Pamětní plaketa pohraničního svazku ČSLA

Přibližná doba čtení: min.

19.04.2022 Martin Marek Numismatika

Při jedné rodinné návštěvě se mi do rukou dostala etuje obsahující plaketu po dědovi mé ženy – důstojníkovi ČSLA. V letech reálného socialismu se kladl velký důraz na oceňování pracovních i společenských úspěchů nefinanční formou. Diplomy a čestnými uznáními se to jen hemžilo. Kolektivy soupeřily například o Rudou zástavu. Velkou odměnou pro členy Brigád socialistické práce bylo mít svoji podobiznu na vývěsce před továrnou. Ani armáda nebyla výjimkou. Odznaky se nešetřilo. Kromě nich rozdávala ČSLA též značné množství plaket. Svým příslušníkům, družebním podnikům, civilním osobám a samozřejmě spolupracujícím stranickým organizacím (KSČ). Popisovaná plaketa měla sloužit jako odměna za dlouhodobé působení v rámci útvarů tvz. Pohraničního svazku. Jednalo se o vyšší organizační celek ČSLA aktivní v pohraniční oblasti.

Vojáci ČSLA u obrněného transportéru OT-64A (SKOT) (1)

Averzu vévodí opis velkými písmeny po obvodu plakety „ZA OBĚTAVOU SLUŽBU“, doplněný nápisem „U POHRANIČNÍHO SVAZKU“ pod plastickým motivem ve středu. Motiv je tvořen pěticípou hvězdou, jíž v dolní polovině objímá věnec z lipových lístků. Napříč přes hvězdu je položena puška s řemenem. V horní části ji pak přelétá holubice míru s olivovou ratolestí v zobáku. Celou scenérii obklopuje záře, kterou od nápisu odděluje hrana kruhového tvaru. Značka, letopočet či jiný symbol identifikující autora a podobně, se na této straně nevyskytuje.

Averz plakety (2)

Reverz je prost nápisů, o to víc vynikne jeho výtvarné zpracování. Středovou plastiku obklopují lipové lístky. Zcela nahoře je opět vyvedena pěticípá hvězda – symbol vládnoucí strany – nad dvojicí palcátů – hojně používaném symbolu důstojnictva ČSLA. Vystupují výrazně nad povrch. Pod palcáty je vyobrazen vrch Radyně u Starého Plzence se stejnojmenným hradem. Na nebi kolem hradu lze rozeznat oblačnost. Pod kopcem se nachází silueta města Plzně s dobře rozeznatelnou věží katedrály svatého Bartoloměje. Na město navazuje velmi realistické vyobrazení obrněného transportéru OT-64A (SKOT) s otevřenými poklopy na korbě. Z jeho zadní části vychází čelně ztvárněný tank, buď T-54 nebo T-55. Pásy, korba i hlaveň tankového kanónu vystupují výrazně nad povrch. Také zde chybí jakékoliv identifikační značky.

Reverz plakety (3)

Plaketa má průměr 82,60 mm při tloušťce 5 mm. Hmotnost je 64,64 g. Hrana hladká, bez opisů. Kombinace rozměrů a hmotnosti dává tušit, že pro výrobu nebyl použit bronz. Spíše se jedná o hliník, či spíše tombak. Plaketa je lehká, na omak příjemná. Podle tvarů hran usuzuji na výrobu odléváním. Svému majiteli byla předána v etuji z tvrdého papíru s koženkovým potahem. Prostor na plaketu je vyveden z vínově červeného semiše. Opět chybí jakákoliv identifikace. Což samo o sobě není překvapivé. Lidová armáda socialistického Československá používala systém krycích označení, znesnadňující rozpoznání konkrétních jednotek. Pamětníci si jistě vzpomenou na známé VÚ doprovázené číslem. Absence bližšího určení svazku je tedy logická, ačkoli sama plaketa dává jasná vodítka.

Plaketa v etuji (4)

Medaili jsem měl zapůjčenou z pozůstalosti děda mé manželky, majora Josefa Volka (*3.8.1913 + 16.12.1979). Josef Volek byl dlouholetým profesionálním vojákem. Pocházel z Valaška. Vystudoval střední hospodářskou školu. Studium zakončil maturitou. Počátky jeho služební dráhy sahají do let první československé republiky. V roce 1937 se rozhodl spojit svůj další život s armádou. Mezi vojáky prožil tragický podzim 1938. Po rozbití R.Č.S. záhy vstoupil do protektorátního Vládního vojska. V jeho řadách odcestoval v roce 1944 na sever Itálie. Vzhledem k tomu, že se mu nenaskytla příležitost přejít k partyzánům, zůstal s ostatními „vladaři“. Po jejich připojení ke spojeneckým silám byl v červenci 1945 evakuován do obnovené republiky. Zde pokračoval ve vojenské kariéře. Po únoru 1948 se složitě vyrovnával se svojí minulostí buržoazního důstojníka, který navíc sloužil protektorátu. Ačkoli mu bylo dovoleno zůstat v revolučně reformované ČSLA, musel prokazovat svojí angažovanost. Až ve vyšším věku dosáhl hodnosti kapitána. Majorem se stal několik let před důchodem.

Maj. Volek – první zprava – na cvičení s vojáky v šedesátých letech při kontrole pohonných hmot (5)

Jak se k němu uvedená plaketa dostala? V roce 1951 byl převelen do Rokycan k 43. dělostřeleckému pluku (VÚ 2061). Zde v té době sídlil mimo jiné 98. raketometný oddíl. Později 321. těžká dělostřelecká brigáda. V Rokycanech vystřídal řadu funkcí. Od účetního baterie dělostřeleckého pluku, přes velitelské posty až po náčelníka zásobování PHM celého pluku i následně dělostřelecké brigády. V roce desátého výročí osvobození Československa, mu prezident republiky propůjčil „MEDAILI ZA ZÁSLUHY O OBRANU VLASTI“ (9.5.1955). V roce 1963 přešel na velitelství 19. motostřelecké divize (msd) do Plzně, konkrétně VÚ 5937 Plzeň. Zde navázal na svojí předchozí pozici, když byl přidělen na referát pohonných hmot. Tentokrát v daleko větším měřítku – pro celý svazek ČSLA číslo 5. Jeden rok dokonce vykonával náročnou funkci náčelníka zásobování PHM tohoto svazku. Ve svých pětapadesáti letech odešel do důchodu. V armádě zůstal jako civilní zaměstnanec až do poloviny let sedmdesátých. Abych to upřesnil, pracoval jako vrátný výstrojního skladu.

Portrétní fotografie Josefa Volka z 27.3.1956 kdy sloužil jako nadporučík-technik u 43.delostřeleckého pluku. Fotografii doprovází jeho originální nárameníky z dalších let, tedy kapitána a majora (6)

Klíčovou pro plaketu je jeho služba u 19. motostřelecké divize. Ležela na jedné z nejexponovanější části příhraničí se západním Německem. Proto text „U POHRANIČNÍHO SVAZKU“. Kontext s uvedenou divizí naznačuje plastika na reverzu – silueta města Plzně s hradem Radyní. Zcela zásadní je diplom, náležející k plaketě. Ten jednoznačně sděluje, kým byla plaketa udělena, kdy a za co. Major Josef Volek jí obdržel u příležitosti odchodu do penze. Datum odkazuje na 31.ledna 1969. Podpis velitele náleží plukovníkovi Ing. Jiřímu Novotnému. Ten vykonával funkci velitele 19.msd do října 1970. Ve stejné době byl povýšen do hodnosti generál majora (a). Pokud by nemohl diplom podepsat velitel, dalším podpisujícím se mohl stát tzv. NPO – Náčelník politického oddělení (b).

Diplom k pamětní plaketě majora Volka (7)

Popisovaná plaketa je ukázkou kultury oceňování služebních výkonů v letech existence ČSLA. Obdobně se postupuje samozřejmě i dnes. Očekávání dnešních generací jsou ovšem poněkud jiná. Konzumní styl života vyžaduje odpovídající množství finančních prostředků. Proto jsme si v posledních desetiletích zvykli spíše na ocenění ve formě peněz, když diplomy a věcné dary jsou více méně doplňkem. Svět se prostě mění.

Věnováno památce majora Josefa Volka.

Za spolupráci děkuji dcerám majora Josefa Volka – Jiřině Fischerové a Haně Kapitánové, dále panu Pavlu Vladykovi z muzea ČSLA a panu Jiřímu Fidlerovi.

Fotografie:

*1 - Vincent Arsenault, https://pin.it/71bmcR7

Poznámky:

https://www.valka.cz/Novotny-Jiri-t239778
Jiří Fidler

Použitá literatura:

Jiří Fidler: Lexikon ČSLA – Svazy a svazky, 2020
Jiří Bílek Jaroslav Láník Pavel Minařík Daniel Povolný Jan Šach: ČESKOSLOVENSKÁ LIDOVÁ ARMÁDA V KOALIČNÍCH VAZBÁCH VARŠAVSKÉ SMLOUVY, 2008