OSUDY: Heliodor Píka – provaz jako odměna

Přibližná doba čtení: min.

20.06.2018 Martin Marek Historie

Poválečné období se řadí v naší novodobé historii k těm problematicky uchopitelným. Euforii po šesti letech okupace vzápětí vystřídal politický boj. Karty rozdané vítěznými mocnostmi přeorientovaly masarykovskou republiku směrem na východ. Pak přišel parní válec politických procesů. Většina těch, kdo v době nesvobody odešli bojovat za obnovení státu, se místo očekávaného klidu dočkala postavení lovné zvěře. Tentokrát nikoliv rukou nepřátel. Lovcem byl vlastní národ. Z uznávaných hrdinů se přes noc stávali doslova psanci. Nad všemi vyčnívá Heliodor Píka. Legionář, voják, diplomat, a především vlastenec do morku kostí. Ocitl se v hledáčku likvidační mašinérie mezi prvními. A mezi prvními zamířil také na šibenici. Takovou odměnu mu jeho lid vyměřil. Aby toho nebylo málo, dočkal se označení za zrádce, celkové dehonestace a kompletního vymazání z povědomí veřejnosti.

Heliodor Píka v uniformě ČS legionáře ve Francii. (1)

Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 ve Štítině u Opavy v rodině vesnického koláře Ignáce Píky. Roku 1915 ukončil studium na českém gymnáziu v Opavě. Pro jeho pokračování si vybral farmacii, ovšem magisterský titul mu zůstal odepřen. Byl totiž odveden k zeměbraneckému pluku v rodném městě. V bojích se poprvé ocitl na haličské frontě.  28.7.1916 byl ve Volyňské oblasti zajat ruskými jednotkami. V zajetí se dlouho neohřál. Po třech měsících si podal v Bobrujsku přihlášku do ČS. zahraničního vojska. Přesněji do Československé střelecké brigády. Stal se vojínem jejího záložního praporu. Z Ruska odjel v roce 1917 lodí z Vladivostoku tzv. „Husákovým“ transportem, na západní frontu. Ve francouzském Le Havre prošel intenzivním výcvikem. Následovalo zařazení do 33. střeleckého pluku. V dalším období se přesunul ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií. Později vykonával funkci obrany proti plynům. Zprvu jako četař, pak v hodnosti poručíka. Na alsaské frontě prodělal v roce 1918 těžké boje. Jeho cestu lemovaly známá místa, jako Champagne, Aisna, Terron. Měl odvahu. Nechybělo mu odhodlání a obětavost. Díky tomu si získal obdiv svých spolubojovníků i několik vyznamenání. Do nové republiky se vrátil 9. 1. 1919. Na uniformě měl poručické insignie. Návrat neznamenal konec jeho válečného nasazení. Nejprve v květnu bojoval proti polské armádě ve sporu o Těšínsko. V létě 1919 byl převelen na Slovensko.  Frontu však brzy opustil. Odešel studovat vojenskou akademii v Saint-Cyr ve Francii. Studia ukončil v roce 1920 a stal se učitelem. Působištěm se mu stala vojenská akademie v Hranicích na Moravě. Kromě vojenské kariéry doznal změn i jeho osobní život. V roce 1921 vstoupil do manželství s Marií Sehnalovou. O rok později se mu narodil syn Milan. Jeho dalším cílem se stal hlavní štáb Československé branné moci, kam byl povolán v roce 1923. To už byl kapitán. Ovšem čekal ho ještě další krok směrem k vyšším postům. Stalo se jím studium na Vysoké škole válečné v Paříži. Absolvoval jí jako jeden ze tří československých důstojníků, studijního ročníku 1926-28. Na počátku třicátých let odchází do zahraničí. Konkrétně v roce 1932 do Rumunska, kde pracoval ve funkci vojenského atašé. Rumunsko bylo členem Malé dohody. Hrálo významnou roli v obranných plánech především proti Maďarsku. Dá se tedy říci, že získaná pozice byla pro Heliodora Píku velmi významná. Zastával jí celých pět let. V roce 1937 přeložili Píku na Ministerstvo Národní Obrany.

Krizový rok 1938 vstoupil do Píkova života obdobně jako pro většinu vlastenců. První polovina roku sice přinesla šok v podobě anšlusu Rakouska, byla však také dobou nadějí. V tom okamžiku Píka znovu vstupuje na mezinárodní scénu. Pokouší se od Jugoslávie a Rumunska získat příslib materiální pomoci, pro případnou válku s Německem. A získal ho. Ovšem mnichovská dohoda, fašizovaná druhá republika, a nakonec zánik státu, to vše vytvořilo pro Heliodora Píku velmi nebezpečnou situaci. Proto na dlouhých šest let opouští rodnou zem. Využije k tomu diplomatický pas. S jeho pomocí odcestoval do Bukurešti, jako obchodní zástupce brněnské zbrojovky. V Rumunsku se však dlouho nezdrží. Přes Francii odchází do Londýna. Tam nabízí své služby Janu Masarykovi. Záhy je vyslán jako vojenský vyslanec opět na Balkán. Vrací se do hlavního města Rumunského království. Jeho hlavním úkolem je pomáhat československým uprchlíkům z protektorátu. Hlavně bývalým vojákům. V Rumunsku ale dojde k fašistickému puči. Píka je krátce zatčen. Následně se přemístí do tureckého Istanbulu. Zde se setkává s jiným legionářem, podplukovníkem Ludvíkem Svobodou. Svoboda ho požádal o předání žádosti o podporu spolupráce se Sovětským svazem E.Benešovi, a založení vojenského vyslanectví v Moskvě. V roce 1941 potkává Svobodu podruhé. Tentokrát přímo v Moskvě. Při této schůzce L.Svoboda spolu se sovětským generálem Fokinem navrhl vytvoření československých jednotek na území SSSR. Samozřejmě včetně doprovodné zpravodajské spolupráce. Tento návrh Československá exilová vláda přijala. 18. 7. 1941 byla podepsána sovětsko-československá vojenská dohoda. Heliodor Píka obdržel jmenovaní do funkce atašé a velitele mise Československé armády v Moskvě.

Příslušníci ČS armádního sboru v SSSR s bojovou zástavou. (2)

 Velmi záhy dochází k prvním signálům, že SSSR neusiluje o svobodné Československo a chce ve střední Evropě nastolit diktaturu proletariátu. Již v srpnu 1941 proto Píka zasílá varování prezidentu Benešovi. Ten na varování nereflektoval. V každém případě se pozice Heliodora Píky začala komplikovat. Obzvlášť když proti jeho působení v Moskvě podávají protest zástupci KSČ. Konkrétně Klement Gottwald a Václav Kopecký. O rok později začíná formování československé jednotky v Buzuluku. Velitelem útvaru se stává Ludvík Svoboda. Společně pak čelí tlaku komunistických exponentů na zpolitizování jednotky, především budoucího „rudého prezidenta“ Klementa Gottwalda. 27.1.1943 splní snad nejčestnější povinnost ve svém životě. Do rukou L.Svobody předá bojovou zástavu pro muže, kteří se touží bít za republiku. Samostatný československý prapor vstoupí do bojů na východní frontě památnou bitvou u Sokolova. V dalších měsících je postupně posilován a svádí mnohé bitvy. V listopadu 1943 se Heliodor Píka účastní slavnostního podpisu československo-sovětské spojenecké smlouvy. 22. dubna 1944 znovu předává bojovou zástavu. Tentokrát je to v Jefremovu, 2.paradesantní brigádě, po jejím závěrečném cvičení.

H.Píka předává prapor 2. paradesantní brigády. (3)

Předposlední válečný rok byl mimo jiné ve znamení potlačeného Slovenského Národního Povstání a s ním související krvavé Karpatsko-Dukelské operace. V té době také došlo k velmi podivnému postupu spojence Československa, SSSR, na osvobozených územích Zakarpatské Ukrajiny. Sověti sice formálně uznávali hranice R.Č.S. z roku 1937. Nicméně právě v této nejvýchodnější části republiky, představitelé Rudé armády, znemožnili ČS. orgánům výkon státní a vojenské správy. H.Píka se pokusil vůči tomu protestovat. Bohužel bezúspěšně. V tomto období již sovětské velení plně spolupracovalo s K. Gottwaldem. Jelikož mu ani E. Beneš neposkytl dostatečnou podporu, mohlo sovětské vedení Píku prostě ignorovat.

Heliodor Píka v poválečném období už jako generál. (4)

Bezprostředně po osvobození vlasti se Píka vrátil do Prahy. Byl jmenován náměstkem náčelníka generálního štábu Československé armády. V období poválečné euforie se mu dostalo ocenění dalšími sovětskými vyznamenáními, která měl celkem čtyři. Jako podnáčelník generálního štábu pro zvláštní úkoly se r. 1946 zúčastnil mírové konference. Poté byl v hodnosti divizního generála a ve funkci zástupce náčelníka generálního štábu pověřen stykem s představiteli cizích států. Provázel například během návštěvy v Československu maršála Tita. Další osud Heliodora Píky měla psát ruka politické zvůle. V ní sehrálo hlavní roli Obranné zpravodajství pod taktovkou Bedřicha Reicina. Jako významná vojenská a poltická osobnost představoval riziko pro nově nastupující režim. Znal poměry v SSSR. U sovětů panovala až hysterická obava, že by mohl vyzradit důležitá tajemství rudé říše. Mezi nimi například lokality mnoha obávaných gulagů. Po dvouletém sledování byl H.Píka 5. května 1948 zatčen a vězněn v pověstném „Hradčanském domečku“. Zatčení předcházely zdravotní problémy, když se v březnu 1948 musel podrobit operaci žlučníku. V říjnu 1948 se nacházel ve vězení státního soudu na Pankráci. Vyšetřování vykonstruovaných zločinů probíhalo až do listopadu. Ve dnech 26-28. ledna 1949 následovalo neveřejné soudní líčení. Zcela odmítlo přesvědčivé důkazy obhajoby o jeho nevině. Div. gen. Helidor Píka byl nakonec shledán vinným ze zločinů vojenské zrady a zneužití služební moci. Rozsudek vynesený dne 28. ledna 1949 ho vyloučil z ČS. armády, odebral mu všechna vyznamenání a určil trest smrti provazem. Po zamítnutí žádosti o milost byl dne 21. června 1949 rozsudek vykonán, v plzeňské věznici Bory. Jeho poslední slova zněla: „Mým posledním přáním je, aby národ zůstal sjednocen a aby každý bez rozdílu pracoval na sjednocení národa.“  Zvůle moci vykonala svoji pomstu i po smrti generála. Jeho tělo se po pitvě „ztratilo" nepohřbeno a dosud nebylo nalezeno.

Symbolický hrob H.Píky v pražských Ďáblicích. (5)

Heliodor Píka si na své očištění musel počkat několik desítek let. Nejprve byl v roce 1968 s pomocí prezidenta L. Svobody obnoven soudní proces. Vojenský soud v Praze konstatoval jeho nevinu a plně ho rehabilitoval. Přesto se veřejnost další detaily o H.Píkovi dozvěděla až po roce 1989. Změna politických poměrů přinesla jeho plnou rehabilitaci. Roku 1991 mu udělil prezident Václav Havel in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války.  Byl také jmenován in memoriam armádním generálem a na budově Generálního štábu v Praze mu odhalili pamětní desku. Následoval památník v Plzni či rodné Štítině.

Památník H.Píky na plzeňských Slovanech. (6)

V Plzni si jeho památku každoročně připomínají v den popravy u památníku na Slovanech. Po H.Píkovi jsou pojmenována náměstí a ulice v několika českých městech, stejně tak některé útvary i zařízení AČR.

Podobizna generála na plzeňském památníku. (7)

Osobnost Heliodora Píky se stala předlohou novodobých ražeb medailí z ryzího stříbra i v letech nového milénia. Trochu netradiční formát zvolila v roce 2013 Pražská mincovna, a.s. Medaile z dílny ak. soch. Michala Vitanovského disponuje průměrem 28 mm při váze 13 g. Je ražena z ryzího stříbra 999/1000. Na výběr jsou tradičně tři kvality povrchů: proof, b.k. a patina.

Etuje s certifikátem. (8)

Ústředním motivem averzu je přímo generál Píka. Celý pestrý život i se smutným koncem je zachycen jeho očích. Portrét v uniformě doplňují jméno a letopočty. Revers připomíná datum jeho popravy provazem. Mříž symbolizuje věznění, heslo na standartě s českým lvem „PRO ČEST A VLAST VÍTĚZNĚ VPŘED“, bylo generálovým krédem.  Dodává se v kapsli vložené do etuje s příslušným certifikátem. Díky poměrně velkému emisnímu množství u provedení proof, je medaile stále dobře dostupná. Nachází se mimochodem v nabídce Vojenských Investičních Medailí ZDE.

Averz medaile (9)

Reverz medaile (10)

V roce osudových osmiček, 2018, věnovala generálovi svoji medaili také Česká mincovna, a.s. Vyšla v kolekci „Stříbrná medaile Národní hrdinové“ pod prostým názvem „Heliodor Píka proof“. V jejím případě se jedná o klasickou uncovku z ryzího stříbra 999/1000 v provedení proof. Váha 31,1 g, průměr 37 mm. Autorem je v tomto případě jiný nestor současného českého mincovnictví a to ak. soch. Jiří Dostál. Jak bývá u tematických kolekcí ČM zvykem, medaile je v plastové kapsli vložena do blistru s popisem Píkovi životní cesty. Text z pera Ph.Dr. Petra Koury, Ph. D., je doplněn bohatým fotografickým materiálem. Emise je v tomto případě omezena na rovných 1000 ks.

Blistr s texty a fotografiemi. (11)

Na averzu se nachází Heliodor Píka v generálské čepici. Jeho hlavu obklopuje obrys navozující dojem oprátky. To vše je doplněno opisy ARMÁDNÍ GENERÁL HELIODOR PÍKA, 1897, DIPLOMAT a VLASTENEC. Krk H.Píky symbolicky přetíná text POPRAVEN 1949. Reverz je kombinací další symboliky. Najdeme zde lipové ratolesti – označení generálské hodnosti, také symbol komunistické totality – srp a kladivo – doplněné neuvěřitelně silným vzkazem: „VRAŽDA JMÉNEM REPUBLIKY“. Dostupnost medaile je dle dispozic obchodníků. Stejný titul je vydáván také ve zlatě. Od stříbrného se liší rozměrem a váhou.​

Averz medaile (12)

Reverz medaile (13)

 

Heliodor Píka se právem řadí mezi naše největší národní hrdiny. To, s jakou odvahou bojoval za vlast, je pro nás příkladem hodným následování. Naopak to, jaký účet mu nakonec stát, za který se tolik obětoval, vystavil, zdrojem stálého zamyšlení nad směřováním dnešní české společnosti.

Fotografie:

*1 - https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Heliodor_P%C3%ADka.jpg
*2 - https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Czechoslovak_military_units_in_the_Soviet_Union.gif
*3 - Josef Hlásný, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Karel_Hl%C3%A1sn%C3%BD,_1944,_SSSR.jpg
*4 - http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/heliodor-pika-prvni-vyznamna-osobnost-popravena-komunistickym-rezimem/
*5 – Mojmír Churavý, https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:Heliodor.Pika.Dablicky.Hrbitov.jpg
*6–10 - Martin Marek
*11 – Česká Mincovna
*12–13 – Martin Marek

 Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heliodor_P%C3%ADka
https://zivotopis.osobnosti.cz/heliodor-pika.php

---

Tagy:

Československé legie ČS armáda Historie politické procesy

---

Podobné články: