Zlato a peníze – utajené přípravy republiky na válku

Osudný podzim v roce 1938 si spojujeme především s bojem o pohraničí. Brannost prostupovala už několik let celou společností. O armádě se mluvilo. Psalo. Existovaly náborové akce. Stavělo se opevnění a zaváděly nové zbraně. Vše mělo za cíl připravit R.Č.S. na očekávané vojenské střetnutí. Stranou zájmu veřejnosti však probíhalo ještě něco dalšího. Jiné přípravy na válku. Nejednalo se o počty vojáků nebo děl. Probíhaly skrytě. Mnohdy do nich bylo zapojeno méně lidí, než je prstů na jedné ruce. Před očekávaným běsněním bylo potřeba uchránit základy finančního systému státu. Státu, který se dokázal během dvaceti let své existence vyšplhat mezi rozvinuté ekonomiky světa. Patřil k renomovaným strojírenským výrobcům. Exportoval do mnoha zemí, často vzdálených tisíce kilometrů. Díky své hospodářské síle postavil jednu z nejlépe připravených armád demokratického světa své doby.  A měl také svůj poklad.

Československá pěchota (1)

Obranné plány republiky proti Německu kombinovaly možné s nevyhnutelným. Počítalo se, že bude nezbytné postupně vyklidit prostor Čech a Moravy. Armáda měla organizovaně, za vedení tuhých bojů, ustupovat na Moravsko-slovenské pomezí. Tam se zachytit a se spojenci následně přejít do protiofenzívy. Z toho zcela logicky vyplynuly následky takové situace. Československo by pozbylo většinu průmyslové základny. Hlavní město by bylo obětováno a spolu s tím by přišlo o sídla výkonu úřední moci včetně míst zásadních pro správu státního majetku. Náhrada za ně se hledala zákonitě za poslední čárou odporu, tedy na Slovensku. A nejen tam. Pokračování státu předpokládalo zajištění alespoň nouzového peněžního systému. Zároveň mělo dojít k omezení rizika, že nepřítel získá hodnotnou kořist, například zlaté rezervy.

Československo začalo s přípravami již v roce 1936. Úkolu se zhostily hned tři státní instituce. Národní banka Československá (NBČS), Ministerstvo národní obrany (MNO) a Ministerstvo financí (MF). Za náhradní sídlo banky pro případ války byly vybrány Rajecké Teplice na západním Slovensku. Odpovědní úředníci vypracovali plány evakuace včetně směrnic pro nouzový provoz. Nezapomnělo se ani na takové podrobnosti, jako bylo ubytování klíčových pracovníků. Za přísného utajení došlo k výstavbě hotelové budovy za devět miliónů tehdejších korun. Pro financování byl proto využit penzijní fond zaměstnanců národní banky, sloužící jako krytí celé akce. Hotel bylo možné velmi rychle upravit a začít provozovat pro potřeby NBČS. Zároveň s tím se přesunula část zlatých zásob a oběživa do trezorů slovenských poboček národní banky. Konkrétně se jednalo o Banskou Bystrici, Žilinu a Ružomberok.

Zlaté cihly – ilustrační obrázek (2)

R.Č.S. vlastnila k 15.září 1938 cca 96,6 tuny. Z bezpečnostních důvodů zůstalo přímo v Praze jen 6,3 tuny. Další zlaté zásoby se přesunuly na Slovensko. Část se podařilo uložit do různých zahraničních bank, především ve Švýcarsku a Velké Británii. V Bank of England to bylo 28,3 tuny na účtu Banky pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements – BIS) a 26,8 tuny na účtu Národní banky československé. Využití Velké Británie se nakonec ukázalo jako poměrně problematické. Bezprostředně po rozbití okleštěného státu v březnu 1939, konkrétně 18.3., si Němci vynutili na národní bance příkaz k převodu zhruba 23,1 tuny zlata z účtu vedeného u BIS, na účet Německé říšské banky. Několik pracovníků národní banky se pokusilo zarazit transakci pomocí intervence skrz britské a francouzské velvyslanectví v Praze. Navzdory tomu Britové převod realizovali. Až skandál vyvolaný únikem informací na veřejnost, dalším podobným akcím před vypuknutím války zabránil. Postup Britů je však dodnes poměrně zarážející. Zbývajícím část státního zlata následně posloužila pro financování ČS exilové vlády včetně souvisejících vojenských výdajů. Když se po válce provádělo vyčíslení šesti let německého drancování československé ekonomiky, postrádala republika rovných 45,5 tuny. To je prakticky polovina množství před mnichovskou kapitulací.

Kromě zlata bylo potřeba zajistit peněžní oběh za válečného stavu. Ztráta hlavního města by znamenala zároveň ztrátu tiskárny cenin. Došlo proto k rozhodnutí vybudovat na Slovensku prozatímní tiskárnu, nahrazující výrobní kapacity z českých zemí. Sekundárně se počítalo s jejím využitím i mimo válku pro běžný provoz. Jako sídlo byla vybrána obec Harmanec, kterou si většina z nás spojuje se známou papírnou. Na mapě ji najdete zhruba dvanáct kilometrů severně od Bánské Bystrice. Zde byla postavena jednoduchá budova z tvárnic a ocelové konstrukce. Rozpočet na tiskařské vybavení disponoval částkou tři miliony korun. Přímo pro harmaneckou tiskárnu byl objednán dvoubarevný ofsetový stroj. Paradoxně v Německu. Ostatní prostory se přichystaly pro náhradní instalaci strojů z Prahy, v případě jejich evakuace vlivem válečné situace. Plán vlastní výroby v Harmanci počítal s tiskem nižších nominálů čs. bankovek, čímž mělo být ulehčeno tiskárně v Praze.

Budova státní tiskárny cenin v Praze (3)

Příprava výrobních kapacit ale nebyla jediným opatřením týkajícím se oběživa. Očekávaly se problémy s mincemi. Hromadění obyvatelstvem by je vyřadilo z oběhu. Proto padlo rozhodnutí přejít k tisku papírových státovek nižších nominálních hodnot. Měly jasnou úlohu. V případě vysokého rizika války postupně nahradit obíhající mince, stahované přímo pod kontrolou NBČS. Diskutovaly se dva scénáře. Národní banka sázela na kombinaci dvou a pěti koruny. Ministerstvo financí jedno a pěti koruny. Výsledkem byla dohoda, jít cestou navrženou ministerstvem financí. V roce 1936 se tedy rozběhla příprava dvou typů státovek. Podle některých dat měl začít jejich tisk už v následujícím roce za vysokého stupně utajení. Jiné zdroje uvádějí až rok 1938. V každém případě vešly ve známost jako takzvané mobilizační státovky.  Autorem pětikoruny vyobrazující Josefa Jungmanna se stal Antonín Machek. Jednokoruna byla inspirována kresbou Bohumila Heinze. Ten jí původně vytvořil pro novoročenku NBČS, přičemž ústředním tématem se stala symbolická Republika. Finální podobu zpracoval ateliér Tiskárny bankovek Národní banky Československé. Oba návrhy postrádaly letopočet. Protože to nebyly bankovky, ale státovky, samozřejmě scházelo označení emisní banky. Celkem se vytisklo na 84 mil. kusů jednokorunových státovek a přes 30 mil. kusů pětikorunových. Vydané exempláře byly následně z menší části uloženy v Praze (30 mil. kusů. po 1 Kč a 6,65 mil. kusů po 5 Kč). Větší část ve slovenské Kremnici. Ke svému původnímu účelu ze známých důvodů neposloužily. Nakonec je využil v době nouze až okupanty vytvořený Protektorát Čechy a Morava. S ohledem na nedostatek mincí došlo k jejich úpravě přetiskem a vydání na začátku roku 1940. Ovšem jako oběživo se dlouho neohřály. Po pěti měsících začaly být stahovány. Tím se existenční kapitola státovek R.Č.S. z válečných příprav uzavřela.

Obě mobilizační státovky již s přetiskem protektorátu (4)

Na pozadí plánovaných a dlouhodobě organizovaných příprav proběhla akce až neuvěřitelně improvizovaná. Týkala se té nejzásadnější položky státního pokladu republiky. Položky nevyčíslitelné historické a finanční hodnoty. Pokud tipujete korunovační klenoty, tipujete správně. Aby se maximálně snížilo riziko, že padnou do rukou postupujícího nepřítele, inicioval prezident Edvard Beneš poměrně neobvyklou akci. 15.9.1938 se ve Svatovítské katedrále sešli všichni držitelé klíčů ke Korunní komoře. Zde byli vyzváni předsedou vlády k jejich odevzdání. Během dalších dnů se ovšem bezpečnostní situace dále zhoršovala. Klenoty byly proto v naprostém utajení vyzvednuty. Uzavřeny do rozměrné dubové bedny a následně naloženy do limuzíny, kterou původně používal T.G.Masaryk. Za doprovodu pracovníků národní banky včetně ozbrojené stráže, se v noci z devatenáctého na dvacátého září vydaly na dramatickou cestu. Jejím cílem byl trezor pobočky národní banky v Žilině. Zde zůstaly uschovány do 6.10.1938. Pak opět putovaly do Prahy. Po neméně dramatické cestě, procházející částečně skrz území zabírané Německem, se vrátily na Pražský hrad. Snad nedopatřením, možná v důsledku pomnichovského chaosu, nikoliv do katedrály svatého Víta a Vojtěcha. Uložily se do trezoru prezidentské kanceláře. Tam zůstaly až do června 1939. Teprve potom došlo k jejich opětovnému přenesení do Korunní komory.

České korunovační klenoty (5)

Jak z výše uvedeného vyplývá, Republika Československá se intenzivně připravovala na těžké válečné období. Snažila se dle dostupných možnosti zabránit uchvácení nejcennějších aktiv nepřáteli. Velká část však nakonec padla Němcům do klína téměř bez boje. Dokonce za vydatné podpory mocností, které pomohly republiku v roce 1918 etablovat. Je paradoxem, že obětované hodnoty v konečném důsledku posloužily k vedení války proti nim samým. A nejen ony. Šest let plundrovala třetí říše ekonomiku Čech a Moravy. V kontextu doby pak poměrně vyčnívá pokus o záchranu historických symbolů české státnosti. O dva dny později ti samí politici doslova vyhodili oknem několik let příprav a přistoupili na Britsko-francouzské ultimátum. Pro obyčejného člověka téměř neuvěřitelné salto vyznávaných hodnot a morálky. V každém případě bychom neměli v rámci připomínek osudových chvil zapomínat také na lidi, kteří sice nebyli v uniformě, nedrželi v rukou zbraně, nicméně pracovali horečně na obraně republiky.

Tento článek je poděkováním mnohdy neznámým pracovníkům Národní banky Československé a dalším zúčastněným osobám, za jejich nasazení i věrnost prokázanou republice v těžkých dobách.

Fotografie:

*1 - https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:CSR_soldiers_ZB_vz_24.PNG
*2- http://maxpixel.freegreatpicture.com/static/photo/1x/Deposit-Bullion-Gold-Finance-Bank-Wealth-Business-163519.jpg
*3 - Ronnie Macdonald from Chelmsford and Largs, United Kingdom, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a4/Prague_29_%2827993409243%29.jpg
*4- https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/34/BOH%26MOR-1-Protectorate_of_Bohemia_and_Moravia-1_Koruna-%281939%29ND.jpg +  https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9a/BOH%26MOR-2-Protectorate_of_Bohemia_and_Moravia-5_Korun_%281939%29ND.jpg
*5 -https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8b/CrownJewelsBohemia1.jpg  

Zdroje:

Jan Šenfeld, Mobilzační státovky, http://www.numin.cz/ceskoslovenske-mobilizacni-statovky-r-2-c-96
ČNB, Československé zlato, http://www.historie.cnb.cz/cs/menova_politika/prurezova_temata_menova_politika/2_ceskoslovenske_zlato.html  

Tagy:

Podobné články: