezident“ se hradního luxusu nezříká. Jeho manželka Marta se nechce nechat titulovat „soudružka“. Požaduje oslovení „milostivá paní“. Šije u luxusních pražských salónů, jímž je na příkaz shora dovoleno „tak-nějak“ přežít znárodňování. Nicméně své předchůdkyni, paní Haně Benešové, se ani vzdáleně nedokáže vyrovnat. Další výraznou postavou Gottwaldova domu je jeho zeť. Obávaný ministr obrany, Alexej Čepička. Jezdí do Moskvy ke Stalinovi. Nosí svému tchánovi alkohol, většinou když potřebuje něco podepsat. Z jeho působení vejde do knih sovětizace Československé armády, řádění Bedřicha Reicina v čele „Obranného zpravodajství“ a prapory PTP. Další mlýn na ideovou konkurenci. Idylka trvala pět dlouhých let. V březnu roku 1953 náhle zemřel Stalin. Gottwald neměl s ohledem na svůj zdravotní stav vůbec cestovat letadlem. Toužil však prokázat věrnost odkazu velkého vůdce. Tedy letěl. Při zpáteční cestě do Prahy mu podle všech indicií praskla výduť na aortě, poškozené syfilidou. Utajení obdrželo nejvyšší prioritu. Místo převozu do nemocnice, sáhlo stranické vedení k neuvěřitelné akci. Velká hradní koupelna se bleskově přestavěla na improvizovaný operační sál. Do Prahy byli spěšně povoláni sovětští lékaři. Z Moskvy poslali špičkového hrudního chirurga. Překvapivě na zadní sedačce proudové stíhačky. Navzdory všemožné péči Klement Gottwald podlehl. Tři dny po Stalinovi. 14.3.1953. Pitvu provedli v utajení Sověti. Mozek prezidenta raději rovnou odvezli. Českoslovenští lékaři dostali do rukou jen zobecněné pitevní zprávy. Zcela typicky se rozjelo vyšetřování. Jedno pro politbyro KSČ. Druhé pod taktovkou Stb. Strach zúčastněných byl všudypřítomný. Vždyť v atmosféře „honu na čarodějnice“ stačilo k obvinění tak málo. Státní pohřeb proběhl ve stylu stalinské tryzny. KG se ještě dočkal svého mauzolea. Jen na chvíli. Alkoholikovo tělo se rozpadalo tak rychle, že ve finále muselo do urny. I tak zůstal kult Klementa Gottwalda každodenní realitou socialistického Československa na dlouhých třicet šest let. Teprve po změně společenských poměrů idealizovaný obraz dělnického prezidenta rychle zčernal.

Těsně před sametovou revolucí se KG ještě krátce objeví na nejpoužívanější bankovce ČSSR. (6)

To, kým byl Klement Gottwald, jak lehce získal téměř absolutní moc i způsob, jakým ovlivnil vývoj Československa, je pro naše dnešní generace jednoznačně mementem. Jeho éra dala historii českého národa vládu sovětských poradců, dvě stě třicet rozsudků smrti, více něž sto tisíc lidí odsouzených k mnohaletým trestům ve zmanipulovaných procesech a tisíce dalších, kterým byl život změněn v peklo na zemi. Bohužel lidská paměť je někdy až příliš krátká. A další poučení bývá draze zaplacené.

Fotografie:

*1 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bundesarchiv_Bild_183-R90009,_Budapest,_II._Weltfestspiele,_Festumzug,_tschechische_Delegation_(cropped_KG).jpg
*2- https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gottwald_(EKI).jpg
*3 -https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Komintern_(Historia_str.240).jpg
*4 -https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zapotocky_a_Gottwald.jpg
*5 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Klement_Gottwald-4801.jpg
*6 - https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:100_K%C4%8Ds_1989_obverse.jpg

Zdroje:

Klement Gottwald, Rudý tyran s dýmkou, CZECH NEWS CENTER, a.s., 2018

---

Tagy:

Čepička Historie Klement Gottwald KSČ politické procesy Prezident

---

Podobné články: