Vzestup a pád tankových sil Československa

Přibližná doba čtení: min.

30.12.2015 Martin Marek Historie

Moje poštovní schránka je většinou plná různých letáků, nabídek nebo složenek. Nejsou to věci, na které bych čekal nebo se jimi těšil. Ale nedávno tomu bylo jinak. Skrz jeden aukční portál jsem si pořídil originální pohlednici z třicátých let minulého století. Hlídal jsem proto schránku každý den a za nedlouho jsem tam našel bílou obálku s mým malým pokladem. Po jejím rozbalení na mě čekala kartička s notorickým známým obrázkem několika tanků při zastávce kdesi v terénu. Neohrabaně vyhlížející stoje byly legendární Renaulty FT-17. Výjev na fotografii a vůně starého papíru mě zavedly v myšlenkách k počátku obrněných jednotek naší země a její bouřlivé historii. Ta se začala psát bezprostředně po skončení první světové války. Během následujících bezmála sto let jsme se z nicotného hráče stali významnou výrobní základnou i údernou silou abychom, v novém miléniu opět hráli bezvýznamnou roli jako na samém začátku.

Exemplář Renaultu FT-17 v Královském muzeu obrněných sil v belgickém Bruselu (1)

Když se v mladé republice rozhodovalo po skončení války o nákupu tanků, padla volba na osvědčený Renault F-17. V první linii československé armády vydržel až do roku 1935, kdy jej nahradil skutečný tank domácí konstrukce, LT-34. Známý francouzský obrněnec tak stál u zrodu československých tankových jednotek. Vznikl na přelomu  let 1916/1917. Ve své době působil skutečně netradičně. Jeho současníci byly neohrabané krabice ploužící se šnečí rychlostí po bojišti, s mnoha zbraněmi, přičemž obsluhu zajišťovalo hned několik mužů. FT-17 byl proti nim malý. Osádku tvořily pouhé dvě osoby. K překonávání zákopových linií mu pomáhal typický opěrný „ocas“ na zádi. Kromě toho disponoval revoluční novinkou. Plně otočnou věží s hlavní výzbrojí. Svojí koncepcí ovlivňuje Renault FT-17  konstrukce tanků do dnešních dnů. Zúčastnil se většiny velkých bitev závěrečné fáze Velké Války na západní frontě. Stal se mimo jiné prvním strojem s nímž si zabojoval legendární americký tankový velitel druhé světové války George S.Patton. Po skončení válečných hrůz se FT-17 dostal do výzbroje mnoha států. Ať jako francouzský originál nebo jeho místní varianty. Mnohé si pod vlajkou různých států zastřílely ještě v další světové válce. Československo si chtělo původně pořídit 75 kusů nákupem ze spojenecké Francie. Ovšem nedostatek peněz v kombinaci s pochybnostmi některých důstojníků vedly nakonec k  objednávce zkušební dávky sedmi kusů v roce 1920. Jednalo se o šest exemplářů bojové verze a jedné rádiové (TFS). Čtyři byly vybaveny kanónem Puteaux SA 18 ráže 37 mm. Dva kulomety Hotchkiss Mlé 1914 kalibru 8 mm. Tato zbraň  byla později vyměněna za rozšířený kulomet vz. 24 čili upravený rakouský Schwarzlose s hlavní chlazenou vodou (1929). Dodávky probíhaly v letech 1922-1924. Do stavu armády byl zapsán jako „Lehký tank Renault FT“. Všechny pocházely z válečné produkce a nesly stopy používání. Tanky službu vykonávaly nejprve u praporu útočné vozby v Milovicích. Zůstaly tam i po jeho transformaci na pluk. Premiéru měly 31. července 1923, kdy se zúčastnily cvičení se 6. pěší brigádou. Jejich intenzivní používání se samozřejmě projevovalo na jejich výrazném opotřebení. Proto v letech 1927-28 prošly generální opravou.  Jeden kus musel být obětován na náhradní díly v roce 1933. Po zavedení LT-34 se zbývající stroje používaly výhradně k výcviku, přičemž jejich počet stále klesal. Do okupace republiky byly provozuschopné pouze tři. Němci o jejich využití nejevili zájem. Veteráni přečkali ve skladech šest válečných roků. Jeden exemplář byl po válce umístěn ve sbírce bojové techniky ve Vyškově.  Na konci padesátých let dvacátého století byl ovšem vydán nepochopitelný rozkaz k likvidaci sbírky a vzácný stroj skončil spolu s ostatními exponáty v hutích. Dnes není v našem státě bohužel žádný Renault FT-17 k vidění.

Pohlednice se skupinou FT-17 v terénu, dle typu kulometu na prvním stroji lze předpokládat, že vznikla po roce 1929 (2)

V Československu zpočátku neexistovala patřičná výrobní základna. Také vlastní použití nové zbraně vycházelo jako v případě většiny zemí ze zkušeností Velké Války. 7. července v roce 1922 by sice založen prapor Útočné Vozby (ÚV). Do jeho výzbroje ovšem patřila veškerá obrněná technika včetně obrněných vlaků. Proto se nejednalo o klasickou tankovou jednotku. Navíc Československo ve svých plánech neuvažovalo o tancích jako samostatné zbrani. Byly určeny k podpoře pěchoty či jezdectva. Přesto armáda hledala cesty jak doplnit stavy o novou techniku. Nevyhnula se samozřejmě slepým uličkám. Nejprve to byly experimenty s kolo-pásovým podvozkem, z nichž vzešla kolo-housenka s otočnou věží KH-50. Dva prototypy prošly zkouškami v armádě. Jeden byl odepsán. Druhý upravený zůstal vojsku pod označením KH-60 víceméně jako školní pomůcka. Další dva označené jako KH-70 byly odprodány do zahraničí. Pro další pokus se nechalo vedení armády inspirovat tehdy populární novinkou z Velké Británie – obrněným pěšákem. Československou odvozeninou typu Carden Loyd VI se stal tančík Tč.vz 33. Plně pásové vozidlo, nízkého profilu, vyzbrojené kulomety a diskutabilní bojovou hodnotou. Armáda si na jejich zavedení počkala až do roku 1934.

Tančíky vz.33 při ukázce bojové techniky ČS armády v roce 1938 (3)

Od počátku třicátých let dvacátého století se však mezinárodní situace začala výrazně proměňovat. Rostoucí riziko válečného konfliktu znamenalo příliv potřebných peněz do vývoje tanků. Dva hlavní strojírenské podniky, pražská ČKD a plzeňská ŠKODA, začaly přicházet s množstvím nových konstrukcí. Nejprve se prosadil návrh ČKD a dal vzniknout menší sérii lehkých LT-34. Do výzbroje vstoupily 13. 6. 1935.  Po roce služby je začaly u útvarů nahrazovat nové LT-35, tentokrát škodovácké koncepce. Téměř čtyři sta kusů tohoto slušně vyzbrojeného stroje se stalo páteří branné moci první republiky. V krizovém období si zabojovaly v pohraničních konfliktech s teroristickými skupinami. V nejvýchodnějších částech státu se střetly se silami maďarské královské armády.

LT-35 po rekonstrukci na tankovém dni ve VTM Lešany (4)

V pražské ČKD se postupně prosadil konstrukční směr inženýra ruského původu Alexeje Surina. Díky jeho kreativitě získávala ČKD nejprve  exportní zakázky jako například pro Irán nebo Peru. Jedna povedená konstrukce zaujala také československou brannou moc. Na scénu přišel moderně koncipovaný LT-38. Bohužel pozdě. Obraně Československa již nepomohl. Souběžně s lehkými tanky vznikaly návrhy strojů střední a těžké hmotnostní kategorie. Do služby v zemi svého vzniku nikdy nenastoupily. Jeden z typů, ŠKODA T-21, se stal předlohou pro maďarský tank Turán. LT-35 a LT-38 se dočkaly exportních úspěchů. Ocitly se ve výzbroji Bulharska, Maďarska či Rumunska. Švédsko zakoupilo licenci na  LT-38. Po příchodu okupantů se ČS lehké tanky staly vítanou pomocí německých tankových divizí. Jejich pásy se obtiskly do válečných polí na východě i západě. Více slávy si užil LT-38. Stal ale významnou posilou německých tankových klínů bleskové války. Soumrak jeho využití znamenaly až nekonečné pláně matičky Rusi. Svými parametry se nemohl rovnat protivníkům s rudou hvězdnou na pancíři. Okupace neznamenala konec výroby tanků v českých zemích. Právě naopak. Výroba a opravy poškozených vozidel roztáčely kola továren na plný výkon. Uplatňovaly se i nové konstrukce. Například povedená podvozková partie LT-38 dala vniknout přestavbám na útočná děla, samohybné houfnice a na sklonku druhé světové války známému stíhači tanků Hetzer.

LT-38 na tankovém dni ve VTM Lešany (5)

Ačkoli se bojů druhé světové války československá armáda jako celek neúčastnila, čeští a slovenští tankisté se uplatnili i v zahraničí. Pravděpodobně jediným samostatným „tankistou“ se stal původně dělostřelec Ivan Španiel sloužící v armádě generála Charlese de Gaulla. Průzkumná jednotka 2 divize svobodné Francie na svých lehkých Stuartech pod jeho velením vstoupila mezi prvními do Paříže již 24. srpna 1944. O tom jak riskantní podnik to byl, svědčí  následné vyznamenání francouzským válečným křížem. Kromě toho existovaly dvě vyloženě obrněné jednotky. Jednou byla 1 ČS. samostatná tanková brigáda v SSSR působící na východní frontě. Prošla slavnými boji o Kyjev, Karpatsko-dukelskou operací, osvobozovala Ostravu a došla v květnu 1945 do Prahy. Z několika útvarů československé armády ve Velké Británii vznikla Československá Samostatná Obrněná Brigáda (ČSOB). V srpnu 1944 byla přepravena do Francie a do konce války pak obléhala přístav Dunkerque. Za válečné vystoupení československých tankistů lze považovat také epický boj bývalých příslušníků armády Slovenského štátu, kteří se se svými stroji zapojili do Slovenského Národního Povstání v podzimních měsících roku 1944. Tyto tři bojové cesty představovaly základ nových tradic tankových vojsk republiky. Bohužel v dalších desetiletích byla vyzdvihována především ta související se Sovětským Svazem.

Cromwelly 3. praporu 1.ČSOB z přehlídky v Sušici v květnu 1945 (6)

Bezprostředně po osvobození se začala psát nová kapitola tanků v Československu. Neodmyslitelnou součástí obnovené armády se staly obrněné jednotky. K dispozici byly zkušenosti z různých bojišť. S válečnými útvary dorazila také soudobá výzbroj. Jako první přišla s východní frontou 1 ČS. samostatná tanková brigáda v SSSR s legendárními téčky T-34/76 a T-34/85 včetně jednoho raritního T-70. Nejsilnější svazek dorazil ze západu. Československá samostatná obrněná brigáda se stala praktickým základem nového tankového vojska,když s sebou přivezla 271 moderních tanků Cromwell a Challenger včetně 38 lehkých M5A1 Stuart. Necelých třistapadesát tanků však nemohlo naplnit ambiciózní plány výstavby tankových sil. Ke slovu přišla nejprve kořistní technika po okupantech. Do služby se vrátily původní LT-38  válečných verzí - Pz Kpfw 38 (t). Využity byly stíhače tanků Hetzer, střední Pz Kpfw IV a  útočná děla StuG III. Epizodně se mihly další typy jako Nashorn nebo Hummel. Opravou prošlo i 32 kusů obávaných Pz Kpfw V Panther. Armáda je ovšem nakonec nepřevzala. Částečně byla obnovena výroba Hetzerů pod označením ST-I. Na stejném podvozku vznikl také čistě výcvikový stroj pod označením ST-III, což byl Hetzer bez zbraní s pevnou nástavbou obdélníkového půdorysu na korbě. Po změně politických poměrů se výzbroj začala zcela orientovat na sovětské vzory. Na začátku studené války sice ještě došlo k vývozu 20 ks tančíků Praga do Etiopie a dodávce obnovených Hetzerů pod označením G-13 do Švýcarska, ale to již byla labutí píseň československé konstrukční školy. V dalším období se prostor pro samostatný vývoj silně zúžil. Taktovku držela v ruce pevně Moskva. Domácí konstrukce tanků zůstaly na rýsovacích prknech nebo neopustily stádium modelů. Lidově demokratické zřízení se pustilo do horečné výstavby výrobních kapacit po celém státě. Nejvíce na západním Slovensku, dostatečně daleko za případnou frontou dalšího válečného konfliktu. Města jako Dubnica nad Váhom, Detva nebo Martin se pro dalších téměř čtyřicet let stala synonymem tankové produkce.

Tank T-34/85 vyráběný licenčně v Československu (7)

Jádrem výroby byly z počátku licenční typy v boji osvědčených tanků T-34/85 a samohybných děl SU-100. Náběh výroby kopírovalo jejich přidělování k útvarům, které se postupně zbavovaly různorodé techniky. Stejný trend pokračoval v dalších letech. Československé závody přebíraly sovětské vzory a masově je produkovaly pro potřeby Československé Lidové Armády (ČSLA), sovětské satelity a vývoz do spřátelených zemí. Z výrobních pásů tak sjížděly různé varianty T-54, T-55 i T-72 ve stovkách. Domácí konstruktéři mohli uplatnit svoje schopnosti u modifikací převzatých vzorů na nebojové verze – mostní, jeřábové, vyprošťovací. Z jejich dílny pocházel mimo jiné systém řízení střelby pod názvem „KLADIVO“ vyvinutý pro modernizaci T-54 a T-55. Kromě ČSLA se jeho uživatelem staly armády NDR a Maďarska. Průmyslová základna Československa dokázala vyjma tanků vyrábět stovky kusů další vojenské techniky i zbraňových systémů. Bez nadsázky lze konstatovat, že v sedmdesátých a osmdesátých létech dvacátého století bylo Československo pancéřovým arzenálem Varšavské smlouvy. Objemem výroby obrněných vozidel ho dokázaly předstihnout jen SSSR a USA.  Obdobným vývojem si prošlo tankové vojsko. Jestliže v roce 1938 disponovala ČS branná moc čtyřmi pluky útočné vozby s necelými čtyřmi stovkami tanků, pak o rovných padesát let později mělo ČSLA jen tanků desetkrát více. Konkrétně disponovala 4 585 tanky a 4 900 dalšími obrněnými vozidly. Dvě tankové a tři motostřelecké divize byly udržovány ve stavu stálé bojové pohotovosti. Do 45 minut od vyhlášení bojového poplachu mohly opustit své posádky, do tří hodin dosáhnout určených prostor k soustředění v západních Čechách a během několika dalších hodin zahájit útok směrem do západního Německa. Úměrné velikosti státu představovaly tankové svazky Československa podstatnou údernou sílu sovětského bloku ve střední Evropě. Tento fakt byl na druhou stranu vykoupen nižší životní úrovní obyvatelstva a zaostáváním průmyslu socialistického státu jako celku.

T-55 historicky nejpočetnější tank ve výzbroji Československa (8)

Ústup Československa z postavení tankové velmoci lze vypozorovat do poloviny osmé dekády dvacátého století. Ekonomické vyčerpání zemí východního bloku a ozbrojovací iniciativy nového sovětského vedení vedly ke snížení poptávky po tankové technice. Společně tím vytvořily tlak na redukci vlastní obrněné moci ČSLA. Politické změny na počátku devadesátých let pak vedly k ukončení studené války. Bipolární svět skončil. Následně se rozpadl cely východní blok. Pro československé tanky náhle zmizel jasně určený nepřítel. Byla zahájena likvidace nepotřebné techniky. Výrobní podniky přišly o svá stabilní odbytiště. Zůstaly dluhy za bývalými spojenci i nesolidními zákazníky z problematických světových oblastí. Je otázkou, zda nova státní reprezentace mohla zvrátit následky mezinárodních změn. Tak či onak učinila politická rozhodnutí, jejichž důsledkem byla ztráta soběstačnosti ve výrobě tanků a vedla ke zrušení tisíců pracovních míst ve zbrojním průmyslu. Ekonomicky dopad především na obyvatelstvo západního Slovenska byl skutečně výrazný. Stal se mimochodem jedním z důvodů vedoucích k rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR). Po 1. 1. 1993 si nástupnické státy rozdělily výzbroj bývalé československé armády v poměru 2:1. Bylo to jen další dějství v dramatu zvaném „Likvidace“. Najednou nepotřebná technika se rozprodávala či přímo putovala do šrotu. Destrukce tankových sil pokračovala ještě dvě desetiletí.  Určitým pozitivním signálem se stala výrazná modernizace tanku T-72 na model T-72M4CZ pro českou armádu. AČR tím získala na omezenou dobu bojový prostředek solidních parametrů. Jenže původní ambice ochladil nedostatek financí. Modernizací prošla do roku 2008 zhruba třicítka tanků a program skončil.

Zmodernizované T-72 pro AČR na model T-72M4CZ (9)

Dnes Armáda České Republiky disponuje pro potřeby obrany třemi desítkami modernějších strojů. Několik stovek starších typů je v tzv. „úložkách“. Vlastní výroba v ČR prakticky neexistuje, stejně jako vývojová základna. Kapacita přeživších vojenských opravárenských podniků má svá omezení. Republika je plně závislá na dovozu tanků ze zahraničí. K tomu však nyní nedochází. Kombinace tohoto faktu a množství bojově použitelných vozidel znamená, že jsme se téměř vrátili k podobnému stavu, jako před necelými sto lety kdy se prvním tankem na našem území stal legendární Renault FT-17. Kdo ví, co bude dál…

Historie a současnost tanků v naší zemi na tankovém dni VTM Lešany (10)

Technické parametry tanku Renault FT-17:

Hmotnost:	6,5 t
Délka:	4,10 m (5,00 m s ocasem
Šířka:	1,75 m
Výška:	2,30 m
Pancéřování-trup:	8-16 mm
Pancéřování-věž:	16-22 mm
Motor:	Benzínový čtyřválec Renault, 4500 ccm, 1500 ot/min, 39 Hp
Rychlost:	8 km/h
Zásoba paliva:	85 l
Dojezd:	80 km
Překonání příkopu:	1,35 m
Brodění:	0,7 m
Osádka:	2 muži – řidič a velitel plnící zároveň roli střelce/nabíječe
Výzbroj:	1x37 mm kanón Puteaux SA 18   nebo kulomet Hotchkiss Mlé 1914 kalibru 8 mm

Fotografie:

*1 https://en.wikipedia.org/wiki/Renault_FT#/media/File:FT_17.jpg
*2  Originální pohlednice zakoupená v aukci, Martin Marek
*3  http://forum.valka.cz/topic/view/53487/Tancik-vz-33-13-438
*4 Martin Marek, vlastní fotoarchiv
*5 Martin Marek, vlastní fotoarchiv
*6 http://forum.valka.cz/topic/view/16886/Tanky-1-ceskoslovenske-samostatne-obrnene-brigady
*7 http://ftr-wot.blogspot.cz/2013_02_27_archive.html
*8 http://www.vhu.cz/ceskoslovensko-v-minulosti-vyvezlo-35-000-tanku-a-obrnencu-vyplyva-z-knihy-o-cs-tankovych-silach/
*9 http://www.leteckemotory.cz/pasovec2010/index.php?mode=fullsize
*10  Martin Marek, vlastní fotoarchiv

Literatura:

Martin Koleer, Vladimír Lender: Ivan Španiel -Málo známý hrdina, Válka Revue, září 2014
Petr Linda: Patton byl váš nejlepší, AB Praha 1991
Vladimír Francev: Československé tankové síly 1945–1992,GRADA2012
počet tankových divizí ČSLA
Ivo Pejčoch: Lehké tanky,Svět křídel 2012
Ivo Pejčoch: Těžké tanky, Svět křídel 2010
Vladimír Francev, Chales K.Kliment: PRAGA LT vz.38, MBI 2002

Odkazy:

http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/tankovevojsko.htm
http://www.csla.cz/armada/druhyvojsk/csla.htm
http://www.fronta.cz/dotaz/tanky-ft-v-armade-csr
Systém „KLADIVO“ : http://vojenstvi.cz/vasedotazy_69.htm
Vojenské technické muzeum Lešany: http://www.vhu.cz/muzea/zakladni-informace-o-vtm-lesany/
Ivan Španiel: http://www.vets.estranky.cz/clanky/galerie-hrdinu/porucik-ivan--spaniel.html
1. Československý armádní sbor: https://cs.wikipedia.org/wiki/1._%C4%8Deskoslovensk%C3%BD_arm%C3%A1dn%C3%AD_sbor
Československá samostatná obrněná brigáda: http://www.vojsko.net/index.php/armady/11-armady-sveta/540-1cssob
Slovenské Národní Povstání: https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovensk%C3%A9_n%C3%A1rodn%C3%AD_povst%C3%A1n%C3%AD
FT-17: https://cs.wikipedia.org/wiki/Renault_FT-17
LT-34: https://cs.wikipedia.org/wiki/LT_vz._34
LT-35: https://cs.wikipedia.org/wiki/LT_vz._35
LT-38: https://cs.wikipedia.org/wiki/LT_vz._38
Hetzer: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hetzer
ST-III: http://forum.valka.cz/topic/view/63860/CZK-ST-III-cvicne-vozidlo
T-34/76/85: https://cs.wikipedia.org/wiki/T-34
Cromwell: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cromwell_(tank)
Challenger: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mk_VIII_Challenger
Stuart: https://cs.wikipedia.org/wiki/M5_Stuart
StuG III: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sturmgesch%C3%BCtz_III
Pz.Kpfw IV: https://cs.wikipedia.org/wiki/Panzerkampfwagen_IV
T-70: https://cs.wikipedia.org/wiki/T-70
SU-100: https://cs.wikipedia.org/wiki/SU-100
T-54/55: https://cs.wikipedia.org/wiki/T-55
T-72M4CZ : https://cs.wikipedia.org/wiki/T-72M4CZ

---

Tagy:

AČR ČS armáda ČS obrněná brigáda Historie

---

Podobné články: