Zborov 1917 - klíčové vystoupení ČS zahraničního vojska

Přibližná doba čtení: min.

01.07.2017 Martin Marek Historie

Data 2.7.1917 a 2.7.2017 od sebe dělí rovných sto let. Aniž to mnozí tuší, je druhý červenec významným dnem v naší novodobé historii. Dokonce se dá říci, že málokteré výročí v našem kalendáři má tak zásadní vliv na obnovu české nezávislé státnosti. V tento den se odehrála bitva nedaleko ukrajinského Zborova. Zapojila se do ní mimo jiné Československá střelecká brigáda. A vedla si opravu dobře. V kontextu Velké války to byla bezvýznamná epizoda jedné nepovedené ofenzívy. Ovšem pro nás se jednalo o zcela klíčový moment. Poprvé od bitvy na Bílé Hoře šlo do pole naše samostatné vojsko. Poprvé nastoupili dobrovolníci původem z Čech a Slovenska, jako celistvý útvar do bojů na východní frontě. Poprvé proti sobě ve větší míře stanuli příslušníci obou národů jako protivníci na bojišti, když se legionáři střetli s vojáky Rakousko-Uherských pluků č.35 (plzeňský) a č.75. (jindřichohradecký). Bitva se stala zásadním zdrojem tradic branné moci Republiky Československé. Prakticky všichni vyšší velitelé předmnichovské armády prošli ohněm zborovských bojů.

general_brusilov_by_olgasha-d39g1ey
Ruský generál Brusilov (1)

Boj u Zborova byl součástí ruské tzv. „Kerenského ofenzívy“, jejíž velení leželo v rukách osvědčeného generála Brusilova. Hlavní úder měl být veden ve směru Tarnopol-Lvov divizemi jihozápadní fronty. Panovala ovšem oprávněná obava ohledně spolehlivosti ruských jednotek. Rozkládala je politická agitace. Většinou bolševická. Padlo riskantní rozhodnutí. Útok měly vést úderné formace, které se dobrovolně přihlásí. Záměrem bylo strhnout jejich příkladem ostatní útvary k boji. Mezi prvními se přihlásila Československá střelecká brigáda. Disponovala silou přibližně 3500 mužů (1. střelecký pluk „Mistra Jana – Husa“, 2. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“, 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“). Podstatnou část mužstva tvořili Sokolové. Bojová morálka byla navzdory potížím velmi vysoká. Svým způsobem nahrazovala slabou výzbroj brigády a zcela nedostatečnou výstroj. I když bylo léto, velká část dobrovolníků musela nosit kožíšky a beranice, neboť letní výstroj pro ně prostě nebyla. Vojáci měli pouze pušky s nevelkou zásobou střeliva. Disponovali malým množstvím ručních granátů. Lehké polní kulomety zcela chyběly. Brigáda neměla vlastní dělostřeleckou podporu. Byla zcela odkázána na ruské dělostřelectvo. Naproti tomu Rakousko-Uherské jednotky nepostrádaly dostatek zbraní. Držely solidně vybudované pozice a znaly dokonale terén. Proti legionářům stály část 86. pěšího pluku a 6. pěšího pluku 32. uherské pěší divize a rakouské pěší pluky č. 35 (plzeňský) a č. 75 (jindřichohradecký) z 19. pěší divize o síle asi 5500 mužů.

Příslušníci_7_roty_ve_Zborovských_zákopech
ČS dobrovolníci ve zborovských zákopech (2)

ČS střelecká brigáda se zformovala teprve 19.května, soustředěním dobrovolníků rozptýlených u různých ruských jednotek. O měsíc později, přesněji v noci z dvacátého prvního na dvacátého druhého června 1917, převzala své pozice na frontě nedaleko Zborova mezi dvěma finskými divizemi ruské armády. A nebyl to hezký pohled. Stav zákopů nešlo nazvat jinak než dezolátní. Neudržované. Jak později účastníci uvedli ve vzpomínkách, všude bylo nakáleno. Většinu zemljanek naši legionáři našli zcela zasypaných. Některé včetně munice. Části linie nešlo projít jinak než po čtyřech s ohledem na jejich mělkost. Naše dobrovolníky proto čekala nejprve urputná práce na opravě zákopů. Kromě toho se snažili u ruských divizí vyžebrat munici do pušek i ruční granáty. Plán útoku si museli vypracovat velitelé rot a sami. Největší vliv na něho měli poručíci Otakar Husák a Stanislav Čeček. 1.7.1917 začala ruská ofenzíva. O den později, v 5:15 zahájila další válečný den dělostřelecká příprava také u Zborova. Rakušané drželi pozice již od roku 1916. Proto na ruskou dělostřelbu poměrně přesně odpověděli. Brigáda měla první ztráty. Zraněni byli například Otakar Husák nebo Jan Syrový. Kolem deváté vyrazili na zteč první úderníci. Překvapili protivníka a vnikli do jeho postavení. V deset se do útoku zvedla celá brigáda. Obsadila postupně první, druhé i třetí zákopy. Brala zajatce. Získala kořist. Jen Mogila – opevněná pozorovatelna – znamenala problém. 4 finská divize nebyla ve svém snažení úspěšná. Legionáři tedy museli jít do boje i o tento bod Rakousko-uherské obrany. Jejich nadšení nakonec strhlo Rusy. Mogila padla. Právě zde položilo život snad nejvíce našich dobrovolníků z celého boje. Celkem měla ČS brigáda 167 padlých, 700 raněných, 11 nezvěstných, 17 zemřelo později na následky zranění. Jednalo se ovšem o největší úspěch dosavadního působení ČS vojska v Rusku. Ten byl zanedlouho promarněn. Ruské velení nemělo zálohy. Brigáda sama nemohla odolat společným Rakousko-Německým protiútokům. Nakonec se fronta začala hroutit. Legionáři opustili své pozice a kryli ústup ruských divizí. Ale jejich vítězství od Zborova se již navždy zapsalo do dějin.

Jan_Syrový_1932
Jan Syrový (3)

Zborov dal vzniknout také několika legendám. Ta první se váže k veliteli ofenzívy, ruskému generálovi Alexeji Alexejeviči Brusilovovi. Ten se měl v Mogilevu na znamení úcty k příslušníkům ČS brigády po „mužicku“ hluboce uklonit samotnému T.G.Masarykovi. A to nejen za Zborov, ale také za další boje, mimo jiné o Tarnopol. Druhá je spojena jednoznačně se zrodem novodobého Žižky, přesněji řečeno Janem Syrovým. U Zborova přišel o oko a v následujících bojích skrz Ruskou říši prokázal svůj velitelský talent. A takovou perličkou na závěr může být utkání dvou budoucích prezidentů Československa. Na straně starého mocnářství to měl být Klement Gottwald, zatím co v uniformě ČS brigády Ludvík Svoboda. Jenže některé zdroje účast Gottwalda spíše vylučují. Je to tedy skutečně jen legenda. Nicméně Zborovem prošly i další zásadní postavy branné moci republiky. Jmenujme například již zmíněného Otakara Husáka, generála, ministra obrany a zakladatele výroby výbušnin v pardubickém Semtíně. Nebo jednoho z otců ČS letectva, „starodružiníka“ Jaroslava Skálu. Po bojišti se proběhl také budoucí zrádce našeho národa, Emanuel Moravec. I jediný maršál českého původu, Karel Janoušek, prošel bitvou v legionářském stejnokroji. Nemůžeme vynechat ani velitelé praporů Stráže Obrany Státu, ozbrojené složky, bojující v letech 1938-39 o pohraničí. Všichni byli u Zborova.

Zborov_Commemorative_Medal
Zborovská pamětní medaile 1947 (4)

Úspěch brigády znamenal konec omezení pro výstavbu ČS zahraničního vojska. Právě díky tomu se legie postupně rozrostly do nezanedbatelné síly čítající více než sto tisíc vojáků, aby se po návratu do vlasti staly základem armády nového Československa. Klíčová byla samozřejmě otázka politická. Zborovské vystoupení podpořilo myšlenku Československého zahraničního odboje. Dalo do rukou čs. politických představitelů pádný argument pro uznání nároků Čechů a Slováků na svobodný společný stát. V nové republice se druhý červenec stal druhým nejvýznamnějším svátkem. Přímo na pražské staroměstské radnici byl zřízen v roce 1922 hrob neznámého vojína. Zborovu se věnoval památník osvobození. Kulatá výročí, jako v letech 1927 a 1937 se stala předmětem velkých oslav. Protektorát znamenal pro toto výročí odchod do temnoty. K.H.Frank nechal zlikvidovat v roce 1941 hrob neznámého vojína. Po osvobození se tradice přirozeně obnovila. V roce 1947 vznikla pamětní medaile. A přece se čtyřicet let o Zborovu téměř nemluvilo. Od roku 1950 postupně došlo k vymazání z vědomí celých generací. Legie byly označeny za kontrarevoluční. Díky účasti na intervenční válce se staly tabu. Sporadicky se jim věnovala odborná literatura. Jinak byly ignorovány. Stejně tak střetnutí u Zborova. Rehabilitace přišla až po změně politických poměrů.

003078_stribrna_mince_500kc_bitva_u_zborova_2017_proof_01_det
Averz mince ČNB

003078_stribrna_mince_500kc_bitva_u_zborova_2017_proof_02_lrg
Reverz mince ČNB

Stoleté výročí bitvy u Zborova se stalo ústředním tématem připomínek pořádaných Československou obcí legionářskou. Veřejnost byla vyzvána mimo jiné k účasti na akci „Svíčky za padlé“. Pozadu nezůstala například Česká Národní Banka prostřednictvím pamětní mince ze stříbra o nominální hodnotě 500 Kč, 40 mm/25 g. Česká mincovna pak vydala v limitované edici pamětní medaili ze zlata z dílny Luboše Charváta. Medaile o průměru 28 mm a váze 15,56 g z ryzího zlata 999,9 / 1000 existuje jen v 99 ks.

zborov1
Averz zlaté medaile

zborov2
Reverz zlaté medaile

Příslušníci ČS zahraničního vojska se zasloužili o obnovu naší státnosti. Patří jim náš díky. Můžeme říci prostě: „Bratři legionáři, díky za všechno, čest Vaší památce.“

Fotografie:

*1 http://orig15.deviantart.net/df07/f/2011/044/9/1/general_brusilov_by_olgasha-d39g1ey.png
*2 - https://commons.wikimedia.org/wiki/File:P%C5%99%C3%ADslu%C5%A1n%C3%ADci_7_roty_ve_Zborovsk%C3%BDch_z%C3%A1kopech.gif
*3 - https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7a/Jan_Syrov%C3%BD_1932.jpg
*4- https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zborov_Commemorative_Medal.jpg 
Mince a medaile - Česká mincovna


Tagy:

Československá obec legionářská Československé legie ČSOL Historie Zborov

Podobné články:

  • follow us in feedly