Reportáž: Legiovlak v Plasích

Přibližná doba čtení: min.

09.06.2020 Martin Marek Historie

Sezóna Legiovlaku roku 2020 odstartovala v Plasích na severním Plzeňsku. Ani tentokrát neunikl pozornosti širší veřejnosti. Parkoviště před vlakovým nádražím zaplnily osobní vozy i autobusy. A bylo na co se dívat.

Příchod k Legiovlaku na plaském nádraží.

Samozřejmě atraktivní ukázkou zůstal zesílený vagón s výzbrojí. Na dělo se musel jít podívat snad každý kluk, stejně tak většina neodhodlala přístupnému exempláři kulometu Maxim.

Postavení kulometů v zesíleném voze.

Nejsilnější zbraň vlaku v podobě kanónu.

Salónní vůz dal možnost přičichnout atmosféře štábních porad za syčení samovaru. Zde se velitelé scházeli a rozhodovali o dalším postupu.

Salonní vůz pro důstojníky a štáb.

Samovar ve štábním voze podtrhával atmosféru nekonečné Rusi.

Závěry ze štábních setkání bylo potřeba transformovat do srozumitelných rozkazů pro jednotky. K tomu sloužila štábní písárna. Klapot psacích strojů přenášel záměry velitelů na papír pro následnou distribuci k jednotkám. Rozkazy se zde také archivovaly.

Kolik zásadních rozhodnutí padlo u podobných stolů?

Psací stoje představovaly ve své době moderní prvek armádní komunikace.

Otevřený vůz s polní kuchyní ukázal problematiku přípravy krmě pro bratry legionáře. Uvařit, rychle sníst nebo odnést k bojujícím jednotkám - jak jednoduché, ale naprosto klíčové pro úspěšnou činnost vojska.

Zvolená konfigurace vozu předvedla zásadní prvek každodenní reality našich dobrovolníků.

Polní pošta, kovárna či krejčovská dílna předvedly, jak si naši dobrovolníci přepravovali vše důležité s sebou. Díky nim byli poměrně samostatní. Opravy. Výroba nových věcí. Někdo by ohrnul nos, ovšem tito hrdinové každodenní práce udržovali celou mašinérii ČS vojska na Rusi v chodu.

+ Ukázky různých uniforem z ruské anabáze.

Království bratrů legionářů, bez nich by legie jen stěží vypadaly jako armáda.

Když voják nemůže být se svojí rodinou, představují pojítka doručující zprávy určitý ostrov normálnosti. Polní pošta k tomu zcela jistě patří. V časech sibiřské anabáze pomáhala udržovat spojení mezi kamarády, známými či rodinnými příslušníky. Nezapomínejme na to, že mnoho bratrů legionářů se přímo v Rusku oženilo nebo navázalo přátelské vztahy s místními. Díky ní si mnozí potvrzovali, za co vlastně bojují. A proto byla polní pošta tak důležitá.

Názvy na přihrádkách dávají tušit, jak rozsáhlé území legionáři ovládali.

Polní pošta - další atribut skutečné armády.

Klasická „těpluška“, místo každodenního života, otevírala též náruč zvědavým návštěvníkům. Stejně atraktivně působil poslední vagón s obrněným vozem, určeným pro bojové výpady kolem trati. Delší zastávky vyžadovala ošetřovna s nezvyklými exponáty, jako amputovaný prst nebo protéza.

Bohatě vybavená ošetřovna.

Válka není jen sláva, ale také bolest, což tento vůz všem připomínal.

Znavení návštěvníci si mohl na chvíli odpočinout v miniaturním kinosále, kde běžel dokumentární film, seznamující přítomné s historickým pozadím našich dobrovolnických vojsk v letech Velké války, včetně jejich osudů v letech těsně po ní.

Vstup do kina na kolejích.

Vše doprovázelo několik členů ČSOL v historických uniformách. Moc pěkná expozice, jíž si nenechali ujít návštěvníci různých věkových kategorií.

Návštěvníci měli možnost načerpat velké množství informací.

Dojem nezkazil ani zastavený prodej, díky virové epidemii. Skvělý projekt připomínající naše legionáře.  Už jsem ho jednou navštívil - více ZDE. V článku je mimochodem vidět též porovnání konfigurace vlaku z června 2016, která se od té aktuální liší. V počtu zařazených vagonů i vzhledu expozic.

Veškeré informace o Legiovlaku najdete na stránkách www.legiovlak.cz

Fotografie:

Legiovlak – Martin Marek    

---

Tagy:

Československá obec legionářská Československé legie ČS armáda ČSOL Historie Plzeňský kraj Společnost

---

Podobné články: